Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1822/13 #1Usnesení ÚS ze dne 18.07.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Jihlava
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkDokazování
Smlouva o dílo
EcliECLI:CZ:US:2013:1.US.1822.13.1
Datum podání07.06.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 636 odst.1

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1822/13 ze dne 18. 7. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudce Jaroslava Fenyka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného Mgr. Hanou Maškovou, advokátkou se sídlem Palackého 5001/1, 586 01 Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. 22 C 79/2011-55 ze dne 14. 3. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rovnost účastníků řízení zakotveného v čl. 37 odst. 3 Listiny.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, uzavřel stěžovatel s žalovaným ústní smlouvu o dílo na opravu jízdního kola. Cena byla dohodnuta tak, že nemá přesáhnout 1 000 Kč. Při převzetí opraveného kola zaplatil stěžovatel vyúčtovanou částku v hodnotně 1 003 Kč. Dva měsíce po převzetí kola vyzval stěžovatel žalovaného k vrácení 500 Kč, jelikož s vyúčtovanou sumou nesouhlasil. Žalovaný nevyhověl, a stěžovatel proto podal žalobu k Okresnímu soudu v Jihlavě, kde se domáhal zaplacení částky 500 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatel zároveň zažádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 29. 5. 2012 rozhodl tak, že stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši jedné poloviny, přičemž žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl, jelikož daná věc nebyla skutkově ani právně složitá a spor byl veden o bagatelní částku. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 18. 9. 2012.

Okresní soud v Jihlavě následně stěžovatelovu žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Nalézací soud měl za prokázané, že stěžovatel s žalobcem uzavřel smlouvu o dílo s cenou stanovenou podle § 636 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný cenu nepřekročil podstatně a provedené práce odpovídaly zadaným požadavkům stěžovatele. Soud tak neshledal žádný skutkový ani právní důvod pro vrácení části ceny provedené opravy.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ústavní stížnost. V ní předně namítá, že mu v řízení nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, ačkoli splnil všechny zákonem stanovené předpoklady. K porušení jeho základních práv pak došlo i tím, že nebyl soudem prvního stupně adekvátně poučen o svých procesních povinnostech. Konkrétně stěžovatel uvádí, že v dané věci bylo potřeba zadat vypracování znaleckého posudku, což neučinil, jelikož kvůli neznalosti procesního práva očekával, že tak učiní samotný soud.

Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především nemůže opomenout, že předmětný spor se týká částky 500 Kč, která je svou povahou bagatelní. Ústavní soud již dal ve své rozhodovací praxi najevo, že v případě sporů bagatelní povahy je ústavní stížnost prakticky vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecných soudů přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004). V dané věci Ústavní soud takové pochybení neshledal.

Dále je potřeba uvést, že ačkoli petit ústavní stížnost míří pouze proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, námitky stěžovatele fakticky míří i proti usnesením Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce. Ústavní soud pro úplnost k těmto námitkám uvádí, že problematika ustanovení zástupce pro řízení není zpravidla předmětem ústavní ochrany. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro bezplatné zastoupení, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Ústavní přezkum přichází do úvahy v případech, kdy rozhodnutí vykazuje znaky svévole nebo pokud je v extrémním rozporu se zásadami spravedlnosti. Tak tomu však v daném případě zjevně není. Soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a jejich závěry lze označit za přiléhavé.

Pokud jde o námitky směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé, ani zde Ústavní soud ono extrémní pochybení přivozující zřetelný zásah do stěžovatelových práv neshledal. Soud dostatečně objasnil skutkový stav a ústavně konformním způsobem aplikoval relevantní ustanovení jednoduchého práva. Ke svým závěrům pak došel na základě argumentů a důkazů předložených oběma stranami. Stěžovatel poukazuje na nerovné postavení účastníků, když si údajně nebyl vědom, že má navrhnout vypracování znaleckého posudku, který byl v dané věci potřebný. Dle názoru Ústavního soudu je z prvostupňového rozhodnutí zřejmé, že žádný znalecký posudek potřeba nebyl, jelikož skutkový stav byl objasněn dostatečně a ve skutečnosti ani nebyl mezi účastníky sporný. Rozhodnutí okresního soudu ani nebylo postaveno na tom, že by stěžovatel neunesl břemeno důkazní. Stěžovatelovy námitky stran nedostatečného poučení, které mělo zapříčinit jeho neúspěch ve věci, jsou tedy nepřípadné. Ústavní soud si nadto dovoluje poznamenat, že vzhledem k desítkám soudních sporů, jež stěžovatel vedl, je jeho tvrzení o neznalosti potřeby navrhovat důkazy značně nepřesvědčivé.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2013

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru