Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 20/97Usnesení ÚS ze dne 19.03.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
STĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.20.97
Datum podání20.01.1997

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 20/97 ze dne 19. 3. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 20/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele M.Č., pro dvojí občanství, restituce a volební právo, zastoupené koordinátorkou J.F., a M.V., takto:

Návrh seodmítá

Odůvodnění:

Dne 20. ledna 1997 podal navrhovatel M.V. ústavní stížnost, kterou nazval " Vyloučení všech Čechů, kdo do 1. 1. 1990 tzv. ztratili své právoplatné české občanství z nároku na restituce majetku movitého, nemovitého a zemědělské půdy". V návrhu žádá, aby Ústavní soud uvedl stávající zákony o českém občanství a o dvojím občanství pro Čechy vůbec v soulad s Listinou základních práv a svobod.

Navrhovatel uvádí, že český Parlament na svém zasedání ve stavu "legislativní nouze" přijal novelu zákona o restitucích. Tato novela prakticky neguje nález Ústavního soudu ČR z prosince 1995 a je přímo v rozporu se základními články uvedenými

1

v

I. ÚS 20/97

v Listině základních práv a svobod. V důsledku toho se převážná většina Čechů žijících dnes v zahraničí nemůže domoci svých základních práv v zemi, kde se narodili a kde mají tzv. "domovské právo".

Podání je svým obsahem návrhem na zrušení zákona, i když nemá náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a navrhovatel není zastoupen advokátem dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 64 odst. 1, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek, uvedených v § 74 tohoto zákona. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Řízení o zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum Ústavního soudu, jsou-li pro to dány důvody podle § 78 ost. 2 zákona o Ústavním soudu.

Předmětný návrh však výše uvedené zákonné předpoklady nesplňuje, neboť navrhovatel není osobou, která je podle ustanovení § 64 odst. 1, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, jak je výše uvedeno, k návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněna. Z toho vyplývá, že návrh podala osoba zjevně neoprávněná.

Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 ost. 1

2

písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 19. března 1997 Dr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR

3

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru