Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1924/08 #2Nález ÚS ze dne 01.04.2009Dodržení požadavků spravedlivého procesu v řízení o změně výživného

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenut... více
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
Důkaz
výživné/pro dítě
Pracovní poměr
rodiče
rodičovská zodpovědnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 79/53 SbNU 3
EcliECLI:CZ:US:2009:1.US.1924.08.2
Datum vyhlášení01.04.2009
Datum podání01.08.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 32, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 86

99/1963 Sb., § 163, § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Jedním z principů, který představuje součást práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a zároveň vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů odůvodnit své rozsudky podle § 157 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele M. K. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 1. 4. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4.2008 č. j. 14 Co 17/2008-218 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel požadoval snížení výživného na dva nezletilé syny vzhledem ke změně poměrů spočívající zejména ve snížení jeho výdělku. Rozsudkem okresního soudu bylo stěžovateli sníženo výživné. K odvolání matky (bývalé manželky stěžovatele) krajský soud tento rozsudek změnil a určené částky výživného naopak zvýšil s tím, že potřeby dětí vzrostly. Při hodnocení výdělkových schopností stěžovatele soud vycházel mj. z jeho předpokládaných příjmů a uvedl, že pokud by stěžovatel neukončil bez závažného důvodu pracovní poměr u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., mohl by jeho příjem představovat částku výrazně vyšší. Stěžovatel namítal, že důvodem ukončení pracovního poměru u firmy Ahold bylo to, že mu bylo nabídnuto místo výkonu práce vzdálené 500 km od jeho bydliště.

Při ústním jednání u Ústavního soudu stěžovatel uvedl, že po ukončení pracovního poměru u společnosti Ahold ihned nastoupil do práce u společnosti M.D.M. Quality, kde dosahoval příjmu 25.000,- Kč hrubého měsíčně. Později nastoupil k další firmě, kde pobírá 15.000,- Kč hrubého měsíčně.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud upozornil na povinnost soudů své rozsudky odůvodnit podle § 157 občanského soudního řádu, která představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Podle názoru Ústavního soudu byl však tento princip v rozhodování krajského soudu porušen.

Ve věci byly sporné především majetkové a výdělkové poměry stěžovatele, přičemž soudy dospěly ke zcela odlišným závěrům. Zatím co okresní soud stanovené výživné snížil, krajský soud po doplnění dokazování výživné naopak zvýšil, neboť podle jeho tvrzení stěžovatel ukončil pracovní poměr bez vážných důvodů. Na základě jakých skutečností dospěl krajský soud k tomuto závěru však ze spisu zřejmé není a krajský soud to ani v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, proto se v zásadě nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy a jejich dokazování doplňuje jen výjimečně. Při přezkumu nyní projednávané ústavní stížnosti však Ústavní soud požádal společnost Ahold Czech Republic, a. s., o sdělení ke sporným skutečnostem, z něhož vyplynulo, že faktický důvod ukončení pracovního poměru stěžovatele jí není znám.

Za daných okolností Ústavní soud dovodil, že v řízení před krajským soudem bylo porušeno základní subjektivní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť krajský soud dostatečně neodůvodnil, na základě jakých skutečností dospěl ke zcela opačnému právnímu závěru než soud prvního stupně. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 1924/08 ze dne 1. 4. 2009

N 79/53 SbNU 3

Dodržení požadavků spravedlivého procesu v řízení o změně výživného

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 1. dubna 2009 sp. zn. I. ÚS 1924/08 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008 č. j. 14 Co 17/2008-218, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a bylo zvýšeno stanovené výživné nezletilých dětí, které je stěžovatel povinen platit, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a nezletilých M. K. a D. K., zastoupených opatrovníkem Magistrátem města Frýdek-Místek, a matky dětí H. V. jako vedlejších účastníků řízení.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008 č. j. 14 Co 17/2008-218 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opíral ji zejména o následující důvody.

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo stěžovateli sníženo výživné na dva nezletilé syny M. a D. K odvolání matky (bývalé manželky stěžovatele) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 4. 2008 č. j. 14 Co 17/2008-218 tento rozsudek změnil a stěžovateli stanovil výživné od 1. 1. 2004 na částku 4 000 Kč na nezl. M. a 3 500 Kč měsíčně na nezl. D. a od 1. 8. 2005 na částku 3 500 Kč měsíčně na nezl. M. a 3 000 Kč měsíčně na nezl. D.

Podle názoru stěžovatele byla napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě porušena jeho základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soud prý totiž vycházel z toho, že stěžovatel ukončil bez vážného důvodu pracovní poměr u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., který pro něj mohl představovat výrazně vyšší výdělek, a proto mu bylo výživné zvýšeno. Důvodem, proč pracovní poměr u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., ukončil, však bylo - podle tvrzení stěžovatele - to, že mu jako místo výkonu práce byla nabídnuta Plzeň, místo vzdálené 500 km od jeho bydliště, a to v době, kdy jeho druhá manželka byla těhotná a potřebovala jeho péči; přitom bydlení v Plzni mu nebylo zajištěno. Po narození dítěte by mu pak uvedená vzdálenost znemožňovala řádnou péči o narozené dítě. Navíc bývalá manželka opakovaně odvážela z domu, ve kterém stěžovatel s novou manželkou bydlel, věci a vyhazovala novou manželku z domu.

II.

Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. OP 244/2003 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 5. 4. 2002 č. j. 23 Nc 427/2002-26 byli nezletilí synové M. a D. svěřeni - podle dohody rodičů - do výchovy matky a stěžovateli bylo stanoveno výživné na ně ve výši 2 500 Kč a 2 000 Kč měsíčně. Podáním ze dne 29. 11. 2006 stěžovatel požadoval snížení výživného s tím, že se v mezidobí znovu oženil a z manželství se mu narodil syn V. Se svou nynější manželkou vychovává i její dceru D. Se syny M. a D. se nestýká, neboť bývalá manželka mu styk neumožňuje s poukazem na to, že mají jinou rodinu.

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 15. 10. 2007 č. j. OP 244/2003-97 snížil stanovené výživné na částku 1 500 Kč na nezletilého M. a na 1 000 Kč na nezletilého D.

K odvolání matky Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 8. 4. 2008 č. j. 14 Co 17/2008-218 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovené výživné zvýšil s účinností od 1. 1. 2004 na částku 4 000 Kč pro nezletilého M. a na 3 500 Kč pro nezletilého D., s účinností od 1. 8. 2005 pak na částku 3 500 Kč a 3 000 Kč. Nedoplatek na výživném v celkové výši 123 000 Kč, vzniklý zvýšením výživného, měl stěžovatel zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku. Rozsudek soud odůvodnil tím, že od posledního rozhodování o výživném uplynulo 6 let a je zcela nepochybné, že za tuto dobu potřeby dětí vzrostly. Majetkové poměry matky nedoznaly zásadních změn, na straně otce však ke změnám došlo. Jeho příjem se zvýšil o 24 000 Kč měsíčně. Při hodnocení výdělkových schopností stěžovatele pak soud vycházel mj. z jeho příjmů předpokládaných; pokud by totiž neukončil bez závažného důvodu pracovní poměr u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., mohl by jeho příjem představovat částku výrazně vyšší, než z jaké bylo vycházeno naposledy. I když stěžovateli přibyla vyživovací povinnost k synovi V., je to plně kompenzováno ukončením vyživovací povinnosti k synovi J. (z původního manželství s matkou dětí).

III.

1) K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Ostravě, který však jen odkázal na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření také vedlejším účastníkům řízení o ústavní stížnosti.

Matka nezletilých dětí ve svém vyjádření především uvedla, že nejsou dány podmínky pro vyhovění ústavní stížnosti. Míní, že tvrzení stěžovatele o jediném zaměstnání v Plzni není opřeno o objektivní důkaz. Navíc odvolací soud při zvýšení vyživovací povinnosti za dobu od 1. 1. 2004 do 1. 8. 2005 nevycházel z předpokládaného výdělku u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., ale vycházel z průměrného výdělku stěžovatele u společnosti OBI Česká republika, s. r. o. Ostatní tvrzení v ústavní stížnosti označila za účelová.

Magistrát města Frýdek-Místek, jako opatrovník nezletilých dětí, k výzvě Ústavního soudu uvedl, že se ztotožňuje s výší stanoveného výživného, pokud krajský soud dospěl k závěru, že otec mohl dosahovat vyšších příjmů (srov. ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů).

2) Kromě vyjádření účastníků (resp. vedlejších účastníků) požádal Ústavní soud též o vyjádření k stěžovatelovým tvrzením v ústavní stížnosti společnost Ahold Czech Republic, a. s. Tato společnost Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovateli práci s místem výkonu v Plzni nenabízela. V průběhu "tréninku" (1. 10. 2005 - 1. 1. 2006) prý podával průměrný výkon, jeho představy o pracovní pozici se postupně rozešly s potřebami společnosti, což bylo důvodem ukončení pracovního poměru ve zkušební době.

3) Vzhledem k tomu, že vyjádření účastníků a vedlejších účastníků (resp. sdělení společnosti Ahold Czech Republic, a. s.) přinesla nové skutečnosti, byla tato vyjádření (resp. toto sdělení) zaslána stěžovateli k replice. Stěžovatel práva repliky využil.

Vyjádření Krajského soudu v Ostravě stěžovatel hodnotí jako příliš obecné; krajský soud se prý vůbec nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v ústavní stížnosti. Odkazuje-li krajský soud na odůvodnění napadeného rozsudku, stěžovateli nezbývá než odkázat na odůvodnění své ústavní stížnosti. Shodně stěžovatel posuzuje vyjádření Magistrátu města Frýdek-Místek; i zde odkazuje na svoji ústavní stížnost.

Pokud se týká sdělení společnosti Ahold Czech Republic, a. s., stěžovatel tvrdí, že tato společnost nikterak nedokládá konkrétní nabídku jeho pracovního zařazení po skončení takzvaného tréninku. Na druhou stranu je pravda, že se jeho představy o zaměstnání a potřeby společnosti rozcházely, ovšem to pouze z toho důvodu, že ačkoli byl školen pro působnost na Moravě, následně mu bylo nabídnuto v Plzni, což důvodně vylučovalo jeho pracovní uplatnění ve společnosti Ahold Czech Republic, a. s.; šlo o vzdálenost několika set kilometrů od místa jeho bydliště, kde žil s novou rodinou. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tvrzením matky dětí, že by účelově odůvodňoval rozvázání pracovního poměru ve společnosti Ahold Czech Republic, a. s. Bylo by totiž podle něho nelogické, aby se bez vážného důvodu zbavoval tak lukrativního zaměstnání při vědomí všech svých vyživovacích povinností. Dodal, že po ukončení pracovního poměru u společnosti Ahold ihned nastoupil do práce u společnosti M.D.M. Quality, kde dosahoval přibližně stejného příjmu jako u společnosti Ahold.

Na základě všech těchto argumentů považuje stěžovatel svou ústavní stížnost i nadále za odůvodněnou.

Stěžovatel nesouhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

IV.

Při ústním jednání u Ústavního soudu stěžovatel uvedl, že u společnosti M.D.M. Quality pracoval jeden rok s příjmem 25 000 Kč hrubých měsíčně. Z firmy odešel, neboť se změnili zahraniční partneři. Později nastoupil k další firmě, kde pobírá 15 000 Kč hrubých měsíčně.

V.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Ve věci byly především sporné majetkové a výdělkové poměry stěžovatele, který v návrhu namítal, že u něho došlo od doby stanovení výživného k zásadní změně poměrů, a žádal snížení stanoveného výživného. Oba soudy, okresní i krajský, se zabývaly poměry obou rodičů, na základě provedených důkazů však dospěly ke zcela odlišným závěrům. Zatímco okresní soud stanovené výživné snížil, krajský soud po doplnění dokazování výživné naopak zvýšil. Krajský soud v Ostravě opřel napadené rozhodnutí především o to, že od posledního rozhodování o výživném majetkové poměry matky razantní změny nedoznaly, a byť se její příjem postupně zvýšil na dvojnásobek, celkově jde o příjem průměrný. K významné změně majetkových poměrů však došlo na straně otce, jehož příjem se výrazně zvýšil, na což nelze nereagovat, neboť opačný postup by byl v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Při hodnocení výdělkových schopností a možností otce soud nemohl vycházet z jeho příjmů faktických, nýbrž předpokládaných, kterých by dosahovat mohl, pokud by pracovní poměr u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., neukončil bez závažného důvodu, a které by mohly představovat částku výrazně vyšší, než z jaké se vycházelo naposledy. Oba soudy ve svých úvahách přitom vycházely z přípisu společnosti Ahold Czech Republic, a. s., ve kterém se konstatuje, že stěžovatel byl u této společnosti zaměstnán od 1. 10. 2005 do 1. 1. 2006 a ve zkušební době pracovní poměr zrušil. Pravděpodobný výdělek, kterého by stěžovatel dosáhl, by činil 30 309 Kč měsíčně.

Ústavní soud je si vědom toho, že soudy jsou ve svém rozhodování nezávislé (čl. 81 Ústavy) a soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 Ústavy). Nezávislost rozhodování obecných soudů se však uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujících součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu, a vylučujících libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit [§ 157 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.")], a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

Podle názoru Ústavního soudu byl však posledně uvedený princip v rozhodování Krajského soudu v Ostravě porušen. Krajský soud hodnotil skutečnost, že stěžovatel ukončil pracovní poměr ve společnosti Ahold Czech Republic, a. s., naprosto opačně než soud okresní, aniž by byl uvedl, proč tak učinil. Součástí spisu je přitom tvrzení stěžovatele před odvolacím soudem, že pracovní poměr u společnosti Ahold Czech Republic, a. s., ukončil proto, že mu bylo nabídnuto jiné místo v Plzni, což z důvodu dojíždění neakceptoval (viz č. l. 184). Krajský soud se v tomto směru spokojil s výsledným vyjádřením společnosti Ahold Czech Republic, a. s., (č. l. 197), že jí faktický důvod skončení pracovního poměru není znám. Na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že stěžovatel skutečně ukončil pracovní poměr bez vážného důvodu, však ze spisu zřejmé není a krajský soud to ani v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl.

Jak již bylo výše uvedeno, Ústavnísoud není součástí soustavy obecných soudů. Proto se v zásadě nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy a jejich dokazování doplňuje jen výjimečně. V právě projednávané ústavní stížnosti však Ústavní soud požádal společnost Ahold Czech Republic, a. s., o sdělení ke stěžovatelem v řízení před krajským soudem tvrzené skutečnosti, že se na místo, kam byl přijat, vrátila jiná zaměstnankyně a že bylo mu nabídnuto místo v Plzni, což nemohl akceptovat. Společnost Ahold Czech Republic, a. s., poskytla Ústavnímu soudu informaci, ve které neuváděla, že by stěžovateli byla nabízena práce v Plzni z důvodu "návratu paní na místo", kde působil stěžovatel; důvodem skončení pracovního poměru stěžovatele mělo být mj. to, že se představy stěžovatele a firmy o budoucí pozici ve firmě rozešly. Přitom nelze přehlédnout, že firma Ahold oproti tomu krajskému soudu sdělila, že faktický důvod ukončení pracovního poměru stěžovatele jí znám není.

Za daných okolností tedy Ústavnísoud dovozuje, že v řízení před Krajským soudem v Ostravě bylo porušeno základní subjektivní právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Krajský soud v Ostravě dostatečně neodůvodnil, na základě jakých skutečností dospěl ke zcela opačnému právnímu závěru než soud prvního stupně. Toto pochybení je nadto prohlubováno rozporuplnými vyjádřeními společnosti Ahold Czech Republic, a. s., jež o to více narušují přesvědčivost právního závěru, k němuž krajský soud dospěl.

Podle přesvědčení Ústavníhosoudu bude konečně třeba, aby obecné soudy zjistily, jaké byly (jsou) výdělkové poměry a možnosti stěžovatele po odchodu z firmy Ahold. Sám stěžovatel totiž uvedl, že u nového zaměstnavatele M.D.M. Quality dosahoval výdělku stejného jako u firmy Ahold; po roce se potřeby firmy změnily a nyní - jak prohlásil - pracuje s výdělkem 15 000 Kč btto měsíčně u další firmy.

Z výše uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru