Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 20/93Usnesení ÚS ze dne 15.10.1993

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1993:1.US.20.93
Datum podání01.04.1993

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 20/93 ze dne 15. 10. 1993

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Sp. zn. I. ÚS 20/93

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem

JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. ing. J.S., 2. E.. H., 3. D.P., zastoupených advokátkou JUDr. J.Š., proti odpůrci S.,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali dne 18. 3. 1993 ústavní stížnost, která se týká vydání nemovitosti podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Uvedli, že nemovitost v roce 1957 prodali pod nátlakem družstvu J., takže se jich cit. zákon netýká, neboť podle něho se povinnost vydat věc vztahuje na ty případy, kdy věc v rozhodném období přešla na stát. Oproti tomu zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, stanoví, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu. Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud k tomuto rozporu dvou zákonů zaujal stanovisko. Současně uvedli, že v téže věci Obvodní soud pro Prahu-východ jejich žalobu na vydání nemovitosti zamítl, avšak rozsudek jim v době podání ústavní stížnosti ještě nebyl doručen a obávají se toho, že odvolací soud rozsudek Obvodního soudu nezmění.

2 -

Ústavní soud zjistil přípisem Obvodního soudu Praha-východ ze dne 5. 10. 1993 čj. 3 C 76/92, že ve věci stěžovatelů proti S., o vydání nemovitosti bylo dne 11. 5. 1993 podáno odvolání stěžovatelů (žalobců) a spis je v současné době s odvoláním u Krajského soudu v Praze.

Podle ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, protože v souzené věci dosud probíhá soudní řízení u obecného soudu. Ústavní stížnost byla tedy podána předčasně.

Ústavní stížnost neobsahuje dále konkrétní návrh (petit), který by jednoznačně vyslovil, čeho se stěžovatelé domáhají (§§ 72 odst. 3, 34 odst. 1 cit.zákona) . Až v závěru ústavní stížnosti uvádějí, že se obracejí na Ústavní soud, který je zákonem zmocněn k řešení rozporů mezi zákony stejné právní síly, aby zaujal k této situaci patřičné stanovisko a případně z toho vyplývající ústavní nález (je tím míněn namítaný rozpor zák. č. 87/1991 Sb. a zák. č. 229/1991 Sb.) . Takovou kompetenci však Ústavní soud nemá, neboť v čl. 87 Ústavy, který taxativně upravuje výlučné kompetence Ústavního soudu, uvedena není. V tomto rozsahu jde tedy o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Pro úplnost se dodává, že Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10. Návrh na zrušení zákona ve smyslu tohoto ustanovení však podán nebyl.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl (§ 43 odst. 1 písm. e) , f) , § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) .

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. 10. 1993

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru