Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 207/05Nález ÚS ze dne 10.01.2006Ke lhůtě pro přípravu na jednání podle § 115 odst. 2 občanského soudního řádu; K odročení nařízeného jednání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkpoučení
Pojištění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 6/40 SbNU 57
EcliECLI:CZ:US:2006:1.US.207.05
Datum vyhlášení01.02.2006
Datum podání07.04.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2, čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 82 odst.1

40/1964 Sb., § 801

99/1963 Sb., § 115 odst.2, § 119a, § 6


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 207/05 ze dne 10. 1. 2006

N 6/40 SbNU 57

Ke lhůtě pro přípravu na jednání podle § 115 odst. 2 občanského soudního řádu; K odročení nařízeného jednání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 10. ledna 2006 sp. zn. I. ÚS 207/05 ve věci ústavní stížnosti P. H. proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 6. 2004 č. j. 16 C 21/2004-33 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2005 č. j. 57 Co 435/2004-55, kterými bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení 7 785 Kč s příslušenstvím.

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 4. 2005, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně podal stěžovatel také návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Svou ústavní stížnost opírá stěžovatel o následující důvody:

Stěžovatel má za to, že mu v řízení před soudy bylo odňato právo, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti, což bylo zapříčiněno doručením předvolání k jednání soudu prvního stupně s minimálním časovým předstihem. Stěžovatel byl dle svého tvrzení předvolán k jednání soudu na den 9. 6. 2004, k tomuto jednání se řádně omluvil, vyrozumění o odročení jednání na den 10. 6. 2004 převzal právní zástupce stěžovatele ke konci pracovní doby dne 8. 6. 2004, kdy již s ohledem na celodenní jednání následujícího dne i dne 10. 6. 2004 nebylo v jeho možnostech stěžovatele zastoupit či zajistit substituci. Stěžovatel s účastí na jednání bez přítomnosti právního zástupce nesouhlasil a předpokládal, že bude k jednání znovu včas a řádně obeslán. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že při změně termínu jednání nové obeslání prodlužuje či zkracuje lhůtu k přípravě na jednání běžící ode dne doručení původní obsílky k jednání, nýbrž má za to, že nová obsílka znamená vždy novou lhůtu pro přípravu na jednání. Stěžovatel dále namítá, že se odvolací soud odmítl zabývat upomínkou vedlejšího účastníka ze dne 14. 11. 2001, ačkoli stěžovatel nebyl před skončením jednání Okresním soudem v Bruntále poučen dle § 119a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a případné poučení v jeho nepřítomnosti vůči němu právní účinky mít nemohlo, pokud nebyl včas a řádně k jednání předvolán. Dále stěžovatel uvádí, že soud odmítl aplikovat § 801 občanského zákoníku (dále též "o. z.") s tím, že zvláštní předpis použití občanského zákoníku vylučuje. Ze zvláštní úpravy zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), však dle stěžovatele nevyplývá, že by speciální ustanovení tohoto zákona ustanovení občanského zákoníku rušila či nahrazovala, ale pouze je doplňují o další důvody zániku pojištění.

Stěžovatel tvrdí, že postupem soudů mu bylo odňato právo na právní pomoc v řízení před soudy ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; dále bylo dle stěžovatele postupem odvolacího soudu porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Relevantní znění těchto článků je následující.

Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") si v rámci shromažďování důkazů Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Bruntále a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka řízení.

Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost stěžovatele nepovažuje za důvodnou, neboť postupem soudu nedošlo ke stěžovatelem namítanému porušení článků 37 odst. 2, 38 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud setrvává na svém právním názoru vyjádřeném v odůvodnění napadeného rozsudku, na toto odůvodnění odkazuje a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Okresní soud v Bruntále ve svém vyjádření uvedl, že jednání v dané věci bylo nařízeno na den 9. 6. 2004, předvolání bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 28. 4. 2004, tedy ve lhůtě podle § 115 odst. 2 o. s. ř., 41 dnů přede dnem jednání. K žádosti právního zástupce stěžovatele o odročení soud odročil jednání ze dne 9. 6. 2004 na den 10. 6. 2004, o odročení se právní zástupce stěžovatele dozvěděl dne 8. 6. 2004, právní zástupce stěžovatele ani stěžovatel se však z jednání dne 10. 6. 2004 neomluvili a k jednání se nedostavili. Pokud právní zástupce stěžovatele uvádí, že nebylo v jeho možnostech se k jednání soudu dostavit, měl tuto skutečnost soudu sdělit před jednáním dne 10. 6. 2004. Dle soudu měli účastníci i právní zástupce lhůtu k přípravě na jednání delší než 10 dní; na tom nic nemění skutečnost, že jednání původně nařízené na 9. 6. 2004 bylo odročeno na 10. 6. 2004, tím byla naopak lhůta k přípravě na jednání prodloužena. Okresní soud má tedy za to, že stěžovatel nebyl na svých právech postupem Okresního soudu v Bruntále ani Krajského soudu v Ostravě zkrácen.

Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření soudu prvního stupně ani soudu odvolacího neobsahovala žádné nové skutečnosti, které by nebyly stěžovateli známy z odůvodnění napadených rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že není třeba zasílat tato vyjádření stěžovateli k replice.

Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 16 C 21/2004, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynuly následující skutečnosti:

Platebním rozkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2004 č. j. Ro 1898/2003-8 bylo uloženo stěžovateli, aby zaplatil vedlejšímu účastníkovi do 15 dnů od doručení platebního rozkazu pohledávku ve výši 7 785 Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 10. 5. 2002 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Stěžovatel podal dne 20. 1. 2004 proti platebnímu rozkazu odpor. Ve věci bylo nařízeno Okresním soudem v Bruntále jednání na 9. 6. 2004 v 8.00 hod. Podáním ze dne 3. 6. 2004 právní zástupce stěžovatele soud žádal o odročení tohoto jednání z důvodu kolize a současně sdělil, že stěžovatel trvá na jeho účasti u jednání. Jednání bylo soudem odročeno na 10. 6. 2004 v 10.00 hod., vyrozumění o tom převzal právní zástupce stěžovatele i vedlejší účastník dne 8. 6. 2004. Vedlejší účastník svou neúčast na jednání písemně omluvil s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Z protokolu o jednání konaného dne 10. 6. 2004 vyplývá, že se k jednání stěžovatel ani jeho právní zástupce nedostavil. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 6. 2004 č. j. 16 C 21/2004-33 bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi 7 785 Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 10. 5. 2002 do zaplacení a náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 1. 2005 č. j. 57 Co 435/2004-55 tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzuje.

Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že návrh stěžovatele není důvodný.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky) zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy České republiky a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od soudu prvního stupně, nevyplývá, že by v řízení před obecnými soudy nebo v jejich rozhodnutích bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, případně další ústavně zaručená práva namítaná stěžovatelem. Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že postupem Okresního soudu v Bruntále, který k žádosti stěžovatele odročil nařízené jednání ve věci ze dne 9. 6. 2004 na 10. 6. 2004, o čemž stěžovatele vyrozuměl písemně dne 8. 6. 2004, bylo stěžovateli odňato právo, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti. V této souvislosti Ústavní soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo stěžovateli vyloženo, že soud prvního stupně poskytl účastníkům lhůtu k přípravě na jednání v souladu s § 115 odst. 2 o. s. ř., podle kterého předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, když předvolání k jednání bylo účastníkům doručeno šest týdnů před nařízeným jednáním. Odročením jednání na následující den nebyla stěžovateli lhůta na přípravu jednání zkrácena. Je věcí stěžovatele a jeho právního zástupce, že se na jednání soudu, o němž byli vyrozuměni, nedostavili či nesdělili soudu, že ani dne 10. 6. 2004 se nejsou schopni se k jednání dostavit. Proto Ústavní soud ze shodných důvodů neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele, že nebyl před skončením jednání Okresním soudem v Bruntále poučen dle § 119a o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny a důkazy musí být označeny dříve, než je ve věci vyhlášeno rozhodnutí, což dle stěžovatele mělo za následek, že případné poučení v jeho nepřítomnosti vůči němu právní účinky mít nemohlo, pokud nebyl včas a řádně k jednání předvolán.

Ústavní soud dodává, že postup soudu, kterým odročil nařízené jednání ze dne 9. 6. 2004 na 10. 6. 2004 je naopak zcela v souladu s § 6 o. s. ř., podle něhož v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Proto Ústavní soud nespatřuje pochybení v postupu Okresního soudu v Bruntále, který nařídil odročené jednání na nejbližší možný termín, když ze sdělení právního zástupce stěžovatele vyplývá, že se nemohl zúčastnit jednání dne 9. 6. 2004 z důvodu kolize, nikoli z důvodu např. nemoci, dovolené, což by odůvodňovalo zvolení pozdějšího termínu pro odročené jednání.

K námitce stěžovatele, žesoud odmítl aplikovat § 801 o. z., dle kterého pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců, anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti, a to s odůvodněním, že zvláštní předpis použití občanského zákoníku vylučuje, Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti stěžovatele v této části spočívá v polemice s právním názorem obecných soudů, se kterými se stěžovatel neztotožňuje. Na užití ustanovení § 801 o. z. v dané věci poukazoval stěžovatel jak v odporu proti platebnímu rozkazu, tak v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. V tomto směru tvrzení v ústavní stížnosti nepřináší do posuzované věci nic nového, neboť byla předmětem úvah rozhodování v předchozím řízení a obecné soudy se s nimi řádně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Nesouhlas stěžovatele s právním názorem soudu nezakládá sám o sobě důvod k ústavní stížnosti. Odvolací soud se přitom uvedenou námitkou stěžovatele zabýval a své závěry důkladně odůvodnil, přičemž Ústavní soud na tyto závěry odvolacího soudu, s nimiž se ztotožňuje, v plném rozsahu odkazuje.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti neuvádí jiné skutečnosti, kterými by odůvodňoval porušení namítaných ústavně zaručených práv. Ústavnísoud tedy neshledal zákonný důvod k tomu, aby využil svých mimořádných pravomocí, označil napadená soudní rozhodnutí za odporující ústavně zaručeným právům a svým nálezem zasáhl do nezávislého soudního rozhodování.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavnímsoudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. S ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Bruntále a Krajský soud v Ostravě vyjádřily souhlas s upuštěním od ústního jednání, stěžovatel a vedlejší účastník se ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nevyjádřili (přičemž byli Ústavním soudem upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě v tomto smyslu nevyjádří, má soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu za to, že proti tomuto postupu soudu nemají námitek) a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Vzhledem k tomu, že Ústavnísoud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zamítl. Z toho důvodu je také bezpředmětný návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru