Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2062/07 #1Usnesení ÚS ze dne 04.03.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.2062.07.1
Datum podání08.08.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2062/07 ze dne 4. 3. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Medkova 913/48, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2007, čj. 28 Co 289/2007 - 67, a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 2. 2005, čj. 6 C 185/2004 - 27, ve znění opravných usnesení ze dne 21. 9. 2005, čj. 6 C 185/2004 - 39, a ze dne 27. 2. 2006, čj. 6 C 185/2004 - 44, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "krajský soud") a rozsudku Okresního soudu v Berouně (dále "okresní soud") ve výroku o nákladech řízení. Stěžovatel tvrdí, že v uvedeném řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 671/02 a tvrdí, že i v jeho případě došlo ke svévolné aplikaci tzv. "jednoduchého" práva, tj. § 150 OSŘ. Odvolací soud nezohlednil, při zkoumání podmínek hodných zvláštního zřetele, majetkové poměry žalobkyně, jejíž žaloba proti stěžovateli byla zamítnuta, a vůbec nezohlednil poměry stěžovatele, který je nemajetný a vyhledat právní zastoupení byl nucen pouze kvůli podání žaloby. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je podle stěžovatele v rozporu s principy spravedlnosti, je kusé a neúplné.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Berouně žalobu, kterou požadovala, aby stěžovateli byla uložena povinnost umožnit jí přístup k nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně (id. 1/8), stěžovatele (id. 1/8) a třetího spoluvlastníka. Dále požadovala zaplacení částky 102 000,-- Kč za užívání nemovitosti. Rozsudkem zmíněného okresního soudu ze dne 9. 2. 2005, čj. 6 C 185/2004 - 27, byla její žaloba zamítnuta a uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení ve výši 24 400,-- Kč.

K odvolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení Krajský soud v Praze, usnesením ze dne 30. 4. 2007, čj. 28 Co 289/2007 - 67, změnil, s odkazem na ustanovení § 150 OSŘ, rozhodnutí okresního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovanému (stěžovateli) nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ačkoliv žalobkyně v řízení neuspěla, odvolací soud shledal ve věci důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému, podle § 150 OSŘ. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je nemajetná, odkázaná na důchod ve výši 3 085,-- Kč, žije sama a v důsledku úrazu na obou rukou si nemůže nic přivydělat. Proto jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Účastníci řízení jsou sourozenci, v době zahájení řízení měli každý stejný spoluvlastnický podíl na nemovitosti ve výši jedné osminy. Nemovitost užíval žalovaný a žalobkyni zabraňoval do nemovitosti vstupovat a odmítal přistoupit na jakoukoli dohodu o společném užívání nemovitosti.

III.

Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, a to s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů.

Na jedné straně totiž Ústavní soud vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (nález ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, str. 189), v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémní rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.

S ohledem na požadavky obsažené v citovaných rozhodnutích, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle a výklad zásady zavinění - lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněné rozhodnutí krajského soudu všechny tyto požadavky splňuje. Ve zmíněném řízení tedy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatele a Ústavní soud nenachází jediný důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí krajského soudu.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru