Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2136/08 #1Usnesení ÚS ze dne 10.11.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
SOUD - NS
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.2136.08.1
Datum podání21.08.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 265k


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2136/08 ze dne 10. 11. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Z. V. a Ing. D. S., zastoupených JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, se sídlem Tišnovská 167, 614 00 Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 2 To 87/2007, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 16/2008, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 8. 2008, stěžovatelé napadli rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 2 To 87/2007 (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), kterým byli shledáni vinnými ze spáchání pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. l a § 148 odst. 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Rovněž napadli usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 16/2008 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), jímž byl rozsudek vrchního soudu (k námitkám stěžovatelů na nepřiměřenost uloženého trestu ve vztahu k délce řízení) zrušen pokud jde o stěžovatele ve výroku o trestu a vrchnímu soudu bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost není přípustná.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelé však podávají ústavní stížnost za situace, kdy k vyčerpání procesních prostředků došlo toliko pokud jde o výrok o vině, nikoliv pokud jde o výrok o trestu. Dle přesvědčení Ústavního soudu je přitom rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva v případě trestního řízení teprve takové rozhodnutí, kterým dojde k vyčerpání procesních prostředků jak pokud jde o výrok o vině, tak pokud jde o výrok o trestu.

V tomto směru Ústavní soud odkazuje na literaturu a judikaturu k řešení obdobné problematiky při posuzování trestněprávních dovolání. Dle komentáře k trestnímu řádu (Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád komentář; 5. vydání, Praha, C.H.Beck, 2005, str. 2005 II. dílu) "v případě, že odvolací soud zruší napadený rozsudek jen ve výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, a proto výrok o vině nabude právní moci, nelze jen proti výroku o vině podat odvolání." Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 982/2003 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2004, sešit 2 pod T 654) "v případě, že odvolací soud částečně zruší napadený rozsudek ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a proto právní moci nabude jen odvolacím soudem nezměněná část výroku o vině, nelze jen proti již pravomocné části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vždy vyčkat i uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání." Ústavní soud neshledává důvodů, pro by obdobné principy nemohl uplatnit i na posouzení projednávané ústavní stížnosti.

K podávání ústavní stížnosti za situace, kdy výrok o trestu je dosud předmětem řízení před obecnými soudu není žádný důvod. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti již existujícímu výroku o vině počne běžet až zároveň s počátkem běhu lhůty k podání ústavní stížnosti proti (dosud neexistujícímu) výroku o trestu. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti tedy stěžovatele nepoškozuje

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k uvedenému předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2008

Ivana Janů

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru