Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1894/15 #1Usnesení ÚS ze dne 30.10.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Smlouva o dílo
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1894.15.1
Datum podání26.06.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1894/15 ze dne 30. 10. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti Azalea Invest s. r. o., se sídlem v Praze 4, Bartoškova 1448/26, IČ: 26866218, zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova 542/18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2015 č. j. 33 Cdo 1185/2015-138, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2014 č. j. 14 Co 401/2014-117 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. května 2014 č. j. 32 C 268/2013-89, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení a Dmitriye Maximova, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 26. června 2015, stěžovatelka podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

2. Z obsahu podané ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 32 C 268/2013 bylo zjištěno, že žalobce Dmitriy Maximov se žalobou doručenou obvodnímu soudu dne 30. dubna 2013 domáhal, aby byla stěžovatelce uložena povinnost bezplatně odstranit vadu dřevěných podlah nacházejících se v bytové jednotce, projevující se ve snížené tuhosti a vrzání těchto podlah. Obvodní soud žalobě vyhověl. K odvolání podanému stěžovatelkou Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelkou jako nepřípustné odmítl.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti soudu prvního stupně vytýkala, že nedostatečně zdůvodnil nepřipuštění jí navrhovaných důkazů revizním znaleckým posudkem a ohledáním místa a že zcela mechanicky a nekriticky přejal závěry ze znaleckých posudků do svých právních závěrů. Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýkala, že nereflektoval její návrhy na doplnění dokazování a dovolacímu soudu vytkla, že nedostál povinnosti chránit základní práva a svobody jednotlivce za každé situace. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu vydané pod sp. zn. IV. ÚS 581/06 a II. ÚS 2172/14.

4. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dovodil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

6. Ústavní soud současně ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. nález sp. zn. III. ÚS 74/02). Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

7. Pochybení tohoto charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního, a stěžovatelka zcela nepřípadně předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí zabývaly, vyšly při svém rozhodování z dostatečně zjištěného skutkového stavu, svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnily, přičemž podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly a v jejich rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení.

8. Vznáší-li stěžovatelka námitky ohledně provedeného důkazního řízení, z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že pokud obecné soudy při svém rozhodování respektují stanovené zásady pro hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů jimi provedené. Ústavní soud již judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právním závěrem soudu, jinými slovy, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. V předmětné věci obecné soudy ve svých rozhodnutích dostatečným způsobem vysvětlily, na základě kterých důkazů dospěly ke svým skutkovým zjištěním, a tento svůj postup také logicky zdůvodnily. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 23. května 2014 (č. listu 69 a 70) se podává, že zástupce stěžovatelky navrhoval provedení důkazu revizním znaleckým posudkem a dále ohledáním místa, soud však vyhlásil usnesení, že dokazování se končí. K tomu soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku na str. 5 vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl důkazy stěžovatelkou navržené. Tento postup soudu prvního stupně považoval odvolací soud za správný a konstatoval, že nebyl důvod vyžadovat revizi již podaného posudku (srov. str. 4 a 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Za situace, kdy soud prvního stupně další návrhy na dokazování zamítl, jejich neprovedení řádně zdůvodnil a odvolací soud neshledal v této souvislosti žádné pochybení, lze uzavřít, že namítané právo stěžovatelky na spravedlivý proces porušeno nebylo.

9. Ústavní soud v předmětné věci mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru