Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 210/97Nález ÚS ze dne 03.02.1998K aplikaci § 250f občanského soudního řádu ve znění platném do 30. dubna 1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na veřejné projednání věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces... více
Věcný rejstříkDokazování
daň/daňová povinnost
finanční orgány
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 15/10 SbNU 101
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.210.97
Datum podání16.06.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

202/1997 Sb.

99/1963 Sb., § 250f, § 250f


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 210/97 ze dne 3. 2. 1998

N 15/10 SbNU 101

K aplikaci § 250f občanského soudního řádu ve znění platném do 30. dubna 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci návrhu stěžovatele

F. P., spol. s r. o., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského

soudu v Brně ze dne 7. 4. 1997, sp. zn. 29 Ca 358/96, za vedlejší

účasti Finančního úřadu Brno II a Finančního ředitelství v Brně,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 1997, sp. zn.

29 Ca 358/96, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozsudek Krajského

soudu v Brně ze dne 7. 4. 1997, sp. zn. 29 Ca 358/96, kterým byla

zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ve

věci dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty. Stěžovatel kromě

polemiky týkající se dokazování namítá, že krajský soud postupoval

podle tehdy platného ustanovení 250f o. s. ř. a rozhodl bez

nařízení jednání, čímž porušil ustanovení čl. 36 odst. 2 a čl. 38

odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále pak i ustanovení

čl. 90 Ústavy ČR. Navrhuje proto, aby byl příslušný rozsudek

zrušen.

Dne 7. 4. 1997 vydal Krajský soud v Brně rozsudek, čj. 29 Ca

358/96 - 33, kterým zamítl žalobu stěžovatele o zrušení rozhodnutí

Finančního ředitelství v Brně ze dne 16. 8. 1996, čj. FŘ

2525/130/1996.

Finanční úřad Brno II provedl u stěžovatele kontrolu daně

z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 1993 až prosinec

1994. Na základě zprávy o této kontrole rozhodl Finanční úřad Brno

II svým rozhodnutím ze dne 20. 12. 1995, čj. FÚ II/932/36-B/95,

o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty stěžovateli ve výši

Kč 684 594,-- (dodatečný platební výměr č. 36/95). Proti tomuto

rozhodnutí podal stěžovatel podáním ze dne 22. 1. 1996 odvolání.

O tomto odvolání rozhodl příslušný orgán, tj. Finanční ředitelství

v Brně, svým rozhodnutím ze dne 16. 8. 1996, čj. FŘ

2525/130/1996, a to tak, že co do částky Kč 8 738,-- odvolání

vyhověl a ve zbytku, tedy v částce Kč 675 856,--, prvostupňové

rozhodnutí, a tedy i dodatečně vyměřenou daň, potvrdil.

Dne 22. 10. 1996 podal stěžovatel u Krajského soudu v Brně

žalobu, kterou se domáhal zrušení obou výše uvedených správních

rozhodnutí. Tuto žalobu krajský soud svým rozsudkem ze dne 7. 4.

1997, čj. 29 Ca 358/96 - 33, zamítl.

Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal stanoviska

Finančního ředitelství v Brně a Finančního úřadu Brno II, které

přistoupily k předmětu stížnosti spíše z hlediska věcného.

Účastník řízení, Krajský soud v Brně, ve svém vyjádření ze dne

31. 10. 1997 především uvedl, že tvrzené porušení ústavních práv

stěžovatele odmítá, neboť zákonné předpoklady pro postup podle

tehdy platného ustanovení § 250f o. s. ř. byly dodrženy. Základní

právní otázku daného přezkumného řízení bylo možno zodpovědět na

základě zjištění vyplývajících z řádných, procesním způsobem

provedených, důkazů obou finančních úřadů. Pro její zodpovězení

nebylo podle něj zapotřebí dalšího dokazování a stanovisek

účastníků řízení, přičemž šlo o přezkumné řízení podle části páté,

hlavy druhé o. s. ř., v němž se dokazování neprovádí (§ 250i odst.

1, věta za středníkem, o. s. ř.). Soud proto postupoval, jak mu

dovolovalo tehdy platné ustanovení § 250f o. s. ř. Je tedy nutno,

podle něj, odmítnout tvrzení stěžovatele, že mu bylo v tomto

řízení odepřeno ústavně zaručené právo domáhat se stanoveným

postupem práva u soudu. Od zákonem stanoveného postupu,

přípustného v době rozhodování soudu, se soud neodchýlil.

Ve věci samé je třeba konstatovat, že Ústavní soud není

běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, je soudním

orgánem ochrany ústavnosti a neposuzuje tedy celkovou zákonnost

vydaných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Zabývá se však především

porušením základních práv nebo svobod zaručených ústavním zákonem

nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Zjišťuje, zda

v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy,

zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst.

1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6

odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V dané věci jde především o to, zda soud - z ústavního

hlediska - správně aplikoval ustanovení § 250f o. s. ř., když

rozhodl bez nařízení jednání, neboť považoval případ za

jednoduchý, kdy jde jen o posouzení právní otázky.

Ústavní soud vychází z právního stavu v době rozhodování

orgánu veřejné moci, jehož rozhodnutí bylo ústavní stížností

napadeno. Nemohl proto přihlédnout k nálezu Ústavního soudu

publikovanému pod č. 269/1996 Sb., kterým bylo ustanovení § 250f

o. s. ř. zrušeno, neboť jeho vykonatelnost nastala až 1. května

1997, tedy až po právní moci rozhodnutí krajského soudu. Na druhé

straně je ovšem třeba konstatovat, že rozhodnutí Ústavního soudu

o zrušení citovaného ustanovení již předcházela řada nálezů, kdy

bylo vyhověno prakticky všem ústavním stížnostem namítajícím

protiústavnost aplikace § 250f o. s. ř.

Ústavní soud opakovaně vyslovil názor, že ustanovení § 250f

o. s. ř. prolamuje zásadu veřejnosti a ústnosti veřejného jednání,

a dále rovněž i zásadu bezprostřednosti, a právě proto bylo třeba

podmínky pro jeho použití, tj. rozhodování bez nařízení jednání,

vykládat přísně, a to tím spíše, že v případech přezkoumávání

rozhodnutí správních orgánů soudem se zpravidla jednalo, pokud jde

o soudní řízení, o řízení jednostupňové. Dále dovodil, že

přistoupit k použití citovaného ustanovení bylo možno jen

v případech, kdy byly splněny všechny podmínky v něm stanovené.

K jeho aplikaci nestačí sama skutečnost, že jde jen o posouzení

otázky právní, neboť musí být splněna také jeho základní podmínka,

totiž že se jedná o případ jednoduchý a že bylo nepochybné, že

správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu.

Úlohou soudu tedy bylo zjistit, zda postup podle § 250f o. s. ř.

byl ve zkoumaném případě vhodným a oprávněným z hlediska rovnosti

stran a z hlediska zásady "audiatur et altera pars". Právo člověka

a občana být slyšen může být podle názoru Ústavního soudu

prolomeno jen zcela výjimečně.

Stejně jako v ostatních obdobných případech Ústavní soud

nejprve zkoumal, zda skutečně šlo jen o posouzení otázky právní

a současně o případ jednoduchý, přičemž byl dostatečně zjištěn

skutkový stav. Na základě analýzy daného případu pak dospěl

k závěru, že přezkoumávání otázky vyměření dodatečné daně

z přidané hodnoty nelze kvalifikovat jako případ jednoduchý.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům, s odkazem na podrobnější

odůvodnění v nálezech sp. zn. II. ÚS 41/94, IV. ÚS 97/94, II. ÚS

75/94, IV. ÚS 105/94 a IV. ÚS 113/94, dospěl Ústavní soud

k závěru, že byl porušen princip spravedlivého procesu, jak

vyplývá zejména z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod, který přiznává každému právo, aby jeho věc byla

projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti

a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ústavní soud

proto rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 1997, sp. zn.

29 Ca 358/96, zrušil. Neshledal přitom nutným zabývat se

meritorními otázkami předmětného daňového sporu, kterými se

v nutné míře bude muset zabývat krajskýsoud při slyšení

stěžovatele v dalším řízení.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. února 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru