Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1994/17 #1Usnesení ÚS ze dne 17.10.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Jičín
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
trest/výkon
příslušnost
soud
Trest odnětí svobody
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.1994.17.1
Datum podání27.06.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 327 odst.1 písm.b, § 136 odst.3, § 141 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1994/17 ze dne 17. 10. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., t.č. Věznice Valdice, zastoupeného Mgr. Ivou Dostálovou, advokátkou se sídlem Resslova 956/13, Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně č. j. 25 Nt 2634/2017-7 ze dne 19. června 2017, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 314/2017-16 ze dne 20. července 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti ze dne 27. 6. 2017, kterou doplnil prostřednictvím svého právního zástupce 13. 9. 2017, namítá, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením okresního soudu nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody, kterou stěžovatel podal v souladu s § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu a jíž brojil proti svému odsouzení k trestu vyhoštění, uloženému mu v rámci jeho předchozího trestního řízení.

3. Stěžovatel namítá, že Krajský soud v Hradci Králové mu ve svém přípise ze dne 11. 5. 2017 sdělil nepravdivou informaci, když mu na otázku, který soud rozhoduje o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu, odpověděl, že "pokud jste byl odsouzen krajským soudem, případně městským soudem, rozhodoval by o Vaší žádosti Krajský soud Hradec Králové." Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel byl odsouzen Městským soudem v Brně, se stěžovatel domníval, že jeho věc projedná Krajský soud v Hradci Králové. Stěžovatel dále uvádí, že pokud mu Krajský soud v Hradci Králové včas nesdělil, že jeho žádost byla postoupena Okresnímu soudu v Jičíně jako místně příslušnému soudu, tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále namítá, že nevěděl, že "řízení o žádosti dle ustanovení § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu je konáno v neveřejném zasedání, o čemž stěžovatel jako právní laik neměl povědomost, předpokládal, že se bude moci ke své žádosti podrobněji vyjádřit buď sám, nebo prostřednictvím určeného advokáta".

II.

4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).

7. Stěžovatel namítá, že byl nepravdivě informován o tom, který soud bude jeho žádost projednávat a že nebyl upozorněn na postoupení věci. Kvůli komplikovaným názvům soudů v České republice, ve kterých se laik jistě může ztratit, došlo v jeho uvažování k záměně Městského soudu v Praze, který vykonává působnost krajského soudu v obvodu hlavního města Prahy a na který Krajský soud v Hradci Králové odkazoval, a Městského soudu v Brně, který vykonává působnost okresního soudu v obvodu města Brna. Byť tedy Krajský soud v Hradci Králové nepodal informaci, která by byla úplně jednoznačná a tak plně srozumitelná laikovi, učinil správně, že postoupil věc Okresnímu soudu v Jičíně, který byl jediný příslušný rozhodnout o podání stěžovatele. Stěžovatel nebyl při rozhodování soudů zkrácen na svých právech a i pokud by nebyl o postoupení věci vyrozuměn, tak postoupením věci nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

8. Stěžovatel dále namítá, že mu nebylo zřejmé, že řízení o žádosti podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu je konáno v neveřejném zasedání. V návaznosti na tento argument Ústavní soud stěžovatele upozorňuje na zásadu nutnosti brát se o svá vlastní práva a zásadu, že neznalost zákona neomlouvá. To, že si stěžovatel nebyl vědom zákonných ustanovení, nemůže být důvod pro zásah Ústavního soudu, a to zejména v situaci, kdy stěžovatel může podat další žádost v totožné věci. Ústavní soud si je nicméně vědom toho, že zejména v místech odnětí svobody by bylo vhodné, aby byly vězňům dostupné nejen texty zákonů, ale i jejich vysvětlení v laickém jazyce, případně i poradenství o jejich právních možnostech v průběhu výkonu trestu.

9. Ústavní soud nad rámec projednávané věci podotýká, že důvodem nespokojenosti stěžovatele může být i to, že rozhodnutí podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu bylo neodůvodněné. Ústavní soud si je vědom, že tento postup (neodůvodnit napadené rozhodnutí) je v souladu se zákonem [§ 136 odst. 3 trestního řádu v kombinaci s § 141 odst. 2 a § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Rozhodnutí o trestu by nicméně mělo být odůvodněno, i když proti němu nelze podat opravný prostředek. Odůvodnění totiž neslouží pouze účelu rozhodnutí o opravném prostředku, ale i k vyložení důvodů, proč bylo určitým způsobem rozhodnuto, což je důležité pro akceptaci rozhodnutí jím dotčenou osobou a jeho legitimizaci. Písemné odůvodnění je potřebné zejména v případech, kdy se koná neveřejné zasedání a dotčená osoba nemá přímý kontakt se soudcem rozhodujícím jeho věc, jako v případě rozhodování o žádostech podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu. V takovém případě je totiž odůvodnění tím jediným zdrojem informací o důvodech, které vedly soud k určitému rozhodnutí. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel ničeho v tomto směru nenamítal, Ústavní soud se touto otázkou dále nezabýval.

10. Závěrem s ohledem na výše uvedené i na možnost stěžovatel podat příslušnou a řádně odůvodněnou žádost opakovaně Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 17. října 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru