Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1719/20 #1Usnesení ÚS ze dne 11.08.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUDNÍ EXEKUTOR - Prachatice - Košina Kamil
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
Věcný rejstříkExekuce
exekutor
Datové schránky
doručování/neúčinnost doručení
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.1719.20.1
Datum podání21.06.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

300/2008 Sb., § 27, § 11

99/1963 Sb., § 45, § 46a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1719/20 ze dne 11. 8. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou se sídlem 1. máje 144, Vimperk, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 106/2020 ze dne 27. 3. 2020 a proti postupu exekutora Exekutorského úřadu Prachatice Mgr. Kamila Košiny, návrhu na projednání věci mimo pořadí a návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele proti usnesení o příklepu Exekutorského úřadu v Prachaticích ze dne 21. 1. 2020 pod č. j. 040EX 5072/13-241 tak, že se potvrzuje. Současně požaduje projednání věci mimo pořadí a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že městský soud nevyhověl odvolání stěžovatele proti usnesení soudního exekutora o příklepu dražené nemovitosti, odůvodněnému procesním pochybením exekutora, který stěžovateli doručoval písemnosti do datové schránky, ačkoliv podle žádosti stěžovatele mu mělo být doručováno na stěžovatelem uvedenou adresu. Žádost stěžovatel odůvodnil tím, že na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2016 sp. zn. 38 T 66/2016 byl propuštěn z vazby a vazba byla nahrazena předběžným opatřením ve smyslu § 73 odst. 1 písm. d) trestního řádu, a to zákazem držet a přechovávat IT techniku. Má tak má zakázáno používat IT techniku a připojovat se k internetu, tj. i do datových schránek. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že nebylo doloženo, že soudnímu exekutorovi byla e-mailová zpráva o změně doručovací adresy řádně doručena. Bez ohledu na to však soudní exekutor neměl povinnost doručovat písemnosti povinnému na adresu trvalého bydliště. Stěžovateli totiž uložením předběžného opatření vznikly povinnosti, které stanoví zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen "zákon o datových schránkách") a měl povinnost Ministerstvu vnitra sdělit, že je omezen v přístupu do své datové schránky a Ministerstvo vnitra na základě žádosti, mající náležitosti § 27 zákona o datových schránkách, má pak povinnost datovou schránku znepřístupnit ve smyslu § 11 zákona o datových schránkách. Pokud tak stěžovatel neučinil a nadále ponechal svou datovou schránku zpřístupněnou, bylo povinností soudního exekutora jako orgánu státu doručovat veškeré písemnosti do zřízené a funkční datové schránky.

Stěžovatel s právním závěrem soudu nesouhlasí. Je přesvědčen, že argumentace soudu nemůže obstát, neboť soud se nevypořádal s odvolací námitkou poukazující na ustanovení § 45 o. s. ř., ale ve svém rozhodnutí argumentuje postupem podle zákona o datových schránkách. Soudní exekutor při doručování písemnosti však postupuje podle občanského soudního řádu, z čehož logicky vyplývá, že u žádosti o změně a způsobu doručování se neuplatní postup podle zákona o datových schránkách, ale postup v ustanovení § 45 o. s. ř. a následně v § 46a o. s. ř.

Stěžovatel dále poukazuje na to, že dražební vyhláška na konání dražby dne 21. ledna 2020 nebyla doručena ani jeho matce, která vlastní 3/4 nemovitosti, kdy údajně mělo dojít k doručení vhozením do schránky, což se však nestalo a stejně tak nebyla doručena jeho partnerovi, který má na adrese nemovitosti trvalý pobyt. Stěžovatel také brojil proti nepřiměřenosti nařízené exekuce.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Podstatu námitek stěžovatele přitom představuje polemika s názorem odvolacího soudu ohledně způsobu doručování písemností v exekučním řízení, kdy se stěžovatel domáhá přehodnocení jeho závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru.

K takovému rozhodnutí však Ústavní soud neshledal důvod, neboť městský soud se při výkladu a aplikaci ustanovení § 45 a § 46a o. s. ř. nedopustil žádného ústavně relevantního pochybení. Z těchto ustanovení vyplývá, že soud je povinen doručovat písemnosti takovým způsobem, který určuje pořadí v § 45 o. s. ř., přičemž pokud má účastník řízení funkční datovou schránku, je zákonem doručování na zvolenou adresu vyloučeno.

Za situace, kdy stěžovatel ponechal přes předběžné opatření stanovené v usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2016 sp. zn. 38 T 66/2016, omezující jej v užívání datové schránky, svou datovou schránku zpřístupněnou a umožnil další osobě či osobám ke své datové schránce přístup, pak bylo povinností soudního exekutora jako orgánu státu i povinností soudu doručovat veškeré písemnosti do zřízené a funkční datové schránky.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Městský soud se námitkami stěžovatele dostatečně zabýval a své závěry patřičně a srozumitelně odůvodnil. Vyjádřil se i k námitce stěžovatele ohledně údajných nedostatků v doručování písemností jeho matce a nepřiměřenosti dražby. I v tomto směru soud své závěry dostatečně odůvodnil a Ústavní soud jim nemá z hlediska ústavnosti co vytknout.

V posuzovaném případě Ústavní soud tedy neshledal porušení stěžovatelem vytýkaných základních práv. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. O návrhu na přednostní projednání věci pro její naléhavost Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť z procesního hlediska by byl takový postup, za situace, kdy mohl Ústavní soud (kvazi)meritorně rozhodnout neprodleně po seznámení se s projednávaným případem, zjevně neúčelný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru