Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2024/15 #1Nález ÚS ze dne 15.12.2015Požadavky na příkaz k domovní prohlídce před zahájením trestního stíhání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Vsetín
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip proporcionalit... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
odůvodnění
přípravné řízení
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
orgán činný v trestním řízení
Policie České republiky
Domovní prohlídka
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 215/79 SbNU 461
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2024.15.1
Datum vyhlášení13.01.2016
Datum podání08.07.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83 odst.1, § 82 odst.1, § 160 odst.4, § 158 odst.3 písm.i)


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Účelem písemného vyhotovení příkazu k domovní prohlídce je v první řadě poskytnutí dostatečných informací osobě, která musí strpět, že orgán státní moci vstoupí a prohledá její výsostné soukromé teritorium, nikoli výměna informaci mezi jednotlivými orgány činnými v trestním řízení při výkonu jejich činností. Odůvodnění soudu jako orgánu státní moci slouží primárně dotčenému jedinci, až sekundárně jiným orgánům státní moci.

Pokud odůvodnění příkazu k domovní prohlídce v obydlí stěžovatelky postrádá jakoukoliv spojitost mezi popsanou trestnou činností, jež je předmětem vyšetřování, s osobou stěžovatelky, resp. s jejím obydlím, vyjma konkrétními skutečnostmi nepodloženého tvrzení, že podezřelou je právě ona, je prohlídka realizována v rozporu s čl. 12 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 15. 12. 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Mgr. Hany Kučné příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor č. j. 0 Nt 1304/2015-3, vydaný soudcem Okresního soudu ve Vsetíně dne 7. 5. 2015 pro rozpor s čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatelka byla Policií ČR prověřována pro podezření ze spáchání přečinu pomluvy, kvůli němuž byla dne 13. 5. 2015 provedena domovní prohlídka v obydlí stěžovatelky, při níž byla rovněž zajištěna výpočetní technika stěžovatelky včetně elektronických dat. Prověřovaná věc byla následně odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti uvedenému příkazu, v němž dle jejího názoru absentovalo jak odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti daného úkonu, činěného ve fázi prověřování trestné činnosti, tak také odůvodnění, na základě jakých skutečností obecný soud pojal závěr, že podezřelou z prověřované trestné činnosti by měla být právě stěžovatelka.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Po rekapitulaci dosavadní judikatury k problematice domovních prohlídek konstatoval Ústavní soud, že zásadní vadou napadeného příkazu bylo, že jeho odůvodnění postrádalo jakoukoliv spojitost mezi popsanou trestnou činností s osobou stěžovatelky, resp. s jejím obydlím, vyjma konkrétními skutečnostmi nepodloženého tvrzení, že podezřelou byla právě ona. Ústavní soud nemůže akceptovat, že okresní soud neuvedl v samotném příkazu jedinou skutečnost, která by měla vést k podezření, že anonymní dopisy měla psát stěžovatelka, a tudíž se lze domnívat, že nástroje k tomu potřebné se budou nacházet v místě jejího bydliště. Tím hůř, že jí ještě nebylo sděleno obvinění, které v trestním řízení posiluje legitimizaci vyšetřovacích úkonů zasahujících do základních práv a svobod obviněné osoby.

Odůvodnění dle Ústavního soudu postrádalo individualizaci podezření na osobu stěžovatelky, a v podobě, v jakém soud příkaz vydal, by ho při změně nacionálií bylo možné použít na jakoukoliv osobu nebo místo. Pokud ze samotného příkazu Ústavní soud nemůže ani jen implicitně dovodit, na základě jakého důvodu existuje podezření, že stěžovatelka je pachatelka a v jejím obydlí se tak mohou nacházet nástroje sloužící ke spáchání trestného činu, není možné totéž očekávat od samotné stěžovatelky, které je odůvodnění příkazu primárně určeno.

Ústavní soud dále uvedl, že vedle obecného požadavku odůvodnit podezření konkrétními skutkovými okolnostmi, že se v obydlí nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, se soudce musí jednak ztotožnit s tím, že je nutné takový úkon provést jako neodkladný a do příkazu to výslovně uvést (též s odkazem na zákonnou normu), a zároveň musí vyložit konkrétní důvody, na základě nichž dospěl k závěru o nutnosti provedení neodkladného úkonu, resp. nemožnosti vyčkat na zahájení trestního stíhání, během kterého již může osoba obviněná v širší míře uplatňovat svá práva na obhajobu.

Ústavní soud uznal, že soud má povinnost vážit, které informace není v zájmu dosažení účelu trestního řízení vhodné v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce uvádět, nicméně nesmí podle něj rezignovat na povinnost důvody prohlídky dostatečně individualizovat co do konkrétního podezření osoby, u které se má prohlídka provést.

Dodržení ústavněprávních zásad je o to naléhavější, když může nastat situace, že domovní prohlídka u osoby podezřelé vůbec nepovede k zahájení trestního řízení vznesením obvinění vůči této osobě, přičemž tato skutečnost bude mít za následek i to, že osoba, u které byla prohlídka provedena, při absenci řádného zdůvodnění úkonu prakticky nebude mít k dispozici prostředky k tomu, aby zjistila, za jakým účelem a na základě jakého podezření došlo k tak závažnému zásahu do základního práva na nedotknutelnost obydlí.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Kateřina Šimáčková. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2024/15 ze dne 15. 12. 2015

N 215/79 SbNU 461

Požadavky na příkaz k domovní prohlídce před zahájením trestního stíhání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 15. prosince 2015 sp. zn. I. ÚS 2024/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Hany Kučné, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou se sídlem Horní náměstí 12, Vsetín, proti příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1304/2015-3 ze dne 7. 5. 2015 vydanému Okresním soudem ve Vsetíně.

I. Příkazem k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor vydaným soudcem Okresního soudu ve Vsetíně dne 7. 5. 2015 č. j. 0 Nt 1304/2015-3 bylo porušeno právo stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tento příkaz se proto ruší.

II. Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, Územnímu odboru, oddělení obecné kriminality Vsetín, se zakazuje pokračovat v porušování základního práva stěžovatelky podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a přikazuje se jí obnovit stav před porušením tohoto základního práva.

Odůvodnění:

I. Rekapitulace ústavní stížnosti

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2015, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu obecného soudu v celém rozsahu z důvodu porušení jejího základního, ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a vyslovení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování jejího základního práva podle čl. 12 odst. 1 Listiny.

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatelka byla Policií České republiky prověřována jako podezřelá ze spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 6. 5. 2015 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně Okresnímu soudu ve Vsetíně (dále též jen "okresní soud") návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor v místě, kde stěžovatelka trvale žije. Okresní soud ústavní stížností napadený příkaz vydal dne 7. 5. 2015. Prohlídka byla provedena Policií České republiky dne 13. 5. 2015 za účasti nezúčastněné osoby a byl o ní sepsán protokol obsahující mimo jiné seznam vydaných věcí. Zajištěné věci byly stěžovatelce vráceny dne 15. 5. 2015 po tom, co byla elektronická data stažena na hmotné nosiče Policie České republiky. Data byla policií dále zkoumána a jsou jí pořád k dispozici. Prověřovaná věc byla dne 11. 9. 2015 rozhodnutím policejního orgánu odložena podle § 159a odst. 5 trestního řádu, protože pachatel zůstal neznámý, resp. se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání podle § 160 trestního řádu.

3. Podle stěžovatelky došlo postupem okresního soudu, jehož rozhodnutí napadá, k zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí, jakož i k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Tyto spatřuje v první řadě v absenci zákonného odkazu a odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti v příkazu k domovní prohlídce, vydaného ve fázi prověřování trestné činnosti, pro kterou se vyžaduje pečlivé zkoumání a řádné zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu ještě před zahájením trestního stíhání ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu. V příkazu dále absentuje odůvodnění, na základě jakých skutečností obecný soud pojal závěr, že podezřelou z prověřované trestné činnosti by měla být právě ona.

II. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení

4. K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřili též účastníci a vedlejší účastníci řízení.

5. Okresní soud ve Vsetíně ve vyjádření došlém dne 12. 11. 2015 v plném rozsahu odkázal na napadené rozhodnutí. Nad rámec tohoto sdělení citoval příslušné ústavní a zákonné normy a uvedl, že vydaným příkazem nebyla porušena Ústavou garantovaná práva stěžovatelky. Z formálního hlediska po procesní stránce nedošlo k žádnému pochybení a příkaz je rozhodnutím zákonným. Soud taktéž zohlednil výtky stěžovatelky a uvedl k nim, že si je dobře vědom, nakolik citelným zásahem do soukromí každé osoby je domovní prohlídka, a z tohoto důvodu posuzuje spisový materiál a návrh státního zástupce se zvláštní pečlivostí. Soud se necítí oprávněn hodnotit, nakolik je odůvodnění příkazu dostatečné a zda splňuje kritéria formulovaná judikaturou Ústavního soudu. K odůvodnění příkazu k domovní prohlídce okresní soud v obecné rovině uvádí, že z různých důvodů (vyšetřovací taktika, hrozba působení na svědky atd.) není možné ve většině případů zacházet do detailů, aby nebyl ohrožen další průběh trestního řízení. Dle soudu má být odůvodnění srozumitelné pro účastníka samotného. Okresní soud dále uvádí, že domovní prohlídka je ze své povahy typickým neodkladným a neopakovatelným úkonem, který má své nezastupitelné místo právě již ve stadiu prověřování, neboť za situace, kdy je již dané osobě sděleno obvinění, se do značné míry smysl domovní prohlídky v řadě případů vytrácí, jelikož pokud je taková osoba skutečně vinna a má doma věci, které mohou její vinu prokázat, může se jich relativně snadno zbavit dříve, než k případné domovní prohlídce dojde. K předmětné věci okresní soud doplňuje, že stěžejním důkazem byl znalecký posudek, který na základě jazykového rozboru ukazoval na to, že podezřelou je právě stěžovatelka. K samotným okolnostem realizace domovní prohlídky se již soud necítí kompetentní vyjádřit.

6. Okresní státní zastupitelství ve Vsetíně ve vyjádření došlém Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2015 uvedlo, že při prověřování předmětné věci byla stěžovatelka vytipována jako možná pachatelka na základě znaleckého zkoumání se specializací jazykové expertizy - určování autorství textů, při kterém byl vytvořen "autorský profil" a z kterého, jakož i z dalších skutečností, kupříkladu znalosti prostředí pracoviště a zaměstnanců Úřadu práce, pracoviště ve Vsetíně, kterých se pomlouvačné texty týkaly, vyplynulo, že pravděpodobnou autorkou textů byla právě stěžovatelka. Státní zastupitelství uvedlo, že v době rozhodování o podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce se objevily indicie o možném úniku informací ze spisového materiálu. Ten byl proto zabezpečen proti neoprávněnému přístupu v systému evidence trestního řízení. Kvůli možným únikům informací nebylo možno v návrhu státního zástupce a v samotném příkazu k domovní prohlídce odkazovat na konkrétní provedené důkazy, zejména znalecký posudek z odvětví jazykové expertizy. Neodkladnost a neopakovatelnost úkonu domovní prohlídky dle státního zastupitelství vyplývá z toho, že ve věci bylo zapotřebí zajistit důkazy, které by ztotožnily a usvědčily pachatele, a právě výsledek domovní prohlídky mohl mít vliv na závěr, že by bylo možno postupovat podle § 160 odst. 1 trestního řádu. Státní zastupitelství uvedlo, že k tomuto postupu s ohledem na výsledky domovní prohlídky nebylo přistoupeno, a prověřovaná věc byla dne 11. 9. 2015 odložena podle § 159a odst. 5 trestního řádu, jelikož pachatel zůstal neznámý, což však nebrání konání dalších úkonů za účelem odhalení pachatele.

7. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor, oddělení obecné kriminality Vsetín, ve svém vyjádření podrobně rekapitulovala skutkový stav při prověřování trestné činnosti spočívající v zasílání anonymních dopisů, na základě kterého podala podnět státnímu zastupitelství k návrhu na nařízení domovní prohlídky u stěžovatelky, a taktéž dospěla k tomu, že je zapotřebí přijmout opatření k zabezpečení ochrany informací obsažených ve spisovém materiálu před únikem s ohledem na to, že v době prověřování pracovaly u Policie České republiky osoby blízké stěžovatelce. Policie uvedla, že stěžovatelka byla před provedením domovní prohlídky řádně poučena a následně vyslechnuta. Před prohlídkou stěžovatelka do podaného vysvětlení uvedla, že právní pomoc advokáta nepožaduje. Následně bylo přikročeno k provedení domovní prohlídky, jelikož stěžovatelka mohla hledané věci zatajit. Ta zajištěné věci dobrovolně policii vydala. Zajištěná výpočetní technika byla stěžovatelce vrácena po pořízení bitových kopií dne 15. 5. 2014, tiskárna pak po provedení expertizy dne 13. 7. 2014. Dle policie byl příkaz k domovní prohlídce vydán v souladu se zákonem a řádně odůvodněn tím, že dopady uvedeného trestného činu na okolní společnost byly natolik závažné a devastační, že vyžadovaly provedení zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí.

8. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovatelce k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.

III. Hodnocení Ústavního soudu

A. Právní východiska k posouzení ústavní stížnosti

9. Po přezkoumání ústavní stížností napadených usnesení a spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. Stěžejní problematika předložená k posouzení Ústavnímu soudu se týká důvodnosti a odůvodnění domovní prohlídky nařízené ve fázi trestního řízení ještě před zahájením trestního stíhání konkrétní obviněné osoby (tzv. fáze prověřování). K podmínkám ústavní aprobovatelnosti nařízení domovní prohlídky obecně a taktéž speciálně ve fázi prověřování jako úkonu neodkladného a neopakovatelného se Ústavní soud vyjádřil již mnohokrát [viz podrobný výklad v nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351) a nálezu sp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013 (N 205/71 SbNU 417), dále nález sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239), nález sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119); obdobně též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2007 ve věci Smirnov proti Rusku, stížnost č. 71362/01, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2008 ve věci Iliya Stefanov proti Bulharsku, stížnost č. 65755/01, a rozsudek ze dne 28. 4. 2005 ve věci Buck proti Německu, stížnost č. 41604/98]. Stručně lze rekapitulovat následující.

K domovní prohlídce obecně

11. Nařízení a výkon domovní prohlídky v trestním řízení se přímo dotýká ústavních norem garantujících ochranu nedotknutelnosti obydlí, konkrétně čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 12 odst. 1 Listiny. Podle čl. 12 odst. 2 Listiny platí, že domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

12. Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z výše citovaného čl. 12 Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně garantovanými právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu jako podmínku důstojné existence a rozvoje lidského života je nutno respektovat a důsledně chránit. Průlom do této ochrany, umožněný ústavním pořádkem v případě domovní prohlídky pro účely trestního řízení, je třeba chápat jako výjimku, která vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených předpokladů její přípustnosti (viz § 82 odst. 1, § 83 a násl. trestního řádu).

13. Podle § 82 odst. 1 trestního řádu lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Podle § 83 odst. 1 trestního řádu je oprávněn nařídit domovní prohlídku předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn.

14. S ohledem na restriktivní pojetí institutu domovní prohlídky je před vydáním příkazu k domovní prohlídce nutno pečlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného rozhodnutí, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však rozumět tím způsobem, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (shodně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006).

15. Při nařizování domovní prohlídky je třeba rovněž zvažovat kritérium proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí. Pro posouzení přiměřenosti aplikace trestněprávního institutu domovní prohlídky je důležité mimo jiné vyhodnocení trestním právem chráněného zájmu (závažnost deliktu, pro který je vedeno trestní řízení), jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí, jakož i zhodnocení relevance toho, co je hledáno, pro zajištění ochrany kolidujícího statku (viz Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, str. 334).

16. Domovní prohlídka v lidském obydlí je však v každém případě vážným zásahem do soukromí jednotlivce, které je považováno za důležitou hodnotu v demokratickém právním státě a tvoří jedno z nejdůležitějších základních práv jednotlivce. Právě z tohoto důvodu musí každý zásah do tohoto práva, byť by třeba i byl důvodný a proporcionální, být též dostatečně přesvědčivě odůvodněn. Není třeba, aby do tohoto odůvodnění orgány činné v trestním řízení uváděly všechny důvody, které je k potřebě provést domovní prohlídku vedly, zejména pokud by to mohlo nějak narušit prováděné vyšetřování, avšak není možno, aby takovýto vážný zásah do soukromí, do domovní svobody, nebyl odůvodněn vůbec či jen nic neříkajícími frázemi (viz více ve výše citovaných rozhodnutích ESLP Smirnov proti Rusku či Iliya Stefanov proti Bulharsku).

K domovní prohlídce jako k neodkladnému úkonu ve fázi prověřování

17. Ústavní soud judikoval, že i když za jistých okolností, které obecný soud dostatečně ozřejmí, může mít domovní prohlídka v konkrétní věci i charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 trestního řádu) a jako taková je ex lege přípustná, jde v řečeném případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně zdůvodněno (z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997).

18. Zvláštní situací je nařízení a provedení domovní prohlídky v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, t. j. ve fázi prověřování. V této nejčasnější fázi trestního řízení není ze zákona možné takový procesní úkon provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný. Podle ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu se za neodkladný považuje úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Za neopakovatelný pak takový úkon, který nebude možno v řízení před soudem provést (pro podrobnější výklad viz nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014).

19. V případě domovní prohlídky ve fázi před zahájením trestního stíhání proti konkrétní osobě je zákonnost jejího provedení podmíněna jednak nezbytností tento úkon provést a jednak požadavkem na řádnou obhajobu pozdějšího obviněného. Především musí být prokázáno, že se skutečně jedná o úkon, který nebylo možno provést po zahájení trestního stíhání vůči osobě, které se úkon týká. Takový závěr musí vyplývat jednak ze skutečné, urgentní či jedinečné potřeby provedení tohoto úkonu, ale zcela samozřejmě musí mít konkrétní odraz v protokolu o takovém úkonu s ohledem na § 160 odst. 4 trestního řádu in fine (nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014). Ve fázi prověřování je tak obzvlášť důležité zohledňovat kritérium proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 4. 2005 ve věci Buck proti Německu, stížnost č. 41604/98).

20. Aby mohl být napadený příkaz k domovní prohlídce považován za ústavně konformní, musí být vydán i s odůvodněním toho, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 trestního řádu). To samé platí pro protokol o provedení domovní prohlídky, kde má orgán provádějící prohlídku povinnost uvést, na základě jakých skutečností byl úkon jako neodkladný nebo neopakovatelný proveden. Neodkladnost či neopakovatelnost úkonu je nezbytným atributem pro to, aby důkazní materiál, jenž byl získán před zahájením trestního stíhání, mohl být použitelným pro účely trestního řízení. Řádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti procesního úkonu je tedy potřebným předpokladem pro následné posouzení ze strany soudu, zda jde v konkrétním případě o účinný důkaz, který lze využít při rozhodování o vině a trestu obviněného (nález sp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013).

21. Jak se podává z ustálené judikatury, není-li neodkladnost úkonu z odůvodnění soudního rozhodnutí, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelná, pak již jen z tohoto důvodu trpí příkaz k prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká [viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263), sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297), usnesení sp. zn. II. ÚS 907/13 ze dne 27. 8. 2013 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

22. Ústavní soud v plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 zdůraznil materiální hledisko pro posouzení, zdali neodkladnost úkonu domovní prohlídky vyplývá z jejího odůvodnění. Při tzv. testu účinnosti trojí kontroly je pro posouzení ústavní konformity daného úkonu zásadní, zdali policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný podnět státnímu zástupci a ten pak jako návrh soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako úkon, jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Ústavní soud pro tuto situaci konstatoval, že pochybení spočívající pouze ve formální absenci výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný nemusí nutně dosahovat ústavněprávní intenzity, a naopak, v případě, že by jinak formálně bezvadně vyjádřená neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky nebyla v konkrétním případě řádně věcně odůvodněna, znamenal by takový úkon porušení základního práva. Pro posouzení ústavní konformity příkazu k domovní prohlídce je nutno zohledňovat širší věcná hlediska, včetně spisového materiálu, dalších okolností případu a procesní charakteristiky řízení.

23. Ústavní soud však vznesl důrazný apel na orgány činné v trestním řízení, aby při nařizování domovní prohlídky jako neodkladného úkonu ve fázi před zahájením trestního stíhání v návrzích, samotném soudním příkazu a v protokolu o jejím provedení jednak formálně vyjádřily, že se jedná o úkon neodkladný, a zároveň tuto skutečnost řádně odůvodnily. Povinnost orgánu veřejné moci při výkonu svých pravomocí a kompetencí co nejvíce respektovat základní právo jednotlivce na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny vyplývá z koncepce demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).

24. Ústavní soud v citovaném plenárním nálezu dále uvedl, že "v případě, kdy je domovní prohlídka nařízena před zahájením trestního stíhání, musejí být naplněny silnější požadavky, tj. příkaz k domovní prohlídce předpokládá odůvodnění, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Pokud se neodkladností či neopakovatelností provedení domovní prohlídky budou orgány činné v trestním řízení zabývat výslovně ve všech příslušných úkonech trestního řízení, bude tím posílena garance respektu k základnímu právu jednotlivce na nedotknutelnost obydlí, neboť zde bude nejen pro orgány činné v trestním řízení, jimž je tento úkon určen, ale také pro obviněného a jeho obhájce transparentně deklarováno, že příkaz k domovní prohlídce byl odůvodněně vydán jako úkon neodkladný nebo neopakovatelný, resp. že soudce důkladně zvážil, zda má být tímto způsobem postupováno. Rovněž soud rozhodující o vině a trestu bude snadněji provedené úkony hodnotit".

25. Je namístě v obecné rovině přisvědčit argumentaci ve vyjádření okresního soudu, jež poukazuje na skutečnost, že domovní prohlídka je v praxi často, ne-li v převážné většině případů, úkonem neodkladným, který je nutno z taktických důvodů sledujících naplnění účelu trestního řízení provést ještě před vznesením obvinění dotčené osobě, aby se zamezilo schování či zničení usvědčujících důkazů. To ale nic nemění na citovaných judikatorních závěrech, dle kterých má za daných okolností jít o výjimečný zásah do práva na nedotknutelnost obydlí, který musí být náležitě odůvodněn.

B. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

26. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a spisový materiál ve světle právě uvedených ústavněprávních výkladů týkajících se nařízení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu ve fázi prověřování dle § 83 odst. 1 a § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu. V intencích plenárního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 zkoumal, zdali šlo v případě ústavní stížností napadeného příkazu pouze o formální nedostatek anebo jeho odůvodnění je natolik nedostatečné, že nemůže v testu ústavnosti obstát. Dospěl k závěru, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí až k vydání příkazu k domovní prohlídce je optikou testu účinnosti trojí kontroly, jakož i dalších zákonných a judikaturních požadavků nepostačující. Ústavní stížnost je proto důvodná. Napadeným příkazem k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor vydaným soudcem Okresního soudu ve Vsetíně bylo nepřiměřeným způsobem zasaženo do ústavního práva stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí.

27. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce soudce okresního soudu úvodem rekapituloval důvody z návrhu k vydání příkazu k domovní prohlídce podaného státním zástupcem, dle kterého z dosavadního šetření vyplynulo, že jeden a tentýž pachatel psal od roku 2004 anonymní dopisy, jimiž poškodil řadu třetích osob. Státní zástupce vyslovil předpoklad, že v označených prostorech (obydlí stěžovatelky) budou nalezeny mechanický psací stroj, elektrický psací stroj a počítač či jiná paměťová média, na kterých byly anonymní dopisy napsány. Soudce se dále věnoval proporcionalitě zásahu do domovní svobody s ohledem na prověřovanou trestnou činnost, která je sice méně závažná, nicméně trvá již dlouhou dobu, je prováděná v značném měřítku, citelně zasahuje do života třetích osob a má další závažné negativní dopady, což v souhrnu odůvodňuje užití institutu domovní prohlídky za účelem objasnění zmíněné trestné činnosti a odhalení jejího pachatele. V samotném odůvodnění však soudce pouze zopakoval tvrzení státního zástupce, že existuje důvodné podezření, že v místech, kde stěžovatelka trvale žije, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, především věci potřebné k napsání anonymních dopisů. Podezření, že stěžovatelka může být pachatelka, dovodil toliko na základě "celkem přesvědčivých dosavadních výsledků řízení".

28. Na tomto místě není účelem hodnotit, zdali domovní prohlídka byla vhodným a nezbytným nástrojem pro objasnění předmětného trestného činu pomluvy, jelikož Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu správnosti rozhodnutí a z ústavněprávního pohledu nic nenasvědčuje, že by mělo jít o zcela disproporcionální zásah do práva na nedotknutelnost obydlí v porovnání s účelem trestního řízení. Lze se pouze pozastavit nad tím, že orgány činné v trestním řízení již deset let věděly o tom, že ve Vsetíně se rozesílají anonymní dopisy, a při zvoleném postupu nebyly s to zřetelně vyložit důvodné podezření stěžovatelky při nařízení domovní prohlídky v jejím obydlí.

29. Zásadní vadou příkazu k domovní prohlídce v obydlí stěžovatelky je to, že jeho odůvodnění postrádá jakoukoliv spojitost mezi popsanou trestnou činností, jež je předmětem vyšetřování, s osobou stěžovatelky, resp. s jejím obydlím, vyjma konkrétními skutečnostmi nepodloženého tvrzení, že podezřelou je právě ona a že nástroje k napsání anonymních dopisů se mohou nacházet v jejím obydlí. Ústavní soud si je vědom, že v této fázi se nevyžadují nezpochybnitelné důkazy o spojitosti stěžovatelky s prověřovanou trestnou činností, nicméně nemůže akceptovat, že okresní soud neuvedl v samotném příkazu jedinou skutečnost, která by měla vést k podezření, že anonymní dopisy měla psát stěžovatelka, a tudíž se lze domnívat, že nástroje k tomu potřebné se budou nacházet v místě jejího bydliště. Tím hůř, že jí ještě nebylo sděleno obvinění, které v trestním řízení posiluje legitimizaci vyšetřovacích úkonů zasahujících do základních práv a svobod obviněné osoby.

30. V podstatě je tato absence zřejmá už jen z toho, že odůvodnění postrádá individualizaci podezření na osobu stěžovatelky, a v podobě, v jaké soud příkaz vydal, by ho při změně nacionálií bylo možné použít na jakoukoliv osobu nebo místo. Evropský soud pro lidská práva ve výše citovaném rozsudku ve věci Smirnov proti Rusku (body 47 a 48) požaduje, aby příkaz k domovní prohlídce nebyl příliš široce formulovaný, aby obsahoval alespoň nějaké informace o daném vyšetřování, účelu prohlídky či důvodech, proč se jeví nezbytnou. Pokud tedy ze samotného příkazu Ústavní soud nemůže ani jen implicitně dovodit, na základě jakého důvodu existuje podezření, že stěžovatelka je pachatelka, a v jejím obydlí se tak mohou nacházet instrumenta sceleris - nástroje sloužící ke spáchání trestného činu, - není možné totéž očekávat od samotné stěžovatelky, které je odůvodnění příkazu primárně určeno. Tuto vadu nemůže zhojit ani sdělení státního zastupitelství o důvodnosti zamlčení důkazu - znaleckého posudku z odvětví jazyková analýza s ohledem na možný únik informací z trestního spisu. Ústavnímu soudu není vůbec zřejmé, jak by informování stěžovatelky o tom, že podezření bylo založeno znaleckým vyhotovením autorského profilu odpovídajícího její osobě v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce při jeho předání stěžovatelce a následným provedením úkonu v místě jejího bydliště, mohlo zmařit zajištění nástrojů užitých k napsání pomlouvačných dopisů a zájmových elektronických dat, jejich forenzní zkoumání, porovnání s dopisy zaslanými poškozeným osobám atd.

31. Absence výslovného zmínění úkonu jako neodkladného v příkazu k domovní prohlídce je formální vadou nedosahující ústavněprávní intenzity pouze za omezené situace, pokud je z ostatních okolností zcela zřejmé, že z věcného hlediska o úkon neodkladný jde a takto k němu přistupují veškeří aktéři. Z postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci je pouze odvoditelné, že při prověřování předmětné trestné činnosti považovaly domovní prohlídku za účinný nástroj k tomu, aby zadržely a mohly následně zkoumat instrumenta sceleris ještě předtím, než by je mohla zničit nebo schovat podezřelá osoba. Tento obecný předpoklad však nebyl dostatečně individualizován vůči osobě a obydlí stěžovatelky. Byť se v spisových materiálech nachází znalecký posudek, dle kterého z části pomlouvačných textů bylo možné psycholingvistickou analýzou pojmout podezření vůči stěžovatelce, sám státní zástupce se vyjádřil, že záměrně v návrhu soudu na vydání příkazu na tuto skutečnost nepoukázal z důvodu ochrany spisu před únikem informací. Dle Ústavního soudu však s ohledem na okolnosti případu a zvolený procesní postup nic nebránilo tomu, aby bylo podezření stěžovatelky v návrhu státního zástupce spolehlivě individualizováno a konkretizováno (ovšem bez nutnosti sdělovat nadbytečná a citlivá data), a taktéž tomu, aby náležitou individualizaci a konkretizaci obsahoval i samotný příkaz soudu, který se na rozdíl od návrhu státního zástupce předává osobě, v jejímž obydlí se má prohlídka provést, přímo na místě.

32. Z výše řečeného plyne pro posuzovaný případ následující. Judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva klade na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, která má být provedena jako neodkladný úkon ještě před vznesením obvinění zejména osobě, jejíž obydlí bude podrobeno prohlídce, přesně stanovené požadavky (viz citace v bodu 10 tohoto nálezu). Vedle obecného požadavku odůvodnit podezření konkrétními skutkovými okolnostmi, že se v obydlí nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, se soudce musí jednak ztotožnit s tím, že je nutné takový úkon provést jako neodkladný, a do příkazu to výslovně uvést (též s odkazem na zákonnou normu) a zároveň musí vyložit konkrétní důvody, na základě nichž dospěl k závěru o nutnosti provedení neodkladného úkonu, resp. nemožnosti vyčkat na zahájení trestního stíhání, během kterého již může osoba obviněná v širší míře uplatňovat svá práva na obhajobu.

33. Není přípustné, aby orgány činné v trestním řízení až dodatečně, kupř. i v případném řízení o ústavní stížnosti, usilovaly o napravení uvedených nedostatků nespecifikovaným poukazem na to, že je možné justifikaci úkonu dovodit (spíš reálně myšleno domyslet) ze spisového materiálu, a tlačili tak Ústavní soud do role obecné přezkumné instance, která mu dle konstrukce ústavního soudnictví nepřísluší.

34. Požadavky kladené na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce před zahájením trestního stíhání nepochybně vycházejí taktéž z neblahé historické zkušenosti se svobodu popírajícími režimy ve 20. století, kdy orgány veřejné moci účelově zneužívaly institut domovní prohlídky k mocenským či ideologickým zájmům a tyto prováděly záměrně zcela bez základního respektu k soukromí a intimitě, jež náleží místům, kde lidé bydlí. Ústavní garance nedotknutelnosti obydlí, jakož i přísné podmínky pro úkony státní moci, se kterými je spjatý výjimečný zásah do tohoto práva, jsou právě vyjádřením respektu, který stát chová k soukromé a intimní sféře každého jedince.

35. Ve shodě s okresním soudem Ústavní soud konstatuje, že pro praxi to znamená následující. Účelem písemného vyhotovení příkazu k domovní prohlídce je v první řadě poskytnutí dostatečných informací osobě, která bude muset strpět, že orgán státní moci vstoupí a prohledá její výsostné soukromé teritorium, nikoli výměna informací mezi jednotlivými orgány činnými v trestním řízení při výkonu jejich činností. Zdali je odůvodnění příkazu dostatečné, je bezvýhradně nutno nahlížet optikou jedince, v jehož obydlí má být prohlídka provedena. Jinými slovy, odůvodnění soudu jako orgánu státní moci slouží primárně adresátovi-jedinci a až sekundárně adresátům-jiným orgánům státní moci.

36. Z toho plynou dva dílčí závěry v obecné rovině. K účinné ochraně práv osoby, u které má být domovní prohlídka provedena, nepostačuje, pokud se soudce pouze v mysli ztotožní se zdůvodněním návrhu státního zástupce k vydání příkazu k domovní prohlídce, resp. podnětu policejního orgánu k tomuto návrhu, a na ty pak dále poukáže, jelikož tyto ostatně nejsou adresátu rozhodnutí známy. Zadruhé, nepostačuje "odbýt" povinnost odůvodnit domovní prohlídku doložením konkrétních skutečností odkazem na "dosavadní výsledky šetření" anebo na "obsah spisu". Řádné odůvodnění domovní prohlídky má přímou souvislost s potřebou legitimizace výkonu státní moci osobě vystavené tak závažném zásahu do soukromí a práva na nedotknutelnost obydlí. Osoba, jejíž obydlí má být podrobeno prohlídce, a to i pokud je v postavení osoby podezřelé (o čemž se taktéž může dozvědět právě při seznámení se s příkazem k domovní prohlídce), nemá za dané situace možnost nahlédnout do spisu a zjistit, o jaké skutečnosti "plynoucí ze spisového materiálu" se soudce opřel při nařízení tak závažného zásahu do nejsoukromější sféry jedince. Nehledě na to, že v mnoha případech to ani není s ohledem na zvolenou taktiku vyšetřování žádoucí. Soud má povinnost vážit, které informace není v zájmu dosažení účelu trestního řízení vhodné v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce uvádět, nicméně nesmí rezignovat na povinnost důvody prohlídky dostatečně individualizovat co do konkrétního podezření u osoby, u které se má prohlídka provést.

37. S tím souvisí zcela zásadní skutečnost, již soud musí zohlednit při nařizování domovní prohlídky jako neodkladného úkonu u osoby podezřelé, a tudíž limitovaná práva vůči orgánům činným v trestním řízení plynoucí z nastalé situace, kdy výsledek domovní prohlídky může vést k vznesení obvinění vůči osobě, v jejímž obydlí se prohlídka provádí, avšak v čase, kdy se prohlídka provádí, ještě nedisponuje plnými právy na obhajobu, jak tomu je u osoby obviněné.

38. Na druhé straně, jak je tomu i v posuzovaném případě, může nastat situace, že domovní prohlídka u osoby podezřelé vůbec nepovede k zahájení trestního řízení vznesením obvinění vůči této osobě. Tato skutečnost však bude mít za následek taktéž to, že osoba, u které byla prohlídka provedena, při absenci řádného zdůvodnění úkonu prakticky nebude mít k dispozici prostředky k tomu, aby zjistila, za jakým účelem a na základě jakého podezření došlo k tak závažnému zásahu do základního práva na nedotknutelnost obydlí. Tuto skutečnost vzal Ústavní soud v potaz i s ohledem na výše citovaný plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, ve kterém byla posuzována ústavní konformita úkonu domovní prohlídky, jenž následně obstál v hlavním líčení jako přípustný důkaz, což obhajoba v řízení před soudem nerozporovala pro nedostatečné odůvodnění.

39. S ohledem na řečené je možno shrnout, že ústavně konformní je takový příkaz k domovní prohlídce [a to zejména tehdy, když se jedná o domovní prohlídku prováděnou před zahájením trestního stíhání jako neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu], z kterého je - objektivně nahlíženo - pro osobu, jejíž obydlí bude podrobeno domovní prohlídce, patrno alespoň v základní míře, z jakých skutečností plyne podezření, že v obydlí se nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Dále musí být v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dotčené osobě dostatečným způsobem vysvětleno, na základě jakých skutečnostísoud dospěl k závěru, že je u ní nutné domovní prohlídku provést jako neodkladný úkon. To zvláště platí pro osobu, u níž se provádí domovní prohlídka jako u osoby podezřelé a pro kterou musí být z odůvodnění seznatelné, na základě jakého podezření se u ní má prohlídka provést a jaké konkrétní skutečnosti toto podezření alespoň v základní míře opodstatňují. Dostatečnost odůvodnění je nutno posuzovat prvořadě z perspektivy adresáta-osoby, u které se prohlídka provádí, nikoliv pouze z perspektivy jiných orgánů činných v trestním řízení.

40. Ústavnísoud tak dospěl k závěru, že napadeným příkazem k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor vydaným Okresním soudem ve Vsetíně bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

41. Vzhledem k tomu, že při domovní prohlídce došlo k vydání určitých movitých věcí včetně nosičů elektronických dat, která byla následně stažena na hmotné nosiče Policie České republiky, je zřejmé, že důsledky této prohlídky neskončily pouze jejím provedením. Nebyl-li ovšem dán legitimní důvod k samému provedení domovní prohlídky (tj. řádně odůvodněný a ústavně přijatelný příkaz k domovní prohlídce), nemůže být dán ani legitimní důvod k zajištění věcí, které byly při domovní prohlídce nalezeny, a jejich dalšímu zadržování ve formě písemností či elektronických dat stažených na policejních nosičích, vnikání do nich, zkoumání jejich obsahu, jakož i jakémukoliv dalšímu nakládání, kromě jejich znehodnocení.

42. Ústavnísoud proto současně - též k návrhu stěžovatelky - podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyslovil, že se Policii České republiky zakazuje pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky podle čl. 12 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny a přikazuje se jí obnovit stav před porušením práv a svobod.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru