Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1879/13 #1Usnesení ÚS ze dne 25.07.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
SOUD - MS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2013:1.US.1879.13.1
Datum podání14.06.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1879/13 ze dne 25. 7. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Mgr. Stanislava Rédla, zastoupeného Mgr. Jiřím Kuncem, Gorkého 502, 272 01 Kladno, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 15 C 81/2009, rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 16 Co 324/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3065/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2013, směřuje proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 15 C 81/2009, rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 16 Co 324/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3065/2012.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto případě Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 3065/2012, ze dne 10. 10. 2012 bylo JUDr. Mgr. Stanislavu Rédlovi doručeno dne 1. 11. 2012. Ústavní stížnost byla dne 18. 12. 2012 podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost doručena až dne 14. 6. 2013. Ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána ve lhůtě.

Jak vyplývá z přípisu, který byl k ústavní stížnosti přiložen, ústavní stížnost byla dne 18. 12. 2012 podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, u kterého se nacházel spisový materiál, "s nejlepším vědomím AK, že po přiložení k spisovému materiálu bude tato právní věc postoupena tímto soudem komplet k Ústavnímu soudu".

Advokátní kancelář je také toho názoru, že "pro obecné osudy jsou platné - a jimi se má obecný soud řídit - postupy, které se týkají podání (§ 42 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) a které jsou dále uváděny v § 103 a násl. citovaného zákona ve vztahu k podmínkám řízení. O uváděná ustanovení o. s. ř. AK opírá svoji domněnku a tvrzení k možnosti vyrozumění, že došlo k podání, které je třeba doručit přímo ústavnímu soudu ČR anebo o tom, že sám Obvodní soud pro Prahu 2 mohl a měl toto podání Ústavnímu soudu postoupit, což je při neučinění ani jednoho chápané jako možného nejen pokusu o zbavení možností navrhovatele uplatnit svoje základní práva, jež v Ústavní stížnosti precizuje"(citováno včetně gramatických chyb).

Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Podle ustanovení § 34 odst. 1 věta prvá zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává u Ústavního soudu. Doručením návrhu, jímž je i ústavní stížnost, je řízení u Ústavního soudu zahájeno (§ 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Návrh na zahájení řízení je třeba doručit vždy výlučně Ústavnímu soudu. Doručení návrhu jinému orgánu veřejné moci (tedy i obecnému soudu) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Takové orgány navíc ani nemají stanovenou povinnost postoupit návrh Ústavnímu soudu (WAGNEROVÁ, E.; DOSTÁL, M.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 636).

Za včas podanou tak nemůže být považována ústavní stížnost zaslaná poštou jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to již vzhledem ke shora citovanému ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nehledě na to, že neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, že ústavní stížnost lze podat včas prostřednictvím obecného soudu (viz usnesení ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 867/07 a usnesení ze dne 17. 2 2009, sp. zn. III. ÚS 3079/09, dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud navíc mnohokráte judikoval, že součástí soustavy těchto soudů není a že řízení před ním je řízením zcela samostatným; nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2898/07 a usnesení ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 3048/07, dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz).

Zákon o Ústavním soudu vyžaduje povinné zastoupení stěžovatele advokátem. Účelem, který je povinným zastoupením sledován, je odpovídající odborná úroveň ústavní stížnosti, která musí splňovat všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Povinné zastoupení advokátem má přispět ke kvalifikovanému a účinnému uplatňování nároků před Ústavním soudem. Povinnost podat ústavní stížnost přímo Ústavnímu soudu přitom vyplývá nejen přímo ze zákona, ale také z dostupné judikatury Ústavního soudu a komentářů k zákonu o Ústavním soudu.

Pochybení právního zástupce stěžovatele spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, který k jejímu projednání neměl pravomoc, mohl sice v daném případě teoreticky zhojit Obvodní soud pro Prahu 2, pokud by ústavní stížnost následně zaslal Ústavnímu soudu a lhůta pro podání ústavní stížnosti by v okamžiku doručení návrhu, resp. v okamžiku, kdy by tento orgán předal postoupený návrh k poštovní přepravě, byla dodržena (viz usnesení ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 867/07). Obvodní soud pro Prahu 2 ale neměl povinnost tento návrh Ústavnímu soudu postoupit, a pokud tak neučinil, nelze to chápat jako "pokus o zbavení možností navrhovatele uplatnit svoje základní práva".

Lze tedy uzavřít, že stěžovatel má povinnost obrátit se se svou ústavní stížností na Ústavní soud přímo, a nikoli prostřednictvím obecného soudu. Zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti způsobené podáním ústavní stížnosti na nesprávný soud nemůže reparovat soud Ústavní, neboť citované kogentní ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vylučuje prominutí zmeškání lhůty, v níž je nutno ústavní stížnost podat (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2898/07).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní stížnost se tak odmítá jako opožděně podaná podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2013

Jaroslav Fenyk, v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru