Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1789/11 #1Usnesení ÚS ze dne 30.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Žďár nad Sázavou
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo ... více
Věcný rejstříkBezdůvodné obohacení
škoda/odpovědnost za škodu
konkurzní podstata/správce
účastník řízení/přibrání/přistoupení/záměna
manžel
účastník řízení/vedlejší
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1789.11.1
Datum podání15.06.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

328/1991 Sb., § 8 odst.2

40/1964 Sb., § 451 odst.1

99/1963 Sb., § 93 odst.1, § 93 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1789/11 ze dne 30. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. N., zastoupeného JUDr. D. N., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2011, č. j. 15 Co 73/2009-164, a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2008, č. j. 9 C 68/2008-87, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Opírají ji zejména o následující důvody:

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2011, č. j. 15 Co 73/2009-164, bylo rozhodnuto o odvolání vedlejšího účastníka (nyní stěžovatele) proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2008, č. j. 9 C 68/2008-87, tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje; tímto usnesením okresní soud nepřipustil, aby do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalované (Ing. E. Z.) JUDr. M. N. Citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo podle názoru stěžovatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Citovaným rozhodnutím krajského soudu byl prý rovněž porušen princip rovnosti účastníků řízení a právo na ochranu vlastnictví podle článku 11 Listiny a podle článku 1 Protokolu číslo 1 k Úmluvě, jakož i zákaz diskriminace podle v článku 3 odst. 1 Listiny a 14 Úmluvy.

Podle stěžovatele krajský soud své rozhodnutí opírá o právní názor, že právní zájem stěžovatele na sporu nebyl prokázán, protože dovozovaný hospodářský zájem stěžovatele jako vedlejšího účastníka na vítězství žalované ve sporu není zájmem právním. Stejný názor pak zastává krajský soud v případě nezpochybnitelného zájmu stěžovatele na ochraně jeho cti a dobrého jména jeho rodiny.

Krajský soud v Brně se podle názoru stěžovatele snaží v celé věci zcela účelově a opakovaně ignorovat skutečnost, že spor žalované Ing. E. Z., vůči níž je vymáhána částka 1.650.000,- Kč Ing. Petrem Sedláčkem, správcem konkursní podstaty úpadce BOS, a. s., je součástí dalších řízení, které jsou vedeny proti ostatním členům rodiny stěžovatele, a to zejména vůči jeho manželce JUDr. D. N. Ve svém důsledku tak hrozí stěžovateli a jeho rodině ekonomická újma v částce 4.831.269,- Kč s příslušenstvím.

Stěžovatel uvedl, že eventuální platba žalované částky (pozn.: 1.650.000,- Kč) by stihla nejen žalovanou, ale následně i manželku stěžovatele a stěžovatele samého. Případná žaloba na náhradu škody vůči manželce stěžovatele by v exekučním řízení měla přímý dopad na veškerý majetek, který má stěžovatel se jmenovanou ve společném jmění manželů. Je tedy zcela nepřijatelné, jak po právní tak morální stránce, aby obecné soudy odepřely stěžovateli právo na spravedlivý proces tím, že mu neumožní, aby podporoval žalovanou ve formě vedlejšího účastenství.

Podle stěžovatele nejde v uvedené věci jen o jeho ekonomický zájem, ale i o otázku cti a dobrého jména, neboť pokud by soud rozhodl, že se žalovaná bezdůvodně obohatila v konkursním řízení v době, kdy funkci správce konkursní podstaty zastávala manželka stěžovatele, pak takové rozhodnutí bude nepochybně vrhat naprosto nepříznivé světlo jak na manželku stěžovatele, tak i na stěžovatele samotného, neboť ten působí jako soudce Krajského soudu Brně.

Celá kauza - podle stěžovatele - započala proto, že se manželka stěžovatele obrátila na ministerstvo spravedlnosti, neboť zjistila, že v konkursním řízení, v němž byla ustanovena správkyní konkursní podstaty, se projevila snaha jednoho člena věřitelského výboru za podpory konkursního soudu zpeněžit majetek úpadce hluboko pod jeho tržní hodnotou a vyvést tak skutečný zisk z jeho zpeněžení mimo konkurs. Důsledek byl však ten, že manželka stěžovatele byla z funkce správce konkursní podstaty odvolána; protože se proti tomuto odvolání bránila právní cestou, tak dozorující konkursní soudkyně a nový správce konkursní podstaty podali proti ní několik žalob a podnět k prošetření věci České advokátní komoře.

II.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou evidovaný pod sp. zn. 9 C 68/2008. Zjistil, že pod uvedenou spisovou značkou probíhá řízení, kde se žalobce - konkurzní správce Ing. Petr Sedláček, domáhá po žalované Ing. E. Z. zaplacení částky 1.650.000,- Kč s přísl. z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

Přípisem došlým Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou dne 29. 9. 2008 (srov. č.l. 78) oznámil stěžovatel JUDr. M. N., že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Vstup odůvodnil tím, že žalobce zažaloval žalovanou o velice vysokou částku; tu by měla vrátit dle tvrzení žalobce proto, že manželka stěžovatele ve funkci správkyně konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., při výkonu této funkce údajně nepostupovala s odbornou péčí a zapříčinila, že žalovaná Z. získala majetkový prospěch ve výši 1.650.000,- Kč. Pokud by byl žalobce ve věci úspěšný, vzniklo by žalované právo na náhradu škody vůči manželce stěžovatele, hrozí tak případný vysoký finanční negativní dopad na celou jeho rodinu a stěžovatel se bude muset přímo podílet na úhradě případné škody. Z toho odvozuje svůj právní zájem na výsledku tohoto řízení.

Žalobce se vstupem JUDr. M. N. do řízení jako vedlejšího účastníka nesouhlasil (srov. č.l. 81), neboť důvod uváděný stěžovatelem není k přiznání postavení vedlejšího účastníka dostatečný. Okolnost, že v případném budoucím sporu by mohla být jeho manželka zavázána hradit žalované škodu, není důvodem vstupu stěžovatele do řízení. Žalobce rovněž upozornil, že stěžovatel je soudce Krajského soudu v Brně, který bude příslušný k rozhodování o opravném prostředku.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl usnesením ze dne 15. 10. 2008, č. j. 9 C 68/2008-87, tak, že soud nepřipouští, aby do řízení přistoupil jako vedlejší účastník na straně žalované JUDr. M. N. Předmětem sporu je vydání bezdůvodného obohacení Ing. E. Z., která pro předchozí správkyni JUDr. D. N. (manželku stěžovatele) vykonávala účetní práce z titulu dohod o provedení práce. V řízení bude teprve rozhodováno, zda se jedná či nejedná o bezdůvodné obohacení, případně v jakém rozsahu. Až pokud by byl žalobce ve sporu zcela nebo z části úspěšný a žalovaná by vydala přisouzené bezdůvodné obohacení novému správci, bylo by na ní, zda by se domáhala náhrady škody po původní správkyni; je otázkou, s jakým výsledkem. Uvedl, že v tomto řízení práva a oprávněné zájmy stěžovatele nejsou bezprostředně dotčena. K tomu by mohlo dojít až v případném dalším sporu o náhradu škody. Soud proto shledal námitku žalobce, který nesouhlasil se vstupem stěžovatele jako vedlejšího účastníka do řízení, důvodnou.

K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně usnesením z 11. 4. 2011, č. j. 15 Co 73/2009-164, tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Zdůraznil, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení je dán tehdy, jestliže neúspěch jím podporovaného hlavního účastníka ve sporu by měl nepříznivý dopad do jeho právní sféry. Tak je tomu mimo jiné tehdy, jestliže by hlavnímu účastníku v případě jeho neúspěchu ve sporu vzniklo vůči třetí osobě právo na náhradu škody, neboť neúspěch hlavního účastníka ve sporu by tak měl bezprostřední nepříznivý dopad do právní sféry odpovědné třetí osoby. V posuzované věci lze tak dovodit právní zájem na výsledku řízení (přesněji na vítězství žalované ve sporu) na straně vedlejší účastnice JUDr. D. N. (manželky stěžovatele), neboť přímým následkem případného neúspěchu žalované by byl odpovědnostní vztah mezi vedlejší účastnicí a žalovanou (srov. ustanovení § 8 odst. 2 ZKV upravující odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uložil soud). Tento závěr nelze však již uplatnit ve vztahu ke stěžovateli jako manželovi vedlejší účastnice, neboť nepříznivé rozhodnutí nemůže vyvolat jakoukoli změnu v jeho právním postavení; ze skutečnosti, že případná náhrada škody by byla hrazena ze společného jmění manželů N., lze dovozovat nanejvýš hospodářský zájem stěžovatele na vítězství žalované ve sporu, nikoli však jeho zájem právní.

Právní zájem stěžovatele na výsledku sporu nelze podle krajského soudu dovozovat ani z jeho nezpochybnitelného zájmu na ochraně cti a dobrého jména svého a své rodiny, které by případným vyhovujícím rozsudkem mohly být ohroženy. V této souvislosti lze podle krajského soudu "odkázat na právní závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2036/08 [jedná se o nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, str. 239], akcentující především nepřípustnost příliš extenzivní interpretace ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř., jež by vytvořila ‚situaci, kdy by ve sporech na ochranu osobnosti mohly vstupovat do řízení i celé rodiny, protože ze subjektivního hlediska mohou jejich členové (někdy) oprávněně pociťovat možný soudní výrok úkorně ve vztahu ke své osobě'; je-li takto rozšiřující výklad v rozporu se smyslem a účelem institutu vedlejšího účastenství ve sporech o ochranu osobnosti, tím spíše je tomu tak podle názoru odvolacího soudu v řízeních, jejichž předmětem jsou práva a povinnosti z právních vztahů majetkové povahy. Tento závěr platí i v posuzované věci, kdy citový a morální zájem vedlejšího účastníka na tom, aby rozhodnutím v dané věci nebylo na jeho manželku a jeho samotného ‚vrženo nepříznivé světlo' nelze zaměňovat s jeho právním zájmem na vítězství jedné strany (žalované) ve sporu."

III.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

Ústavní soud již mnohokrát vyslovil, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody těchto osob, zaručených ústavním zákonem [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) je tedy oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak z její hlavy páté. Pokud ve své judikatuře respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak i zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.

V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že k porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele došlo.

Předně je třeba připomenout, že pojem "právní zájem na výsledku řízení" není v občanském soudním řádu nijak blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání. C. H. Beck, Praha 2006, str. 408). Smyslem tohoto institutu je tedy posílit v konkrétním případě postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy řečeno, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník přistoupil.

Vedlejší účastník však má za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka (jako tomu bylo i v právě projednávané věci), tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany, v daném případě žalované. Takový zájem se zpravidla projevuje v tom, že jeho postavení bude rozhodnutím soudu o žalobě, tj. výsledkem sporu ve smyslu právním, dotčeno. Nastalá změna se pak musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 718/06 ze dne 16. 1. 2007 dostupné pod http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

Zájem, který v posuzovaném případě stěžovatel uplatňuje, lze však stěží označit za zájem právní. Stěžovatel totiž jak ve svých podáních adresovaných soudům, tak i v ústavní stížnosti uvádí (zjednodušeně řečeno), že má na výsledku tohoto sporu mimořádný právní zájem, neboť pokud by bylo žalobě vyhověno, vznikl by žalované nárok na náhradu škody ve vysoké částce vůči jeho manželce, který by musel být uspokojen ze společného jmění manželů; v případném exekučním řízení by pak byl stěžovatel přímo ze zákona jeho účastníkem; výsledek sporu může přitom bezprostředně ohrozit nejen majetkové zájmy stěžovatele, ale i jeho čest a dobré jméno, neboť případné vyhovující rozhodnutí by vrhlo nepříznivé světlo na jeho manželku, a tedy i na něho. Byl-li by však právní zájem na výsledku řízení ve smyslu § 93 o. s. ř. interpretován takto široce, jednalo by se i podle přesvědčení Ústavního soudu o interpretaci nepřiměřeně extenzivní a tudíž nepřijatelnou (srov. k tomu již Krajským soudem v Brně citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2036/08). V tomto směru lze odkázat i na odůvodnění obou napadených soudních rozhodnutí, která jsou logická, přesvědčivá aiz hlediska ústavněprávního plně vyhovující.

Ostatně, sám stěžovatel při formulaci odůvodnění svého rozhodnutí vstoupit do řízení jako vedlejší účastník predikuje několik podmínek (srov. výše), jejichž (kumulativním) splněním by mohla být jeho majetková sféra dotčena. Právní zájem na výsledku řízení se však musí pohybovat v rovině rozumně očekávatelného vývoje. Takový očekávatelný vývoj (tedy v projednávané věci nařízení exekuce na majetek patřící do společného jmění manželů stěžovatele a jeho manželky) ovšem v této fázi řízení - kdy ještě nebylo meritorně rozhodnuto ani o právech a povinnostech žalované, natož pak v případném dalším řízení o právech a povinnostech manželky stěžovatele, zatím není - podle Ústavního soudu - zdaleka nastolen. O to více se pak v této souvislosti jeví předčasným předjímat narušení osobnostních práv stěžovatele; nadto, jak správně upozornil již krajský soud s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2036/08, takový výklad právního zájmu ve smyslu § 93 o. s. ř. by byl se smyslem a účelem vedlejšího účastenství zcela v rozporu.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími zjevně porušeny nebyly.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2011

Ivana Janů

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru