Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1690/20 #1Usnesení ÚS ze dne 23.06.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.1690.20.1
Datum podání17.06.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 236, § 238 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1690/20 ze dne 23. 6. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Radoslava Seidla, zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 61/2020-116 ze dne 30. 3. 2020, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků jednotek domu X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), přičemž tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces chráněné čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením městský soud rozhodl o odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") č. j. 17 C 269/2017-97 ze dne 11. 11. 2019 tak, že usnesení obvodního soud změnil a řízení ve věci o zaplacení 21 733 Kč s příslušenstvím mimo jiné zastavil.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru nemá s ohledem na § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu k dispozici žádný další procesní prostředek k ochraně jeho práv; jelikož však z poučení napadeného usnesení vyplývá, že proti napadenému usnesení lze podat dovolání, stěžovatel z opatrnosti dovolání proti napadenému usnesení podal souběžně s ústavní stížností. Podle stěžovatele by měl Ústavní soud řízení o jeho ústavní stížnosti přerušit do skončení řízení o dovolání před Nejvyšším soudem. Ve zbytku ústavní stížnosti stěžovatel předkládá argumentaci ohledně protiústavnosti napadeného usnesení (tvrdí zejména nezákonnost a nedostatečnost odůvodnění zastavení původního řízení a rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení).

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

6. Ústavní soud z veřejně přístupných zdrojů (www.infosoud.justice.cz) a telefonicky u Obvodního soudu pro Prahu 9 ověřil, že stěžovatel proti usnesení městského soudu dovolání podal. Skutečnost, že soudní řízení v dané věci dále probíhá, vylučuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal a rozhodl o ní, neboť by tím nepřípustně (v rozporu s principem právní jistoty, jakož i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace ingerence Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci) zasahoval do rozhodování obecných soudů, tedy v posuzované věci do oblasti vyhrazené rozhodování Nejvyššího soudu (srov. k tomu § 239 o. s. ř.).

7. Není dán důvod, aby Ústavní soud se svým rozhodnutím vyčkával, než o podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodne, neboť (již jen) s ohledem na (eventuálně nesprávné) poučení o opravném prostředku, kterého se stěžovateli v napadeném usnesení dostalo, lze lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku odvíjet až od doručení příslušného rozhodnutí Nejvyššího soudu, i když dovolání bude odmítnuto jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (nejen tedy, bude-li odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jen pro úplnost tedy Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje v jeho právu na přístup k soudu, protože pokud nebude srozuměn s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněn po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení; taková ústavní stížnost pak (budou-li splněny ostatní podmínky řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud musel považovat podanou ústavní stížnost za "předčasnou", resp. nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru