Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 168/04Usnesení ÚS ze dne 20.07.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
vazba/důvody
EcliECLI:CZ:US:2004:1.US.168.04
Datum podání18.03.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 168/04 ze dne 20. 7. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. T., t. č. Vazební věznice Praha 6 - Ruzyně, právně zastoupeného advokátem Mgr. M. P., A. M. & S., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 2. 2004, sp. zn. 20 Nt 1541/2004, ve spojení s usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. Zt 896/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou na poště dne 17. 3. 2004, se Ing. F. T. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označených usnesení státního zástupce a obvodního soudu pro porušení čl. 8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že s přihlédnutím ke skutečnostem objektivní povahy i okolnostem týkajícím se jeho osoby je zřejmé, že v době rozhodování státního zástupce a obvodního soudu u něj nebyly dány vazební důvody podle § 67 písm. a), c) trestního řádu (dále jen "TrŘ"). V napadených usneseních chybí uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností ve smyslu citovaných ustanovení a v tomto směru jsou usnesení státního zástupce a obvodního soudu v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel odmítl argumentaci uvedenou v napadených usneseních, podle které, bez zjištění dalších konkrétních skutečností, dostačuje k důvodnosti vazby odkaz na horní hranici trestní sazby, na rozsah trestné činnosti, množství dotčených látek, jeho trestní minulost, obnovení "obchodních vztahů" a z toho plynoucí opakování stejné trestné činnosti. V této souvislosti uvedl, že je připraven skončit se závislostí a podrobit se i případnému léčení, plánuje svatbu se svou přítelkyní a navíc má přislíbeno zaměstnání ve společnosti K., a. s., jako legální způsob příjmů. Proto předložil svůj slib, záruku přítelkyně a navrhl případný dohled probačního úředníka. Obvodní soud však nahrazení vazby těmito instituty zamítl.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost splňovala formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžádal si Ústavní soud, v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 9 a státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a spisy Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn.. 20 Nt 299/2003, a sp. zn. 20 Nt 1541/2004.

Z obsahu spisů sp. zn. 20 Nt 299/2003 a sp. zn. 20 Nt 1541/2004 Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen "TrZ"). Usnesením ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. Zt 896/2003, rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, že se stěžovatel ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) TrŘ. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 6. 2. 2004, sp. zn. 20 Nt 1541/2004, zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce, nepřijal nabídku záruky za další stěžovatelovo chování učiněné jeho přítelkyní MUDr. I. Š., stejně jako stěžovatelem daný písemný slib, a nepřijal navrhované nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem.

Podle odůvodnění napadených usnesení i nadále existují důvody vazby podle § 67 písm. a), c) TrŘ. Stěžovatel je ohrožen trestní sazbou od dvou let do deseti let, mohl by obnovit svoje "obchodní vztahy" a pokračovat v distribuci omamných a psychotropních látek a tím opakovat trestnou činnost. V minulosti byl za stejný druh trestné činnosti již jednou potrestán nepodmíněným trestem v trvání dvou let a nemá trvalé zaměstnání jako legální zdroj příjmů. Z charakteru jeho trestné činnosti lze předpokládat, že by v trestné činnosti mohl pokračovat. S ohledem na charakter trestné činnosti a veškeré okolnosti případu vyhodnotil slib a záruku jako nevěrohodné. S ohledem k osobě stěžovatele a povaze projednávaného případu nelze účelu vazby dosáhnout ani dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem.

Obvodní soud pro Prahu 9 ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Důvody vazby shledal zejména v níže uvedených skutečnostech. Stěžovatel se dopustil velmi závažné trestné činnosti, na kterou se vztahuje trestní sazba odnětí svobody na 2 roky až 10 let. Jedná se o typově společensky velmi nebezpečnou trestnou činnost. Stěžovatel sám je závislý na požívání drog a v minulosti se již stejného trestného činu dopustil. Neměl žádné trvalé zaměstnání a údajně se živil z prostředků, které dostával od občanů, jimž půjčoval peníze na úrok. Vzhledem k předchozímu odsouzení a charakteru trestné činnosti představoval u stěžovatele prodej drog určitý zaběhnutý způsob obživy. K důvodům, proč nepřijal slib, záruky jeho přítelkyně a navrhované podrobení stěžovatele dohledu probačního úředníka, uvedl, že s ohledem na osobu stěžovatele i okolnosti případu nelze účelu vazby dosáhnout jinak. V této souvislosti dodal, že obžaloba na stěžovatele pro stíhaný trestný čin napadla u soudu dne 23. 3. 2004. Následující den bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) TrŘ (§ 71 odst. 5 TrŘ). Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta. V rámci hlavního líčení konaného dne 26. 4. 2004 soud nepřijal nabízenou peněžitou záruku..

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ve svém vyjádření konstatoval, že i nadále trvají důvody z doby rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby. K důvodnosti tzv. útěkové vazby uvedl, že stěžovatel je ohrožen vysokým trestem (podle obžaloby bude prosazován trest nejméně v polovině zákonné trestní sazby podle § 187 odst. 2 TrZ), není v podstatě k ničemu vázán, neboť nemá manželku, děti, nebydlí v místě svého trvalého bydliště a nemá zaměstnání. Trestné činnosti se dopustil ve větším rozsahu a ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za stejnou trestnou činnost. Tyto skutečnosti vedly k závěru, že by se pod tlakem obav z přísného potrestání, přičemž si je vědom své trestní minulosti, mohl trestnímu stíhání vyhnout tím, že by uprchl nebo se skrýval. K důvodům tzv. vazby předstižné konstatoval, že stěžovatel nikde nepracuje a nemá trvalý zdroj příjmů. Jeho tvrzení, že žije ze zisku z "občanských výpůjček a výkupu pohledávek" se jevilo nedůvěryhodným. Na jednu stranu tvrdil, že jej úroky z těchto půjček dostatečně zabezpečují, ale na straně druhé byl v bližší charakteristice tohoto svého "podnikání" velmi opatrný. Skutečnost, že zajištěné peněžní prostředky byly stěžovateli vráceny, v žádném ohledu neprokazuje, že je stěžovatel uvedenými půjčkami zabezpečován. Učiněná zjištění opodstatňují tvrzení, že se stěžovatel živil prodejem drog, ačkoli tvrdí, že drogy u něj nalezené [cca 80 gramů pervitinu, efedrin (prekursor pervitinu), kyselina lysergová (prekursor LSD)] byly určeny pro jeho osobní potřebu. Fakt, že stěžovatel drogy prodával, vyplývá i z podaných svědectví. Proto nejen potřeba zdroje příjmů, ale i obava ze ztráty obchodního vlivu v daném prostředí, mohly vést stěžovatele k opakování trestné činnosti, pro kterou bylo zahájeno trestní stíhání.

Ústavní stížností prolíná stěžovatelovo tvrzení, že v projednávané věci neexistují žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a), c) TrŘ. Tato tvrzení stěžovatele jsou v rozporu se skutečnostmi, zjištěnými v dosavadním průběhu trestního stíhání stěžovatele. Námitkami stěžovatele se stručně, ale výstižně vypořádal Obvodní soud pro Prahu 9 v napadeném usnesení, kde uvedl důvody, pro které zamítl stížnost stěžovatele a rozhodl o jeho dalším ponechání ve vazbě. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud nezjistil nic, co by případ posouvalo do ústavně-právní roviny. Trvá existence konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava orgánů činných v trestním řízení z následků předvídaných v § 67 písm. a), c) TrŘ a obava ze zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního stíhání při propuštění stěžovatele na svobodu.

Ústavní soud v činnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 neshledal porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele, v daném případě tvrzené porušení čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2004

JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru