Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 200/97Usnesení ÚS ze dne 27.11.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkVlastnictví
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.200.97
Datum podání09.06.1997
Napadený akt

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.k


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 200/97 ze dne 27. 11. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 200/97

ČESKÁREPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.K. a M.K., obou zastoupených JUDr. H.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 147/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T., č. j. POZ/2206/92-Ma. o tom. že navrhovatelé nejsou vlastníky pozemkové parcely 417/2 v kat. území Ú. Navrhovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že uplatnili restituční nárok dle zákona č. 229/1991 Sb. na zahradu, p. č. 417/2, o výměře 861 m2 v k.ú. Ú., a to jednak u osoby povinné a jednak u příslušného Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. Namítali, že dle jejich názoru uvedená zahrada přešla do vlastnictví státu kupní smlouvou, kterou navrhovatelé uzavřeli v tísni za nápadně nevýhodných

1

podmínek dle § 6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb.. a kterou navíc dle jejich tvrzení nepodepsala druhá navrhovatelka.

V ústavní stížnosti navrhovatelé namítají, že pozemkový úřad se nezabýval nejpodstatnější skutečností, a to tím, že druhá navrhovatelka předmětnou smlouvu nikdy nepodepsala, takže se jedná o absolutně neplatný právní úkon, dále že pozemkový úřad sice uznal skutečnost, že smlouva byla uzavřena v tísni, nepřipustil však, že byla zároveň uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Krajský soud ve svém rozsudku sice dospěl k závěru, že předmětný pozemek byl prodán za cenu nižší, než byla její hodnota v době prodeje, cenový rozdíl však činil pouze cca 5 % sjednané kupní ceny, takže nejde o podmínky nápadně nevýhodné. V této souvislosti se soud nezabýval skutečností, že pozemkový úřad provedl sám místní šetření, z něhož nesepsal žádný zápis a nepozval k tomu žádného z navrhovatelů. Pokud jde o námitku absence podpisu druhé navrhovatelky, soud odkázal na předchozí pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové, které se námitkou nedostatku podpisu kupní smlouvy dostatečně zabývaly.

Podle názoru navrhovatelů bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové zasaženo do jejich ústavně zaručených práv, a to do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina"), neboť předmětný pozemek byl zapsán do vlastnictví města Ú. na základě neplatného právního úkonu. Dále namítají, že postupem krajského soudu došlo k porušení jejich práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, neboť ani pozemkový úřad ani krajský soud neprovedly důkazy, které byly navrhovány, zejména pak grafologický posudek, který by potvrdil pravost či nepravost podpisu spolumajitelky pozemku - druhé navrhovatelky. Soudní ochrana byla navrhovatelům odepřena, když Krajský soud v Hradci Králové ponechal bez povšimnutí závažné nedostatky v

I. ÚS 200/97

postupu Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T., který se neřídil správním řádem a zákonem č. 229/1991 Sb. A konečně byl porušen i čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť pozemkový úřad vedl své řízení tak, že navrhovatelé neměli možnost přednést své připomínky či námitky, což krajský soud rovněž nezkoumal.

Pozemkový úřad i krajský soud sice připustil tíseň při uzavírání kupní smlouvy, neuznal však nápadně nevýhodné podmínky. Navrhovatelé nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že prodejem zahrady nedošlo ke snížení ceny domu dle platných cenových předpisů, neboť jsou přesvědčeni, že odejmutím zahrady, která k domu náležela, byl dům z hlediska užívání znehodnocen a jeho tržní cena se snížila. V tom spatřují navrhovatelé nápadně nevýhodné podmínky.

Ze spisu Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. a z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ústavní soud zjistil, že oba navrhovatelé a J.K., která zemřela 13. 6. 1992, podepsali dne 5. 5. 1986 kupní smlouvu o prodeji větší části zahrady o rozloze 861 m2, náležející k domu v Ú., a to z důvodu, že národní výbor tehdy potřeboval tuto parcelu na zřízení školního hřiště. Znalecký posudek na cenu pozemku objednával navrhovatel J.K. celková cena byla ve výši 10 840 Kčs a po uzavření kupní smlouvu bula prodávajícím vyplacena. Zbývající část pozemku a dům byly v té době v asanačním pásmu a počítalo se s .jeho zbouráním.

V březnu 1992 podali navrhovatelé k Okresnímu soudu v Trutnově žalobu dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, s tím, aby soud rozhodl o vdání předmětného pozemku navrhovatelů, když město Ú. jim pozemek odmítlo vydat. Okresní soud v Trutnově rozsudkem, sp. zn. 6 C 395/92. žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že zde nejsou splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 1 písm. g) zák. č. 87/1991 Sb., neboť při prodeji předmětné nemovitosti nebyla zjištěna existence uváděné tísně, spojovaná s asanačním plánem, k jehož realizaci

1. ÚS 200/97

dosud nedošlo, přičemž plán na vybudování hřiště trvá a nebyl realizován pouze z finančních důvodů. Soud rovněž nezjistil nápadně nevýhodné podmínky, když pozemek byl vykoupen za cenu stanovenou znalcem a sám navrhovatel J.K. při tom spolupůsobil. Ohledně neplatnosti kupní smlouvy vycházel soud ze zjištění, že kupní smlouva je podepsána všemi žalobci a pochybnost. že by některému ze žalobců nebyla vyplacena kupní cena, nebyla v řízení vyslovena a od roku 1996 neplatnost smlouvy až do předmětného řízení nebyla uplatňována.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem pod sp. zn. 7 Co 679/93 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění se v zásadě ztotožnil se závěry okresního soudu. Uvedl, že neplatnost: kupní smlouvy nebyla doložena žádným konkrétním důkazem, neuznal ani přítomnost nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy, připustil pouze možnost tísně. Dle názoru soudu nebyla splněna žádná z podmínek ustanovení § 6 zák. č. 87/1991 Sb.. proto bylo odvolání zamítnuto.

V prosinci 1992 podali navrhovatelé dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, k Okresnímu úřadu - pozemkovému úřadu v T. žádost o rozhodnutí o vlastnictví k předmětnému pozemku. Pozemkový úřad rozhodl, že navrhovatelé nejsou vlastníky předmětného pozemku. V odůvodnění se velmi podrobně zabýval všemi rozhodujícími skutečnostmi případu. Uvedl, že v daném případě lze připustit existenci tísně při uzavírání smlouvy, avšak v žádném případě nedošlo k uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, tedy nebyla splněna jedna ze dvou podmínek pro vydání nemovitosti. Bytové prostory v domě byly dne 2. 4. 1984 rozhodnutím MěNV v Ú. vyňaty z bytového fondu jako zdravotně závadné. K námitce navrhovatelů, že ve znaleckém posudku nebylo oceněno 6 listnatých stromů, provedl pozemkový úřad šetření na místě samém, kdy bylo zjištěno, že i podle současných předpisů činí cena oněch 6 stromů 559 Kč. tj. cca 5 % vyplacené ceny

I. ÚS 200/97

za pozemek. Uvedené skutečnosti nepovažoval pozemkový úřad za nápadně nevýhodné podmínky.

Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil a se závěry Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. se plně ztotožnil. V otázce neplatnosti kupní smlouvy odkázal na předchozí řízení před soudu v T. a H.K. Pokud jde o nápadně nevýhodné podmínky vyslovil soud závěr, že i když bezesporu byla parcela prodána za kupní cenu nižší. než byla její hodnota v době prodeje, vzhledem k zjištěnému rozdílu nejde o nápadně nevýhodné podmínky prodeje. Zaujal dále stanovisko i k otázce, že prodejem parcely došlo ke snížení ceny domu. Cenová vyhláška č. 128/1984 Sb. totiž posuzuje obytný dům jako samostatný předmět ocenění, aniž by bylo pro výši hodnoty domu cenově významné pozemkové příslušenství domu. Pokud došlo ke snížení hodnoty domu, mohlo se tak stát pouze v souvislosti s rozhodnutím MěNV v Ú., kterým byly některé místnosti v domě vyňaty z bytového fondu dle tehdy platného zákona, na charakteru domu to však nic nezměnilo, neboť nebylo rozhodnuto o změně užívání stavby podle stavebního zákona.

Okresní pozemkový úřad ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl. že pozemkový úřad se otázkou neplatnosti původní kupní smlouvu nezabýval, neboť posuzování platnosti kupní smlouvu nepatří dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 193/92. do pravomoci pozemkového úřadu. Existenci nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvu nepřiznal z toho důvodu, že posudek zadával sám navrhovatel v roce 1985 a měl okamžitě upozornit, že posudek není úplný, protože v něm chybí některé trvalé porosty, což však učinil až v roce 1992.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že ohledně namítané neplatnosti kupní smlouvu se krajský soud stejně jako pozemkový úřad

1. ÚS 200/97

cítily vázány předchozím pravomocným rozhodnutím, neboť se touto otázkou zabýval v nalézacím řízení již Okresní soud v Trutnově a v odvolacím řízení i Krajský soud v Hradci Králové a věc byla dne 22. 3. 1994 pravomocně ukončena. Dle jeho názoru ve správním řízení nebyly prokázánu nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupní smlouvy. což plyne ze všech provedených důkazů. Nesouhlasil s porušením čl. 38 odst. 2 Listiny. neboť věc byla projednána za účasti včas a řádně předvolaných účastníků a všichni se mohli k věci vyjádřit.

Město Ú. ve svém vyjádření uvedlo. že předmětný pozemek byl zakoupen za účelem zřízení školního hřiště pro základní školu, tento záměr trvá, překážkou je pouze nedostatek finančních prostředků. K tornu dále uvedl, že pokud by byla zpochybněna smlouva o výkupu pozemku navrhovatelů. mohlo by dojít ke zpochybnění všech dalších smluv uzavíraných MěNV v Ú.

Po posouzení všech listinných důkazů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Námitky, které navrhovatelé uvádějí k postupu pozemkového úřadu i Krajského soudu v Hradci Králové, uváděli od počátku ve všech předchozích řízeních. Podle názoru ústavního soudu se všemi námitkami navrhovatelů obecné soudy i pozemkový úřad ve všech směrech vypořádaly. Provedly nezbytné důkazy, hodnotily je a v rozhodnutích své závěry řádně odůvodnily.

Krajský soud zcela správně v odůvodnění svého rozsudku dovodil. že pozemkový úřad pochybil již v tom, že navrhovatelům přiznal postavení oprávněných osob dle § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., pokud dospěl k závěru, že nemovitost přešla v roce 1986 na stát kupní smlouvou sice uzavřenou v tísni, ale nikoliv za nápadně nevýhodných podmínek. Již tím nebyly splněny podmínky k vydání pozemku dle § 6 odst. 1 písm. k). zák. č. 229/1991 Sb. Z § 4 odst. 1 jednoznačně vyplývá, že oprávněnou osobou je občan jen tehdy, jestliže jeho půda

I. ÚS 200/97

přešla na stát nebo právnickou osobu v rozhodném období způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. Toto pochybení pozemkového úřadu však nemělo vliv na správnost jeho rozhodování.

Pokud se jedná o rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, které bylo napadeno ústavní stížností, dle názoru ústavního soudu nedošlo k porušení žádného ze základních práv navrhovatelů, jak to tvrdí v ústavní stížnosti. Úkolem Ústavního soudu je zjistit, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních lidských práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle čl. 10 Ústavy, a to v předmětné věci neshledal.

Nad rámec projednávané ústavní stížnosti lze uvést, že v předmětné věci na základě provedených důkazů nebyly prokázány nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání smlouvy, nebylo tudíž ani nezbytné se zabývat otázkou existence tísně, neboť dle § 6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. musí být splněny obě tyto podmínky.

Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. listopadu 1997

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru