Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2040/11 #1Usnesení ÚS ze dne 15.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
řízení/zastavení
Zastoupení
poplatek/osvobození
dovolání/náležitosti
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2040.11.1
Datum podání12.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 99/1963 Sb.; občanský soudní řád; § 241/4

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 30, § 241b odst.2, § 104 odst.2, § 241 odst.4, § 219, § 21, § 21a, § 22b, § 26a odst.3, § 138


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2040/11 ze dne 15. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Martinou Kadaňkovou, advokátkou, se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, č. j. 30 Cdo 4181/2010-75, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud zjistil ze spisu obecných soudů následující.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. května 2010, č. j. 8 Co 1164/2010-26, potvrdil podle § 219 o. s. ř. usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. února 2010, č. j. 30 C 3/2010-13, kterým bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích podal stěžovatel dne 9. srpna 2010 vlastnoručně sepsané dovolání.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. srpna 2010, č. j. 30 C 3/2010-52, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení opravil vady podání, resp., aby v této lhůtě bylo dovolání sepsáno advokátem, a současně byla předložena příslušná plná moc advokáta pro dovolací řízení. Stěžovatele též poučil o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Mimo jiné ho upozornil na to, že nebude-li této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud napadeným (v záhlaví uvedeným) usnesením dovolací řízení zastavil. V jeho odůvodnění uvedl následující.

Podle § 241 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, jestliže sám nemá právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj právnická osoba uvedená v § 21 nebo § 21a anebo v § 21b o. s. ř., která má právnické vzdělání, přičemž notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy (odst. 1 a 2). Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo § 21a, v § 21b, anebo v § 26a odst. 3 o. s. ř., která má právnické vzdělání (odst. 4). Jde o úpravu tzv. povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, které je chápáno jako zvláštní podmínka dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze sice odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Nedostatek v zastoupení dovolatele musí být proto řešen postupem podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 2 téhož zákona.

Nejvyšší soud uvedl, že ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel (dovolatel) měl sám právnické vzdělání, resp., že by byl v dovolacím řízení zastoupen ve smyslu vyloženého advokátem (přičemž o ustanovení takového zástupce případně soud nežádal). Protože tak nebyla naplněna tato zvláštní podmínka dovolacího řízení, dovolacímu soudu nezbylo, než podle již uvedených ustanovení dovolací řízení zastavit.

II.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu z důvodu tvrzeného porušení práva na soudní ochranu. Stěžovatel rovněž navrhl zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").

Stěžovatel v konkrétnostech namítá, že napadené usnesení nereflektovalo přiléhavě obsah spisu. Tedy, stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu, že neregistroval to, že o jeho další žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (podané před vydáním napadeného usnesení dovolacího soudu) nebylo rozhodnuto. Uvedl, že soud prvního stupně doručil stěžovateli jen formalistickou výzvu k odstranění vad podaného dovolání a v předkládací zprávě zamlčel Nejvyššímu soudu rozhodné procesní údaje, konkrétně podání žádosti o ustanovení zástupce soudem.

Dále stěžovatel uvedl, že ustanovení § 241 o. s. ř. je v rozporu s čl. 5 Listiny základních práv a svobod. Má za to, že povinnost sepsání dovolání advokátem je zastřeným uvalením právní nezpůsobilosti na širokou množinu obyvatel a v soukromoprávních vztazích vytváří nerovnost.

Stěžovatel vzal posléze návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř. zpět, leč nikoli cestou advokátního zastoupení, a proto k tomu Ústavní soud nepřihlížel.

III.

Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na napadené rozhodnutí.

Vedlejší účastník se svého postavení vedlejšího účastníka vzdal.

IV.

1) Stěžovatel - jako již bylo uvedeno - vytýká Nejvyššímu soudu, že neregistroval to, že o stěžovatelově další žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (podané před vydáním napadeného usnesení dovolacího soudu) nebylo rozhodnuto.

Tím má stěžovatel (patrně) na mysli, že nevydání rozhodnutí o jeho další žádosti o ustanovení zástupce je protizákonné, takže do doby vydání takového rozhodnutí nebyl ani Nejvyšší soud oprávněn rozhodnout.

Tu však stěžovateli přisvědčit nelze.

Totiž, obecné soudy v nyní posuzované věci registrovaly žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (které je založeno na č. l. 31 spisu). Okresní soud v Českých Budějovicích (v reakci na tuto žádost ze dne 21. 6. 2010) již dne 26. 7. 2010 stěžovateli vysvětlil, že o této žádosti už rozhodováno nebude, neboť o identické žádosti již rozhodnuto bylo (usnesením Okresního soudu ze dne 25. 3. 2010, č. j. 30 C 3/2010-19) a nové skutečnosti nejsou uváděny (č. l. 33).

Jako odpověď na toto vysvětlení okresního soudu podal stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu - ustanovení zástupce. Tento návrh však byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 7 UL 5/2010, zamítnut (č. l. 45). Krajský soud neshledal pochybení okresního soudu, pokud znovu nerozhodoval o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce. Uvedl, že zástupce by mohl být ustanoven pouze v případě, že by byly u stěžovatele splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jestliže o tom, že stěžovatel není osvobozen od soudních poplatků, bylo pravomocně rozhodnuto, nemůže mu být zástupce ustanoven.

Ústavní soud konstatuje, že pokud stěžovatel neuvedl v opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nové skutečnosti (srov. též č. l. 31), není porušením spravedlivého procesu, jestliže obecný soud o této opakované žádosti znovu nerozhodne a omezí se jen na vysvětlující přípis stěžovateli. Je to naopak stěžovatel, který by měl respektovat, že každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků by měla být podána jen tehdy, pokud u žadatele nastala taková změna poměrů, která novou žádost odůvodňuje. Za tohoto stavu nemůže být protiústavní ani napadené usnesení Nejvyššího soudu, které pouze aprobovalo fakt, že o stěžovatelově opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo rozhodnuto.

2) Stěžovatel v této souvislosti namítal, že soud prvního stupně v předkládací zprávě Nejvyššímu soudu zamlčel rozhodné procesní údaje (shora uvedené), tedy podání další žádosti o ustanovení zástupce. I kdyby však tuto skutečnost (či skutečnosti jiné) soud v předkládací zprávě nezmínil, spis Nejvyššímu soudu předložen byl a Nejvyšší soud byl povinen reflektovat obsah celého spisu. Již proto samotné neuvedení takové skutečnosti v předkládací zprávě Nejvyššímu soudu ústavní principy spravedlivého procesu porušit nemůže.

3) Konečně, stěžovatel namítl, že mu soud prvního stupně doručil jen formalistickou výzvu k odstranění vad podaného dovolání.

To však pravda není, jak plyne z obsahu výzvy na č. l. 52. Dokonce, ve výzvě bylo pro stěžovatele tučně zvýrazněno, že "musí být dovolání sepsáno advokátem dle ust. § 241 odst. 4 o.s.ř. a přiložena plná moc pro advokáta pro dovolací řízení.". Ostatně, stěžovatel nepředkládá žádný argument, z něhož by dovozoval svůj toliko deklaratorní závěr o údajné formalistické povaze výzvy k odstranění vad podaného dovolání.

V.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, spolu s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř., podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněné odmítnout (srov. též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2697/11) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru