Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1773/11 #1Usnesení ÚS ze dne 21.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Karviná
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkDokazování
Trestný čin
důkaz/volné hodnocení
skutek/totožnost
Přestupek
Ne bis in idem
trestní stíhání/nepřípustnost
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1773.11.1
Datum podání15.06.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 201 odst.1, § 89 odst.10

141/1961 Sb., § 11 odst.1 písm.f, § 2 odst.5, § 2 odst.6

200/1990 Sb., § 22 odst.1 písm.d


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1773/11 ze dne 21. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. F., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2011, čj. 8 Tdo 78/2011 - 16, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 6 To 509/2010, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2010, čj. 9 T 45/2010 - 72, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti O. F. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu v Karviné (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 2 odst. 3, čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 8, čl. 36, čl. 38 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), k nimž mělo dojít porušením zásady "ne bis in idem", neboť pro stejný skutek bylo Magistrátem města Karviné, odborem dopravy, zahájeno řízení o přestupku, které bylo pravomocně zastaveno. Proto je trestní stíhání pro stejný skutek nepřípustné. Navíc, v trestním řízení nebylo prokázáno, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, v této souvislosti zpochybnil zejména znalecký posudek, který se nevypořádal s jeho tvrzením, že v inkriminované době vypil pouze malé množství alkoholu, avšak použil, z důvodu bolesti, lék Tramal, který má tlumící účinky.

Označeným usnesením Nejvyšší soud odmítl, jako zjevně neopodstatněné, dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "TrZ"). Trestný čin spáchal tím, že řídil osobní motorové vozidlo, přestože byl ovlivněn alkoholem ve středním stupni opilosti. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou dvou let. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že tvrzení stěžovatele o porušení zásady "ne bis in idem" nelze přisvědčit. Jak již uvedl Nejvyšší soud i soud odvolací, v rámci řízení o přestupku a v trestním řízení byly projednávány dva rozdílné skutky. Stručně popsáno, v přestupkovém řízení byl projednáván skutek spočívající v jednání stěžovatele, který se jako řidič motorového vozidla odmítl na výzvu policisty podrobit vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Předmětem trestního řízení však bylo jednání stěžovatele, spočívající v řízení motorového vozidla po požití alkoholu.

Z uvedeného je zřejmé, že popsaná jednání stěžovatele nejsou totožná stejně jako vzniklé následky (nerespektování pokynu policejního orgánu proti vyvolání stavu ohrožení). Jediné co bylo pro oba skutky totožné, byla osoba stěžovatele v pozici řidiče, jenž řízením motorového vozidla pod vlivem alkoholu porušil normy trestního práva, zatímco odmítnutím dechové zkoušky se dopustil přestupku. Jinými slovy, skutek projednávaný v pravomocně ukončeném trestním řízení není totožný se skutkem, jenž byl projednáván a zastaven správním orgánem v přestupkovém řízení. V podrobnostech lze odkázat na pečlivou a podrobnou argumentaci Nejvyššího soudu a soudu odvolacího.

Rovněž námitka týkající se dokazování, zejména znaleckého posudku, není opodstatněná. Zde stěžovatel doslovně opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před obecnými soudy. Obecné soudy se touto námitkou zabývaly a ústavně aprobovatelným způsobem se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Jak uvedl odvolací soud, skutečnost, že se stěžovatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla, byla prokázána svědeckými výpověďmi, záznamem o dechové zkoušce na alkohol a protokolem o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem. Z těchto důkazů vycházela i znalkyně, která dospěla k závěru, že stěžovatel se nacházel ve stavu středního stupně opilosti. Ve vztahu k údajnému užití léku Tramal poukázaly na závěr znalkyně, že se jedná o další návykovou látku ve smyslu § 89 odst. 10 TrZ, která byla způsobilá nepříznivě ovlivnit psychiku stěžovatele, případně jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti. Ani v tomto směru Ústavní soud nepovažuje za nutné k odůvodnění napadených rozhodnutí cokoli dodávat a zcela na ně odkazuje (str. 6 usnesení odvolacího soudu).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru