Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 180/15 #1Usnesení ÚS ze dne 25.02.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.180.15.1
Datum podání19.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 258 odst.1 písm.b, § 258 odst.1 písm.d, § 259 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 180/15 ze dne 25. 2. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miloše Sojky, zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem Praha 6, Glinkova 1659/14, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 44 To 405/2014 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 19. 1. 2014 se stěžovatel bránil proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze a navrhl, aby Ústavní soud usnesení zrušil.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2014 zrušil v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 5. 2014 sp. zn. 2 T 165/2013 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a podle § 259 odst. 1 téhož zákona věc vrátil obvodnímu soudu, neboť ve věci je nutné učinit nové rozhodnutí. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 22. 5. 2014 byl stěžovatel jako obžalovaný zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že jako jeden z jednatelů a společník společnosti TICO PRAHA, spol. s r.o., se sídlem Chrášťany 92 (dříve Praha 5, Mikšovského 2), si neoprávněně přisvojil finanční prostředky za prodej majetku, peněžní prostředky z výběru hotovosti z pokladny a prostředky z převodu z účtu společnosti, čímž měl společnosti způsobit škodu v celkové výši 735 181 Kč, a tímto jednáním spáchat zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Poškozená společnost byla rozsudkem obvodního soudu současně odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro věcné (meritorní) projednání ústavní stížnosti.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost "nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4)." Takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona "řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení."

5. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III.ÚS 117/2000, N 111/19 SbNU 79, dostupný z: ).

6. Předmětnou ústavní stížnost je třeba hodnotit jako nepřípustnou za situace, kdy tato byla podána proti zrušujícímu usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k vydání nového rozhodnutí, přičemž obvodnímu soudu jako soudu nalézacímu bylo uloženo v rámci nového projednání věci znovu vyhodnotit provedené důkazy; řízení tak dosud nebylo pravomocně skončeno. Ústavní stížnost, kterou bude při splnění dalších zákonných podmínek možno hodnotit jako přípustnou, bude případně možno podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, tedy teprve proti (novému) rozhodnutí obvodního soudu, resp. rozhodnutí odvolacího soudu či dovolacího soudu o opravných prostředcích, které zákon stěžovateli poskytuje.

7. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Ústavní soud přitom neshledal naplnění podmínek podle § 75 odst. 2 písm. a) téhož zákona, na jejichž základě by bylo možno přijetí ústavní stížnosti neodmítnout i přes naplnění podmínky nepřípustnosti podle odst. 1 téhož ustanovení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru