Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2232/11 #1Usnesení ÚS ze dne 10.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost... více
Věcný rejstříkpříslušnost/místní
soud/odnětí/přikázání věci
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2232.11.1
Datum podání29.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 12 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2232/11 ze dne 10. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. srpna 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. Z., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.5.2011 sp.zn. Ncd 98/2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podaným návrhem, jehož vady byly ve stanovené lhůtě odstraněny, se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí. Jím byl zamítnut její návrh na přikázání věci, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp.zn. 6 C 136/2009, Okresnímu soudu v Teplicích. Soud přistoupil k zamítnutí návrhu poté, kdy zjistil, že již jednou byl návrh na delegaci vhodnou podán, a to k Okresnímu soudu Praha-západ, který byl rovněž zamítnut. S návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasil žalovaný. Dále soud zjistil, že místně příslušným Okresním soudem v Rokycanech, před kterým bylo řízení zahájeno v říjnu 2009, byla již provedena celá řada procesních úkonů. Proto soud uzavřel, že za této situace, by nebylo možno dosáhnout účelu, který sleduje ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř., tj. hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci, byť bydliště žalovaného a případných svědků je v obvodu navrhovaného Okresního soudu v Teplicích. Především však soud zdůraznil nesouhlas žalovaného, jenž se odvolal na své právo na zákonného soudce.

Stěžovatelka v textu ústavní stížnosti tvrdí, že i jejím trvalým bydlištěm je v současné době město Teplice, ačkoliv v úvodní rubrice uvádí bydliště v Břasech. Za tohoto stavu, kdy oba účastníci sporu, který probíhá před obecnými soudy (o vypořádání společného jmění manželů), mají bydliště v Teplicích, bylo by dle jejího názoru nehospodárné projednávat věc u Okresního soudu v Rokycanech, kam by účastníci museli složitě a finančně náročně dojíždět. Dle stěžovatelky je evidentní "malá náročnost" předmětného soudního řízení, a proto by bylo vhodné, aby věc byla dokončena před Okresním soudem v Teplicích. Svrchu uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka cítí být zkrácena na svém základním právu na spravedlivý proces, které garantuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, konkrétně pak na právu na přístup k soudu a ke spravedlnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a nepřísluší mu posuzovat výklad podústavního práva, ledaže by obecnými soudy přijatý výklad aplikované právní normy porušil základní práva stěžovatele.

Tak tomu ovšem v daném případě rozhodně není. Zákon sám stanoví místní příslušnost obecných soudů rozhodovat o věcně vymezené agendě. Jakákoliv delegace věci včetně delegace vhodné představuje vždy zásah do základního práva účastníků konkrétního řízení na zákonného soudce. Tento zásah je aprobovatelný jen ústavně konformním výkladem a aplikací příslušných ustanovení procesních předpisů, v daném případě § 12 odst. 2 o.s.ř. Právo na zákonného soudce jako základní právo totiž svědčí nejen stěžovatelce, ale i druhému účastníkovi řízení před obecnými soudy, tj. žalovanému. Tuto skutečnost obecný soud řádně zvážil a to v kontextu toho, že řízení před okresním soudem v Rokycanech běží již dva roky a byly v něm již učiněny určité úkony. Proto z ústavního pohledu zcela správně tyto skutečnosti zhodnotil a nedržel se jen slovního vyjádření podústavní normy, kterou pak správně aplikoval.

Za této situace v žádném případě nelze uzavřít, že by napadeným rozhodnutím, bylo zasaženo do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Právo na spravedlivý proces totiž především negarantuje úspěch podaného návrhu. Napadené rozhodnutí nezbavilo stěžovatelku přístupu k soudu a stěžovatelka neztratila ani právo na to, aby její věc byla spravedlivě rozhodnuta.

S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky ohledně porušení jejích základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2011

Vojen Güttler

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru