Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 209/98Nález ÚS ze dne 12.01.1999Nečinnost soudu - Okresní soud v Teplicích

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Teplice
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
Věcný rejstříknečinnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 2/13 SbNU 7
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.209.98
Datum podání05.05.1998
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 6


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 209/98 ze dne 12. 1. 1999

N 2/13 SbNU 7

Nečinnost soudu - Okresní soud v Teplicích

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu ve věci

ústavní stížnosti V. Š., zastoupené JUDr. I. R., advokátem, proti

postupu Okresního soudu v Teplicích v právní věci vedené pod sp.

zn. 12 C 227/94, takto:

Ústavní stížnosti se vyhovuje a Okresnímu soudu v Teplicích

se ukládá, aby v právní věci vedené pod sp. zn. 12 C 227/94

neprodleně jednal.

Odůvodnění:

I.

Navrhovatelka V. Š. podala dne 5. 5. 1998 k Ústavnímu soudu

ústavní stížnost na nečinnost Okresního soudu v Teplicích v řízení

o žalobě navrhovatelky o zaplacení 47 764 Kč, částky, kterou měl

žalovaný, totiž Nemocnice s poliklinikou v Teplicích - z titulu

náhrady ztráty na výdělku způsobené nemocí z povolání - uhradit.

Navrhovatelka podala ústavní stížnost na základě ustanovení § 72

odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, dle něhož ústavní stížnost je oprávněna podat

fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže

tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem,

opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno

její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo

mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Jedná se tedy o ústavní stížnost podanou proti jinému zásahu

orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně zaručené základní

právo.

V ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla, že dne 23. 6.

1994 podala u Okresního soudu v Teplicích žalobu na Nemocnici

s poliklinikou v Teplicích o zaplacení částky 47 764 Kč

s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že soud po dlouhou dobu nečinil

ve věci žádné úkony, snažila se sama i prostřednictvím svého

právního zástupce řešení sporu urgovat. Dne 27. 2. 1997 zaslala

soudu doplnění žaloby. Když i poté zůstal okresní soud nečinný,

požádala navrhovatelka o pomoc předsedu okresního soudu, který jí

dopisem ze dne 26. 5. 1997 přislíbil, že ve věci bude nařízeno

jednání na den 22. 7. 1997. Tohoto dne se však k jednání

nedostavil žalovaný. Okresní soud nařídil na tomto jednání

právnímu zástupci navrhovatelky doplnit návrh ve lhůtě tří měsíců

o další důkazy, což právní zástupce učinil ve lhůtě kratší, a to

dne 16. 8. 1997. Okresní soud však zůstal ve věci dále nečinný,

takže navrhovatelka požádala o nápravu předsedu Krajského soudu

v Ústí nad Labem dopisem ze dne 24. 11. 1997. Odpověď obdržela dne

11. 12. 1997. V ní místopředseda Krajského soudu v Ústí nad Labem

uznal opodstatněnost stížnosti. Stěžovatelka dále uvedla, že

i žalovaný v předmětném sporu zůstává nečinný, nepodává soudu

žádná stanoviska, na jednání se nedostavil a na osobní návrhy

navrhovatelky reaguje pouze neprůkazným způsobem.

V závěru své ústavní stížnosti navrhovatelka poukázala na

své sociální postavení a z něho plynoucí existenční potíže, neboť

z důvodu nemoci z povolání nemá možnost si zajistit jakékoliv

zaměstnání. Svůj spor označila za naléhavý, neboť v současné době

je již vdova a je odkázána jen sama na sebe.

Dle názoru navrhovatelky Okresní soud v Teplicích jí svým

postupem znemožňuje domoci se soudního projednání své žaloby, čímž

došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, protože orgán

veřejné moci svojí nečinností zasahuje do ústavně zaručeného

práva, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod - práva na projednání věci bez zbytečných průtahů.

Ze spisu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 12 C 227/94,

Ústavní soud zjistil, že žaloba navrhovatelky byla okresnímu soudu

doručena dne 27. 6. 1994, dne 8. 8. 1994 si soud vyžádal vyjádření

žalovaného, které mu bylo doručeno dne 14. 9. 1994. Dle "úředního

záznamu" v soudním spise z 1. 11. 1994, který podepsala JUDr. Eva

Tilleová, místopředsedkyně okresního soudu, byl senát 12 C od 1.

11. 1994 do 31. 3. 1995 "uzavřen". Jako důvod tohoto nezvyklého

opatření je uvedeno převedení soudkyně na trestní úsek.

Dále bylo zjištěno, že dne 28. 2. 1997 zaslala navrhovatelka

soudu doplnění žaloby a důkazů. Poté dne 29. 5. 1997 bylo nařízeno

jednání ve věci na den 22. 7. 1997. K tomuto jednání se nedostavil

žalovaný, přičemž ze spisu není zřejmé, z jakého důvodu. Doručení

není ve spise vykázáno. Jednání bylo odročeno na neurčito za

účelem doplnění dalších důkazů navrhovatelkou ve lhůtě dvou

měsíců. Navrhovatelka byla téhož dne soudem vyslechnuta k věci. Ve

spisu je pokyn odložit spis na dva měsíce, tj. do 22. 9. 1997.

Navrhovatelka doplnila důkazy přípisem ze dne 20. 8. 1997. Dle

dalšího záznamu ve spise byl na pokyn Krajského soudu v Ústí nad

Labem spis předložen tomuto soudu dne 4. 12. 1997 a byl vrácen až

dne 3. 3. 1998. Nakonec 30. 5. 1998 byla vyžádána zpráva z úřadu

práce a bylo nařízeno jednání ve věci na den 15. 9. 1998. Toto

jednání se neuskutečnilo, neboť spis byl vyžádán Ústavním soudem

k řízení o ústavní stížnosti.

Z listinných důkazů předložených navrhovatelkou bylo

zjištěno, že přípisem ze dne 26. 5. 1997 předseda okresního soudu

navrhovatelce sdělil, že jednání ve věci je nařízeno na 22. 7.

1997. Dále z přípisu místopředsedy krajského soudu ze dne 11. 12.

1997 je zřejmé, že odpověděl na dopis navrhovatelky ze dne 20.

11. 1997, jímž si stěžovala na průtahy v řízení. Místopředseda

krajského soudu uznal důvodnost stížnosti navrhovatelky, omluvil

se jí a přislíbil, že budou přijata opatření k nápravě.

Předsedkyně senátu Okresního soudu v Teplicích ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že k průtahům v řízení došlo

pouze v důsledku přetíženosti civilního senátu.

Nemocnice s Poliklinikou v Teplicích ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti uvedla, že okresnímu soudu poslala písemné

vyjádření ve věci dne 14. 9. 1994. K jednání dne 22. 7.1997 se

však její zástupce nedostavil, protože předvolán byl dle doručenky

ve spise pouze advokát navrhovatelky.

II.

Po přezkoumání všech uvedených skutečností dospěl Ústavní

soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Jak vyplývá ze

spisu, sp. zn. 12 C 227/94, v předmětné věci skutečně došlo

k ničím neodůvodněným značným průtahům. Jedná se zejména o období

od 14. 9. 1994, kdy bylo soudu zasláno vyjádření žalovaného, do

21. 5. 1997, kdy bylo nařízeno jednání ve věci, a to zjevně až na

základě urgence u předsedy okresního soudu. Dále soud zřejmě

opomněl předvolat k jednání na den 22. 7. 1997 žalovaného, a aniž

by se snažil tento zbytečný průtah napravit, odročil jednání na

neurčito a spis založil na dva měsíce. Přitom ve věci neučinil

žádný další úkon až do 30. 5. 1998, kdy nařídil po čtyřech letech

od podání žaloby druhé jednání ve věci. K tomu je nutno navíc

uvést, že spis ležel z neznámého důvodu od prosince 1997 do března

1998 na krajském soudě, i když místopředseda krajského soudu

navrhovatelce odpověděl na její stížnost již dne 4. 12. 1997.

V dané věci bylo zcela nepochybně prokázáno, že Okresní soud

v Teplicích způsobil velmi značné průtahy v řízení, neboť

v průběhu více než dva a půl roku nebyl ve věci učiněn žádný úkon

a k nařízení jednání došlo nepochybně až na základě urgence

u předsedy soudu. Dle názoru Ústavního soudu nelze v demokratickém

právním státě připustit takovýto postup soudů, neboť tím dochází

k výraznému oslabení právní jistoty občanů a jejich důvěry

v ochranu jejich základních ústavních práv ze strany orgánů státní

moci. Průtahy, k nimž došlo v předmětné věci, nelze ničím omluvit

ani zdůvodnit, v žádném případě tedy nelze akceptovat odůvodnění

soudu, že příčinou průtahů je přetíženost senátu. Je třeba

zdůraznit, že na občany nelze v žádném případě přenášet technicko

organizační problémy státních orgánů, zejména má-li to za následek

porušení jejich základních ústavních práv. I když je zřejmé, že

okresní soud si byl vědom průtahů v řízení, předsedkyně senátu

okresního soudu ani poté, co byla na průtahy ve věci předsedou

soudu upozorněna, nezačala ve věci intenzívně jednat, ale

v podstatě pokračovala v dalších průtazích.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že okresní soud v Teplicích nečinností v řízení o žalobě

o náhradu škody navrhovatelky zasáhl do ústavního práva

navrhovatelky na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně porušil

základní právo navrhovatelky na to, aby její věc byla projednána

bez zbytečných průtahů, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod. Proto Ústavnísoud přikázal Okresnímu

soudu v Teplicích, aby ve věci neprodleně jednal.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 12. ledna 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru