Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1922/18 #1Usnesení ÚS ze dne 13.08.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE - Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkorgán činný v trestním řízení
opatření
Znalec
EcliECLI:CZ:US:2018:1.US.1922.18.1
Datum podání04.06.2018
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 105


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1922/18 ze dne 13. 8. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti H. M., zastoupené Mgr. Janem Bučkem, advokátem, sídlem Zátiší 3501, Frýdek-Místek, proti opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 28. 3. 2018 č. j. KRPT-24091-117/TČ-2018-070271-101, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 6. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") z důvodu tvrzeného porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Stěžovatelka je trestně stíhána na základě usnesení policejního orgánu ze dne 27. 1. 2018 č. j. KRPT-24091-22/TČ-2018-070271 pro trestný čin týrání osoby ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že - stručně řečeno - od května roku 2017 do 25. 1. 2018 svému příteli ve společně obývaném domě dlouhodobě způsobovala psychické i fyzické příkoří tím, že mu vulgárně nadávala, fackovala jej, kousala do ucha, napadala jej obuví a pěstmi, tahala za vlasy, ničila vybavení domácnosti, nadávky vepisovala na zdi a nábytek propiskou či vyškrabávala nožem, přičemž poškozený v několika případech při jejích útocích musel odejít k sousedům a toto její trýznivé a pokořující jednání mu způsobilo dlouhodobé fyzické a psychické příkoří. Policejní orgán v této trestní věci opatřením ze dne 5. 2. 2018 č. j. KRPT-24091-52/TČ-2018-070271-101 přibral dva znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie ke zkoumání duševního stavu poškozeného. Následně dne 28. 3. 2018 napadeným opatřením policejní orgán přibral tytéž znalce také k posouzení duševního stavu obou dětí stěžovatelky, tj. zletilé dcery a nezletilého syna, přičemž stran formulace otázek odkázal na dřívější opatření ze dne 5. 2. 2018. Tento úkon policejního orgánu je odůvodněn tak, že v průběhu vyšetřování vyvstalo podezření, že krom poškozeného by domácímu násilí mohly být vystaveny také obě děti stěžovatelky, a proto je nutno zkoumat jejich duševní stav a zjistit, zda jednání stěžovatelky zanechalo následky na jejich duševním zdraví.

3. V souvislosti s postupem policejního orgánu se stěžovatelka obrátila na státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní státní zastupitelství") vykonávajícího ve věci dozor (podání ze dne 12. 3. 2018 a 13. 4. 2018) a podala taktéž podnět Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") k výkonu dohledu nad činností okresního státního zastupitelství (podání ze dne 13. 4. 2018 a 7. 5. 2018). Okresní státní zastupitelství ani krajské státní zastupitelství nedospěly k závěru o pochybeních v postupu policejního orgánu, pouze v návaznosti na pokyn státního zástupce došlo dne 24. 4. 2018 k doplnění záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) trestního zákoníku.

4. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je z velké části shodná s argumentací předloženou okresnímu státnímu zastupitelství a krajskému státnímu zastupitelství a směřuje do nezákonného rozsahu důkazů opatřovaných policejním orgánem. Stěžovatelka má za to, že znalecké zkoumání jejích dětí není odůvodněno, a to zejména ve vztahu ke zletilé dceři, která o soužití stěžovatelky a poškozeného dle své výpovědi nic neví a již tři roky s matkou nežije. Napadené opatření také v tomto ohledu žádné konkrétní odůvodnění neobsahuje a důvody pro znalecké zkoumání jejích dětí neposkytl ani dozorující státní zástupce okresního státního zastupitelství. Dokazování již v přípravném řízení vybočuje ze zákonného rámce mezí vyšetřování dle § 164 ve spojení s § 89 trestního řádu, neboť potřeba znaleckého zkoumání duševního stavu dětí stěžovatelky ve vztahu ke stíhanému skutku nevyplynula a neexistuje. Postup policejního orgánu vybočuje taktéž ze zásady přiměřenosti, je zásahem do rodinného života, osobní sféry stěžovatelky a jejích dětí. Pokud by důvodem pro přibrání znalců za účelem vyšetření duševního stavu dětí stěžovatelky mělo být prověření okolností, které by mohly odůvodnit závěr, že se stěžovatelka v minulosti dopustila jiného skutku, jenž má znaky trestného činu, pak mělo být nejprve policejním orgánem zahájeno trestní stíhání pro takový skutek podle § 160 trestního řádu, ledaže se mělo jednat o neodkladný či neopakovatelný úkon.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Před samotným věcným posouzením ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky posouzení ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

6. Jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), před podáním samotné ústavní stížnosti. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná. Tato ustanovení jsou pak zákonným promítnutím principu subsidiarity ústavní stížnosti, kdy Ústavní soud má vystupovat jako poslední garant základních práv a svobod, který zásadně nevstupuje do řízení v době, kdy se lze efektivní ochrany domoci před obecnými soudy [srov. např. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (394/2016 Sb.); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

7. Z výše naznačeného pravidla, že ústavní stížností by měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, připustil Ústavní soud ve své rozhodovací praxi výjimky, jež se týkají takových dílčích a pravomocných rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnuti) efektivně uplatněna [srov. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].

8. Z dřívější judikatury Ústavního soudu plyne, že opatření o přibrání znalce podle trestního řádu není obecně považováno za takové rozhodnutí, jež by splňovalo výše uvedené podmínky a byla by tak proti němu ústavní stížnost přípustná, neboť nelze shledat, že je spojeno s faktickým zásahem do základního práva nebo svobody, který by nebylo možno případně odstranit jinak, tj. v rámci dalšího průběhu trestního řízení při rozhodování ve věci samé (srov. např. usnesení ze dne 20. 11. 2001 sp. zn. II. ÚS 395/2000 nebo usnesení ze dne 10. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 330/10).

9. V nyní posuzované ústavní stížnosti stěžovatelka brojí, jak je výše popsáno, proti opatření policejního orgánu o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie za účelem znaleckého zkoumání duševního stavu jejích dětí. Na tuto věc se tedy plně uplatní dříve učiněné závěry Ústavního soudu o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti takovým opatřením pro její předčasnost. Ústavní soud vzal v úvahu, že napadené opatření policejního orgánu bylo odůvodněno a z podnětu okresního státního zastupitelství byla také zhojena procesní vada spočívající v nedoplnění záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Nic však nebrání stěžovatelce v tom, aby i v dalším průběhu trestního řízení namítala nezákonnost tohoto důkazu a tato námitka musí být orgány činnými v trestním řízení při meritorním rozhodování zvažována.

10. Ústavní soud současně posoudil, zda nejsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak neshledal, že by ústavní stížnost podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky nebo že by v řízení o podaném opravném prostředku před obecnými soudy docházelo ke značným průtahům, z nichž by stěžovatelce vznikala nebo mohla vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma.

11. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2018

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru