Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1998/19 #1Usnesení ÚS ze dne 12.09.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 5
SOUD - OS Zlín
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstříkExekuce
řízení/zastavení
doručování/neúčinnost doručení
EcliECLI:CZ:US:2019:1.US.1998.19.1
Datum podání18.06.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 50d


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1998/19 ze dne 12. 9. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Farida Belattara, zastoupeného JUDr. Martinem Supem, Ph.D. advokátem se sídlem Tikovská 2198/14, Praha 9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008 č.j. 7 C 200/2008-55, usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009 č.j. 23 Nc 351/2009-7 a usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera, ze dne 17. 4. 2019 č.j. 002 EX 3116/09-48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 18. 6. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel se z usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera ze dne 17. 4. 2019 č.j. 002 EX 3116/09-48, jež bylo doručeno jeho zaměstnavateli, dověděl o tom, že byla vůči němu usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, č. j. 23 Nc 351/2009-7, nařízena exekuce podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008, č. j. 7 C 200/2008-55, a to co do částky 40.653,10 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatel je toho názoru, že exekuce je proti němu vedena neoprávněně, čímž je zasahováno do jeho základních práv a svobod. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008, č. j. 7 C 200/2008-55, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, č. j. 23 Nc 351/2009-7, bylo sice v minulosti přípustné odvolání, které však stěžovatel nepodal, neboť se o existenci těchto rozhodnutí dozvěděl až v návaznosti na doručení usnesení soudního exekutora jeho zaměstnavateli. V souvislosti s využitím opravných prostředků stěžovatel konstatoval, že poté, co se dověděl o doručení usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera ze dne 17. 4. 2019, č. j. 002 EX 3116/09-48, podal návrh na odložení exekuce spojený s návrhem na její zastavení. Současně se stěžovatel domáhal vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008, č. j. 7 C 200/2008-55, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, č. j. 23 Nc 351/2009-7. O návrzích stěžovatele nebylo v době podání ústavní stížnosti rozhodnuto.

III.

Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 72/14 ze dne 24. 3. 2014, bod 4, či nález sp. zn. I. ÚS 3161/13 ze dne 2. 12. 2013, bod 6).

V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutím prvoinstančního soudu, která mohla být napadena odvoláním. Stěžovatel však namítá, že napadená rozhodnutí obecných soudů mu nebyla nikdy řádně doručena a napadený rozsudek nemůže být tedy platným exekučním titulem.

Podle § 50d občanského soudního řádu na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Pokud by takovému stěžovatelovu návrhu bylo vyhověno, otvíralo by mu to možnost podat proti napadeným rozhodnutím odvolání. Podání návrhu podle § 50d občanského soudního řádu s následnou možností podat odvolání Ústavní soud již v několika usneseních považoval za prostředek nápravy, který stěžovatelé musí vyčerpat před podáním ústavní stížnosti (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1206/12 ze dne 4. 9. 2012, či usnesení sp. zn. II. ÚS 171/10 ze dne 19. 8. 2011). Pokud si stěžovatel podal, jak plyne z ústavní stížnosti, návrh na vyslovení neúčinnosti doručení, o němž nebylo doposud rozhodnuto, bylo by předčasné, aby se Ústavní soud k této skutečnosti jakkoli vyjadřoval.

Pokud stěžovatel brojí proti usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera ze dne 17. 4. 2019, č. j. 002 EX 3116/09-48, z ústavní stížnosti je zřejmé, že si podal návrh na odložení exekuce spojený s návrhem na její zastavení. Stěžovatel se tak snaží využít dalších procesních prostředků, jež by mohly vyústit v zastavení exekuce. Za stavu, kdy nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, jež by mohly vést ke změně v právním postavení stěžovatele, je předčasné, aby se ústavní stížností napadená rozhodnutí stala předmětem ústavněprávního přezkumu ze strany Ústavního soudu.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2019

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru