Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 215/99Nález ÚS ze dne 30.08.2000K nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a vystěhováním povinného

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
Věcný rejstříkbyt/vyklizení
důkaz/formální posouzení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 124/19 SbNU 163
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.215.99
Datum vyhlášení30.08.2000
Datum podání29.04.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36, čl. 37 odst.3, čl. 38 odst.2, čl. 7

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

7/1993 Sb., čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 712 odst.2

99/1963 Sb., § 214 odst.2, § 340 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 215/99 ze dne 30. 8. 2000

N 124/19 SbNU 163

K nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a vystěhováním povinného

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci

stěžovatelky J. M., zastoupené JUDr. V. V., advokátkou, účastníka

řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu

v Jindřichově Hradci a vedlejšího účastníka Z. Č. o ústavní

stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze

dne 29. 1. l999, sp. zn. 8 Co 2308/98, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.

1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala návrh ústavní stížnosti proti shora

citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, kterým bylo potvrzeno usnesení

Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. l998, sp. zn.

E 1511/98, kterým nařídil okresní soud výkon rozhodnutí Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co

903/98, vyklizením nemovitosti v O. o výměře 400 m2, zapsaných na

LV č. 3648 pro k. ú. O. u Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci

a přestěhování stěžovatelky a všech, kdo s ní v nemovitosti bydlí,

do náhradního bytu v Jindřichově Hradci, sestávajícího ze dvou

místností a příslušenství.

V odůvodnění svého usnesení Krajský soud v Českých

Budějovicích vycházel ze zjištění, že oprávněný Z. Č. doložil

návrhem nájemní smlouvy, že pro stěžovatelku je zajištěna bytová

náhrada, když okresní soud provedl ohledání zajištěného náhradního

bytu a zjistil, že se jedná o byt sestávající ze dvou místností

o rozměrech 795x375 cm a 375x295 cm, k bytu patří koupelna

o rozměrech 280x390 cm a WC, je zde zavedena voda a je přizpůsoben

k vytápění lokálním topidlem na pevná paliva. Na výzvu odvolacího

soudu pak oprávněný doložil nový návrh smlouvy o nájmu bytu ze dne

26. 11. l998 opatřený razítkem a podpisem pronajímatele, že

přenechává stěžovatelce do užívání byt o rozloze 62 m2,

sestávající ze dvou místností a příslušenství - WC a koupelny na

dobu neurčitou za nájemné ve výši Kč 650,-- měsíčně. Krajský soud

popřel důvodnost odvolání, ve kterém stěžovatelka namítala, že

soud nenavštívil byt, který v současné době užívá, ani jinak

nezjišťoval okolnosti potřebné pro posouzení přiměřenosti

náhradního bytu, který nelze považovat za rovnocenný bytu

vyklizovanému, který je bytem 5 + 1, a nelze ji proto přestěhovat

do bytu nižší kategorie o podstatně menší podlahové ploše. Krajský

soud dále konstatoval, že v souladu s ust. § 340 odst. 2 o. s. ř.

okresní soud dovodil, že oprávněným zajištěná bytová náhrada

odpovídá exekučnímu titulu, kterým je v daném případě rozsudek

Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 1. 1998, sp. zn.

4 C 990/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co 903/98, podle něhož

stěžovatelka měla povinnost vyklidit dům čp. 111 s parcelou č.

58/4 v k.ú. O. poté, co jí bude zajištěn náhradní byt. § 712 odst.

2 obč. zákoníku vymezuje pojem náhradního bytu, přičemž pro určité

případy vymezuje kategorii i tzv. "přiměřeného náhradního bytu",

tedy bytu zásadně rovnocenného. Pro obě kategorie "přiměřeného

náhradního bytu" i "náhradního bytu" je podstatné, že náhradním

bytem je ten, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky

důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Krajský soud

konstatuje, že nalézací soud spojil povinnost stěžovatelky

vyklidit byt se zajištěním "náhradního bytu", umožnil tedy

oprávněnému zajistit byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě

a méně vybavený, případně i mimo obec, byť to ve výroku titulu

výkonu výslovně nezmínil. Krajský soud se ztotožnil se soudem

prvního stupně, že oprávněným zajištěný náhradní byt je

odpovídající bytovou náhradou vykonávanému titulu, nevykazuje

žádné závadné znaky a svou velikostí, byť je bytem 1+1, umožňuje

lidsky důstojné bydlení povinné a jejích dvou dětí, neboť se jedná

o byt o rozloze 62 m2. Závěrem krajský soud uvedl, že rozhodnutí

soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, aniž by

nařizoval jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že užívá část

rodinného domu, a to tři pokoje, halu a kuchyň s příslušenstvím,

stará se o dvě dcery, z nichž jedna je dosud nezletilá. Krajský

soud v Českých Budějovicích změnil rozsudkem ze dne 29. 4. 1998,

sp. zn. 8 Co 903/98, rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci

a rozhodl, že je povinna vyklidit dům čp. 111 s parcelou č. 58/IV

o výměře 400 m2 v O. do 15 dnů po zajištění náhradního bytu.

K návrhu oprávněného ze dne 22. 7. l998 nařídil Okresní soud

v Jindřichově Hradci výkon rozhodnutí usnesením ze dne 30. 7.

1999, sp. zn. E 1511/98, vyklizením povinné a přestěhováním do

náhradního bytu. Tomuto rozhodnutí vytýkala, že spis neobsahoval

žádnou nájemní smlouvu pro povinnou, nebylo uvedeno, která

zjištění soudu jsou ve vztahu k povinné a členům její domácnosti

rozhodující pro závěr, že ohledaný byt je odpovídající bytovou

náhradou ve smyslu § 712 obč. zákoníku a že zajišťuje lidsky

důstojné ubytování povinné a členů její domácnosti, nebyl uveden

počet členů domácnosti povinné. Soudem ohledaný byt nebyl označen

tak, aby ho nebylo možné zaměnit za jiný - nebylo uvedeno jeho

číslo ani umístění v patře. Soud neznal okolnosti rozhodné pro

posouzení bytové potřeby povinné a členů její domácnosti,

k prohlídce náhradního bytu ji nepřizval a neumožnil jí, aby se

vyjádřila k důkazu o tom, že je pro ni zajištěn náhradní byt podle

vykonávaného rozsudku. Soudem ohledaný byt má zjevně menší

podlahovou plochu, nižší kvalitu a je bez vybavení, přestěhování

povinné do tohoto bytu by bylo v rozporu s výrokem vykonávaného

rozsudku. Po podání odvolání proti usnesení okresního soudu,

v němž poukázala na neexistenci nájemní smlouvy, předložil

oprávněný do spisu další návrh nájemní smlouvy ze dne 20. 7.

1998. Tento návrh nájemní smlouvy se však netýká bytu, který soud

ohledal, tento má rozlohu 62 m2, za vlastníka bytu je v něm

označen nevlastník. Proti vlastníku domu D., s. r. o., je Vrchním

soudem v Praze usnesením ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. Cmo 301/97,

vydáno předběžné opatření, jímž je této společnosti zakázáno

zatížit dům zástavním právem nebo jiným břemenem. Stěžovatelka

soudí, že tato okolnost znamená právní nejistotu o platnosti

nájemní smlouvy uzavřené v rozporu s uvedeným rozhodnutím.

Dále stěžovatelka uvedla, že během řízení u Krajského soudu

v Českých Budějovicích oprávněný opět změnil návrh nájemní smlouvy

obsažené ve spise a dne 2. 12. 1998 předložil další návrh nájemní

smlouvy ze dne 26. 11. l998 - o tomto nebyla vyrozuměna a nemohla

se k důkazu vyjádřit. Má za to, že odvolací soud se s jejími

důvody odvolání náležitě nevypořádal, zejména nedovodil, že

uvedený byt není náhradním bytem, jaký jí přiznává pravomocný

rozsudek, nařídil vyklizení povinné, aniž měl důkaz o zajištění

náhradního bytu, ohledaný byt nebyl přesně specifikovaný, soud

nezjistil, kolik členů její domácnosti se s ní bude do náhradního

bytu stěhovat a že návrhy nájemních smluv se liší od ohledaného

bytu v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Ze všech uvedených důvodů

má stěžovatelka za to, že soudy nerespektovaly její právo na rovné

postavení v řízení, její věc neprojednaly za její účasti a nedaly

jí možnost se vyjádřit k prováděným důkazům. Ústavou zaručená

práva byla porušena tím, že soudy připustily nařízení výkonu

rozhodnutí přesto, že jí oprávněným nebyla dána možnost, aby svoji

povinnost splnila ve lhůtě stanovené k tomu pravomocným rozsudkem

dobrovolně a dále přesto, že oprávněným nebyl zajištěn náhradní

byt, na jaký má stěžovatelka podle vykonávaného rozsudku právo.

Tím bylo dle stěžovatelky porušeno její ústavní právo podle čl.

7 - nedotknutelnost jejího soukromí, čl. 37 odst. 3 - právo na

rovnost v řízení a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

- právo na projednání věci za její přítomnosti u jednání a na

možnost vyjádřit se k prováděným důkazům. Požaduje tedy zrušení

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1.

1999, sp. zn. 8 Co 2308/98.

Ve svém doplnění ústavní stížnosti ze dne 15. 7. 1999

stěžovatelka uvedla, že se soudně domáhá předání bytu, který je

uveden v nájemní smlouvě ze dne 26. 11. 1998, na jejímž základě

krajský soud potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí,

protože zjistila, že tento byt fakticky neexistuje, neboť dle

nájemní smlouvy má sestávat ze dvou místností, nacházet se ve

druhém patře, mít příslušenství a rozlohu 62 m2. Je zřejmé, že

v rozporu s nájemní smlouvou došlo k záměně náhradního bytu, když

je jí nabízena jedna místnost bez příslušenství, v jiném poschodí,

o rozloze 40,9 m2, tedy nesplňuje požadavek ust. § 712 obč.

zákoníku na lidsky důstojné bydlení stěžovatelky a členů její

domácnosti.

V dalším doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999

stěžovatelka dodala, že byla dne 15. 7. 1999 oprávněným a dalšími

soukromými osobami násilně vystěhována z domu v O. Část jejího

majetku byla umístěna do bytu o rozloze 40m2, sestávajícího ze

dvou místností a WC umístěného v chodbě sousedního bytu. Náhradní

byt jí byl zpřístupněn dne 23. 7. 1999 za přítomnosti znalce

z oboru stavebnictví a ekonomie, který ho shledal nezpůsobilý pro

bydlení. Dodala, že byt, kam jí oprávněný uložil její věci, není

bytem, který je uveden v návrhu smlouvy ze dne 26. 11. 1998

a rovněž není náhradním bytem, na který má podle pravomocného

rozsudku krajského soudu nárok, protože nesplňuje předpoklady

stanovené v ust. § 712 obč. zákoníku, protože není bytem, který

zajišťuje lidsky důstojné bydlení pro ni a její dvě dcery.

V doplňku k ústavní stížnosti ze dne 15. 11. 1999 předložila

stěžovatelka vyjádření Městského úřadu, odboru výstavby a územního

plánu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. VúP:

3743/99Kr, z něhož vyplynulo, že inkriminovaný byt je podle normy

platné pro obytné domy určen pro ubytování jedné osoby. Dle

stěžovatelky tvoří její domácnost tři osoby, proto byt neodpovídá

ust. § 712 obč. zákoníku, neboť podle velikosti a vybavení

nezajišťuje lidsky důstojné ubytování stěžovatelky a členů její

domácnosti. Závěrem uvedla, že nemůže byt užívat k bydlení,

s dcerami je dočasně ubytovaná v azylovém domově pro matky

s dětmi.

K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Krajský

soud v Českých Budějovicích, Okresní soud v Jindřichově Hradci

a vedlejší účastník Z. Č.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení

odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 29. 1. 1999, sp. zn.

8 Co 2308/98 s tím, že ničeho nedoplňuje, neboť stěžovatelka pouze

v ústavní stížnosti opakuje svá stanoviska a argumenty, které

prezentovala již v řízení před soudy obou stupňů a dle jeho názoru

nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatelky, a proto

navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření

k doplnění ústavní stížnosti (podání stěžovatelky ze dne 15. 7.

1999) pak uvedl, že svým výše zmíněným rozsudkem vyjádřil svůj

právní názor, že uvedený byt je náhradním bytem, který

stěžovatelce jako povinné dle vykonávaného titulu náleží. Uvedl,

že námitky stěžovatelky uváděné v jejím doplňku návrhu na odklad

vykonatelnosti ze dne 15. 7. 1999 nebyly ani v další fázi

exekučního řízení prokázány, kdy odvolací soud svým rozhodnutím ze

dne 22. 7. 1999 sp. zn. 8 Co 1430/99 potvrzoval usnesení Okresního

soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 4. 1999, sp. zn.

E 1511/98, o zamítnutí povinné (stěžovatelky) na odklad výkonu

rozhodnutí, kterého se z uváděných důvodů domáhala.

Okresní soud v Jindřichově Hradci považuje ústavní stížnost

za nedůvodnou s tím, že stěžovatelce podle vykonávaného rozsudku

byla přiznána bytová náhrada ve formě náhradního bytu, nikoli

přiměřeného náhradního bytu a zcela odkazuje na své rozhodnutí.

Vedlejší účastník Z. Č. uvedl, že předmětný byt nemusí být

odpovídající bytovou náhradou, které se stěžovatelka opakovaně

domáhá, když podle pravomocných rozsudků nemá žádný nárok na

přiměřený náhradní byt, rovnocenný bytu, který dříve obývala. Je

toho názoru, že řada tvrzení stěžovatelky má vysloveně nepravdivý,

smyšlený a nepodložený charakter.

Na dotaz Ústavního soudu ohledně charakteru náhradního bytu

sdělil Městský úřad, odbor výstavby a územního plánu v J. H., že

jde o byt, který z hlediska stavebně technického vykazuje

v současné době závady bránící užívání a proto stavební úřad vydal

rozhodnutí o odstranění těchto závad. Po jejich odstranění lze byt

celoročně užívat. Velikostní kategorie bytu je 1+0, což znamená,

že by jej měla užívat jedna dospělá osoba (norma ČSN 734301 Obytné

budovy, která však není závazná).

Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížnosti zjistil, že

byla podána včas a nemá formální nedostatky. Svůj návrh na zrušení

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1.

1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, zdůvodňuje jednak porušením svého

práva na nedotknutelnost svého soukromí podle čl. 7 Listiny

základních práv a svobod, jednak porušením svého práva na

spravedlivý proces. Stěžovatelka argumentuje tím, že okresní soud

neuvedl, která jeho zjištění jsou ve vztahu k ní a členům její

domácnosti rozhodující pro závěr, že ohledaný byt je odpovídající

bytovou náhradou ve smyslu ustanovení § 712 obč. zákoníku a že

zajišťuje lidsky důstojné ubytování pro ni a členy její

domácnosti, když nebyl uveden počet členů její domácnosti.

Krajskému soudu potom vytýká, že se nevypořádal s důvody jejího

odvolání, zejména že nedovodil, že uvedený byt není náhradním

bytem, jaký jí přiznává pravomocný rozsudek, nezjistil, kolik

členů její domácnosti se s ní bude do náhradního bytu stěhovat

a návrhy nájemních smluv se lišily od ohledaného bytu v rozloze

podlahové plochy o 10 m2.

Podle ustanovení § 340 odst. 2 o. s. ř., ukládá-li

rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za

který je nutno zajistit ať již náhradní byt nebo náhradní

ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem, že

o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu

rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je

zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném

rozsudku. Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Jindřichově

Hradci, sp. zn. E 1511/98, zjistil, že Z. Č. jako oprávněný

prokázal zajištění bytové náhrady tím, že soudu předložil smlouvu

o nájmu bytu o rozloze 62 m2 , sestávající ze dvou místností

s příslušenstvím, tj. WC a koupelnou. Okresní soud provedl

ohledání předmětného zajištěného náhradního bytu a dovodil, že

zajištěný náhradní byt je odpovídající bytovou náhradou ve smyslu

§ 712 odst. 2 obč. zákoníku a svou velikostí a vybavením zajišťuje

lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Na

základě odvolání povinné (zde stěžovatelky) rozhodoval Krajský

soud v Českých Budějovicích, který usnesení soudu prvního stupně

potvrdil, neboť na jeho výzvu oprávněný doložil nový návrh smlouvy

o nájmu bytu ze dne 26. 11. 1998, z jejíhož obsahu odvolací soud

zjistil, že ve prospěch J. M. jako zájemce je přenecháván do

užívání byt o rozloze 62 m2, sestávající ze dvou místností

a příslušenství, na dobu neurčitou. Odvolací soud se ztotožnil se

soudem prvního stupně v tom, že oprávněným zajištěný náhradní byt

je odpovídající bytovou náhradou vykonávanému titulu, když

nevykazuje žádné závadné znaky a svou velikostí, byť je bytem

1+1, umožňuje lidsky důstojné bydlení povinné a jejích dvou dětí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 340

o. s. ř. a ustanovení § 712 obč. zákoníku je povinností exekučního

soudu zkoumat, zda je oprávněným zajištěna bytová náhrada uvedená

ve vykonávaném rozsudku, tedy zda náhradní byt zajišťuje lidsky

důstojné ubytování. Za situace, kdy soud nařídí provedení výkonu

rozhodnutí vyklizením bytu a nezkoumá již, zda náhradní byt svou

velikostní kategorií zajišťuje pro tři osoby lidsky důstojné

ubytování, a zda je ho možno vůbec užívat, je třeba toto

rozhodnutí hodnotit jako odporující právu na soudní a jinou právní

ochranu podle čl. 36 a následující Listiny základních práv

a svobod, čl. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod. V daném případě stěžovatelka napadenému

rozsudku krajského soudu vytýkala, že nedovodil, že uvedený byt

není náhradním bytem, který jí přiznává pravomocný rozsudek, že

návrhy nájemních smluv se lišily od ohledaného bytu okresním

soudem v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Uvedla, že dne 15. 7.

1999 byla oprávněným násilně vystěhována z domu v O., část jejího

majetku byla umístěna v předmětném bytě a ona sama, vzhledem

k tomu, že byt nemůže užívat k bydlení, je dočasně ubytována

s dcerami v azylovém domově pro matky s dětmi. Městský úřad, odbor

výstavby a územního plánu v Jindřichově Hradci (po dotazu

Ústavního soudu) charakterizoval předmětný byt z hlediska stavebně

technického jako bránící užívání (bylo vydáno rozhodnutí

o odstranění závad bránících užívání) s tím, že danou velikostní

kategorii 1+0 by měla užívat jedna dospělá osoba. Stěžovatelkou

kontaktovaný znalec z oboru stavebnictví a ekonomie shledal byt

nezpůsobilý pro bydlení. Ústavním soudem je postup obou soudů

hodnocen jako porušující základní právo stěžovatelky na

spravedlivý proces podle čl. 36 a následující Listiny základních

práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti

vyhověl a napadený rozsudek zrušil (§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu).

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. srpna 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru