Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1764/14 #1Usnesení ÚS ze dne 04.03.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Olomouc
POLICIE - KŘ Policie Zlínského kraje - Odbor hospodářské kriminality
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1764.14.1
Datum podání21.05.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79f, § 160 odst.4, § 83 odst.1, § 83a odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1764/14 ze dne 4. 3. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Vladimíra Líčeníka, právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, proti příkazu k domovní prohlídce č.j . 0 Nt 2482/2014-3 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků č.j. 0 Nt 2483/2014-3, oba ze dne 14. 4. 2014, vydané Okresním soudem v Olomouci, a proti postupu Policie ČR, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů obecného soudu v celém rozsahu z důvodu porušení jeho základních, ústavně zaručených práv podle čl. 12 odst. 1, odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), vyslovení zákazu Policii ČR pokračovat v porušování jeho základních práv a přikázání Policii ČR obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků provedených dne 29. 4. 2014, specifikovaných v protokolech o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, sepsaných dne 29. 4. 2014 Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Odbor hospodářské kriminality SKPV, pod č.j. KRPZ-4258-3/TČ-2011-150081-JŠ, č.j. KRPZ-4258-4/TČ-2011-150081-JŠ a č.j. KRPZ-4258-5/TČ-2011-150081-JŠ.

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel je Policií ČR prověřován jako podezřelý ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit spolu s druhým podezřelým, provozovatelem lékárny ve Valašském Meziříčí. V předmětné trestní věci dne 3. 4. 2014 vydal policejní orgán podnět Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 trestního řádu a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. 1 trestního řádu, jelikož z dosavadního prověřování věci vyvstala potřeba doložit dosavadní zjištění dalšími důkazními prostředky, neboť celá trestná činnost byla ze strany podezřelých cíleně maskována a podávána jako běžná služba lékaře a lékárníka pacientům. Dne 9. 4. 2014 Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci podnět policejního orgánu akceptovalo vydáním příslušných návrhů na vydání příkazů k prohlídkám a Okresní soud v Olomouci tyto ústavní stížností napadené prohlídky vydal dne 14. 4. 2014. Samotné prohlídky byly policejním orgánem realizovány dne 29. 4. 2014 u stěžovatele i druhého podezřelého za účasti nezúčastněné osoby a byly o nich sepsány protokoly obsahující mimo jiné seznam vydaných věcí.

3. Podle stěžovatele došlo postupem obecného soudu, jehož rozhodnutí napadá, k zásahu do jeho ústavně zaručených práv na nedotknutelnost obydlí a na spravedlivý proces. Tento spatřuje v první řadě v tom, že ačkoli je v obou napadených příkazech uvedeno, že je prověřovaná trestná činnost páchaná stěžovatelem společně s druhým podezřelým, v samotném popisu skutku, pro který byly příkazy vydány, již soud popisuje trestnou činnost, konkrétně předkládání neoprávněně pozměněných lékařských receptů zdravotním pojišťovnám k úhradě a případně též vystavování fiktivních receptů, z které se měl dopouštět pouze druhý podezřelý jako provozovatel lékárny. Z tohoto popisu však dle stěžovatele vůbec nemá být zřejmé, z jakého protiprávního jednání je prověřován. Tato skutečnost dle stěžovatele svědčí o tom, že soud vydávající napadené příkazy nepřezkoumával, pro jakou trestnou činnost je stěžovatel prověřován, a potažmo zdali je provedení prohlídek u stěžovatele důvodné, nutné a vhodné. Napadené příkazy a jejich odůvodnění jsou dle stěžovatele nepřesvědčivé a nesrozumitelné, jelikož se nevztahují k jeho osobě, není v nich zachycená trestná činnost, z které je podezírán, ani důvody, proč by měly být prohlídky nařízeny též u něho. Stěžovatel příkazům taktéž vytýká nepřesvědčivost a nedostatečnost, resp. obecnost a formálnost odůvodnění, proč měly být prohlídky provedeny jako úkon neodkladný ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu.

4. K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřili též účastníci a vedlejší účastníci řízení, avšak jejich vyjádření neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci, proto Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovateli k replice.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Již ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 Ústavní soud vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno rozhodování obecních soudu (např. u tu posuzované domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků) anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem. K tomu je třeba zdůraznit, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatelů, jenž nebyl odčiněn při přezkumu obecným soudem, anebo jej takto odčinit nelze.

8. O takový výjimečný případ se ovšem v posuzované věci nejedná. Ústavní soud se při posuzování této stížnosti v první řade zaměřil na otázku, zdali samotný příkaz k domovní prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků trpěly takovými závažnými vadami, že by postupem policejního orgánu na jejich podkladu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

9. K argumentaci stěžovatele ohledně vytýkaných vad napadených příkazů Ústavní soud s ohledem na výše řečené shledává, že napadené příkazy jsou vydány příslušným soudem v souladu s ustanovením § 83 odst. 1 a § 83a odst. 1 trestního řádu. Jsou dostatečně odůvodněny, je v nich uveden trestný čin, pro který je řízení vedeno, a nemovitosti, které mají být prohlídkám podrobeny, jsou uvedeny přesnou adresou, přičemž Okresní soud v Olomouci uvádí i vlastnické vztahy k prohledávaným nemovitostem. Podobně detailně jsou charakterizovány i osobní automobily, které mají být prohlídkám podrobeny. V odůvodnění příkazů Okresní soud v Olomouci podává podrobný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a zcela konkrétně charakterizuje typy listinných a věcných důkazů důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodný předpoklad, že se v místech prohlídky nacházejí. Příkazy obsahují i řádné poučení.

10. Ústavní soud považuje za potřebné vypořádat se s nejdůležitější výtkou ohledně popisu skutku a odůvodněním příkazů, ve kterých soud opomenul explicitně specifikovat trestnou činnost, ze které je podezíraný stěžovatel. Souhlasí se stěžovatelem v tom ohledu, že ze samotného popisu skutku se vztah osoby stěžovatele s prověřovanou trestnou činností jeví jako nedostatečně ustanovený. Připomíná však, že ústavnost napadených soudních rozhodnutí posuzuje jako celek. Příkazy doslovně uvádí, že stěžovatel je podezřelý z trestné činnosti, pro kterou byly příkazy vydány, že se jej měl dopouštět spolu s druhým podezřelým a že oba měli zdravotním pojišťovnám způsobit škodu ve výši cca 5,5 milionů korun českých. Byť obecný soud popisuje konkrétní trestné jednání pouze ve vztahu k osobě druhého podezřelého, a to konkrétně že měl jako provozovatel lékárny v rozporu s cenovým věstníkem ministerstva zdravotnictví předkládat zdravotním pojišťovnám k úhradě neoprávněně pozměněné lékařské recepty předepsané pacientům jejich ošetřujícími lékaři, a to zejména v položkách množství předepsaných léků, případně měl sám vystavoval fiktivní lékařské recepty na konkrétní osoby, za účelem vylákání finančních plnění z těchto receptů vyplývajících, vzhledem k tomu, že uvádí, že se měl této činnosti dopouštět spolu se stěžovatelem, je možné zcela logicky dovodit, že to měl být taktéž stěžovatel, kdo měl tyto fiktivní lékařské recepty vystavovat. Že měl podezřelý lékárník vystavovat fiktivní recepty "sám" v tomto kontextu patrně neznamená, že měl být výlučným pachatelem, nýbrž pouze, že je nejenom předkládal, ale taktéž sám vystavoval, a to bez dopadu na to, že fiktivní recepty mohl vystavovat taktéž stěžovatel jako praktický lékař pro dospělé a internista. Spojitost osoby stěžovatele s předmětnou trestnou činností je taktéž možné dovodit z podkladů, na základě kterých obecný soud rozhodoval. Není tak možné přisvědčit výtce stěžovatele, že se soud vůbec nezaobíral jeho vztahem k prověřované trestné činnosti. Naopak, dle Ústavního soudu si na základě podkladů musel být tímto vztahem vědom a vzít ho při rozhodování o nařízení prohlídek v potaz. Dle Ústavního soudu tak jde pouze o formulační selhání obecného soudu, jak naň taktéž poukázal Okresní soud v Olomouci ve svém vyjádření k ústavní stížnosti.

11. Stěžovatelovy námitky tak nedosahují ústavněprávní dimenze. V uvedené věci se nejedná ani o projev svévole obecného soudu, ani se zde nevyskytuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, pro něž by zde musel zasáhnout Ústavní soud. Podle čl. 12 Listiny je obydlí nedotknutelné, vstup není bez souhlasu obyvatele dovolen, přičemž jen zákon stanoví, kdy může soudce vydat příkaz k domovní prohlídce výhradně pro účely trestního řízení. Postupem obecného soudu ovšem nedošlo k zásahu do zaručených práv stěžovatele naříkaným způsobem. Soud v mezích své pravomoci, zákonným způsobem a odůvodněným rozhodnutím nařídil prohlídky definovaných nemovitostí.

12. Pokud jde o námitku stěžovatele týkající se nedostatečného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky, Ústavní soud se k této problematice vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. sp. zn. II. ÚS 3935/12, I. ÚS 370/13). Jde-li o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. trestního řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí - vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny - žádné požadavky nestanoví. Lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci, za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu § 83 a násl. trestního řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují do základních práv osob. Takto vymezená pravidla pro nařizování prohlídek obecným soudem byla v posouvaném případě zachována, a ani v této otázce Ústavní soud zásah do stěžovatelových základních práv neshledal.

13. Ústavnímu soudu tak nezbylo než podanou ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru