Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 170/97Usnesení ÚS ze dne 29.05.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /rehabilitace
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.170.97
Datum podání19.05.1997
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

119/1990 Sb., § 26


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 170/97 ze dne 29. 5. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 170/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M.F. a P.K., zastoupených advokátem Mgr. J.Č., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. 17 C 80/96, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze

dne 23. 1. 1997, č.j. 14 Co 566/96-28,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Citovaným rozsudkem zamítl obvodní soud žalobu stěžovatelů proti České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti, na zaplacení částky 29 475 Kč s příslušenstvím a částky 37 475 Kč ve státních zúročitelných dluhopisech. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že podle ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, na stěžovatele (žalobce) nepřechází právo žádat odškodnění, neboť jsou vnuky zemřelých poškozených J. a H.K., nikoli jejich dětmi. Protože je ve

1

I. ÚS 170/97

zmíněném zákoně citován pojem "děti", jedná se o potomky v přímé linii a v prvém stupni a nikoliv o "potomky", pod něž lze zahrnout i další osoby (vnuky, pravnuky).

Citovaným rozsudkem městského soudu nebyla změna žaloby připuštěna a rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že úmrtím poškozených (prarodičů stěžovatelů) přešlo právo žádat odškodnění podle zákona o soudní rehabilitaci na další v zákoně uvedené osoby, mezi něž údajně patří i oni. Stěžovatelé se považují za děti poškozených ve smyslu ustanovení 26 citovaného zákona, neboť prý pod pojem "děti" lze zařadit nejen potomky v přímé linii v prvním stupni, nýbrž i další potomky v přímé linii včetně vnuků. Tato extenzivní interpretace prý přispěje k lepšímu naplnění účelu tohoto zákona, kterým je - mimo jiné - i hmotné odškodnění za nespravedlivé a nezákonné odsouzení.

S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje. Pokud jsou totiž v ustanovení § 26 citovaného zákona mezi oprávněnými osobami zmíněny "děti" poškozených, jsou jimi nepochybně myšleni potomci poškozených v přímé linii prvního stupně a nikoliv jejich "potomci". Výklad, podle něhož by bylo možno mezi "děti" zařadit i vnuky, popř. pravnuky poškozených, nelze považovat za výklad extenzivní (rozšiřující), ale za výklad contra legem. Ústavní soud proto shledal námitky stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné a konstatuje, že napadenými rozsudky obecných soudů k porušení základních práv nebo svobod stěžovatelů nedošlo.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona).

2

I. ÚS 170/97

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru