Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1777/15 #1Usnesení ÚS ze dne 08.07.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Semily
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodnětí/vydání věci
vlastnické právo/nabytí
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1777.15.1
Datum podání15.06.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 446


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1777/15 ze dne 8. 7. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Jiřího Hassy, zastoupeného Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 55, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 438/2015-263 ze dne 25. 3. 2015, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 103/2014-238 ze dne 22. 5. 2014 a rozsudku Okresního soudu v Semilech č. j. 3 C 186/2011-197 ze dne 15. 10. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností ze dne 15. 6. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho blíže nespecifikovaných ústavně zaručených práv, plynoucích z Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Semilech bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u téhož soudu pod sp. zn. 17 Sd 8/2011, a to osobního vozu značky VW Touareg, RZ X1, VIN X2, s neoprávněně uvedeným VIN X3 a že se zamítá žaloba, kterou se stěžovatel domáhal uložení povinnosti žalovanému souhlasit s vydáním výše uvedeného předmětu úschovy. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové potvrzeno, dovolání bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že by všechna napadená rozhodnutí měla být Ústavním soudem zrušena, neboť otázkou, kterou je třeba posoudit z hlediska kautel ústavního práva, je, že stěžovatel nevěděl a ani vědět nemohl, že Jan Berky, který mu sporné vozidlo prodal, není jeho vlastníkem. Stěžovatel byl sice v jistých pochybnostech, nicméně mu byl předložen o vlastnictví technický průkaz vozidla, vystavený orgánem veřejné moci. Stěžovatel pak poukazuje na nález Ústavního soudu týkající se dobrověrného nabytí nemovitostí, v němž bylo uvedeno, že osobě, která učinila právní úkon s důvěrou ve skutkový stav, potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy soudů čl. 91 Ústavy), a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, N 5/1 SbNU 41), a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv.

5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů s tím, že jediným jeho argumentem je odkaz na nepřiléhavou judikaturu Ústavního soudu. Zápis vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí není nikterak srovnatelný s tzv. technickým průkazem vozidla. Rovněž skutkové okolnosti případu ve stěžovatelově věci nejsou srovnatelné se skutkovými okolnostmi případů, v nichž Ústavní soud chrání tzv. dobrověrné nabyvatele nemovitosti. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou přesvědčivě odůvodněna a nepředstavují ani projev svévole, ani nestojí v rozporu s principy spravedlnosti.

6. V ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2015

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru