Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1668/15 #1Usnesení ÚS ze dne 26.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 4
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1668.15.1
Datum podání03.06.2015
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1668/15 ze dne 26. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Kloboučníka, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti zásahu orgánů veřejné moci - Policie ČR, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Městského státního zastupitelství v Praze, spočívajícímu v dalším prověřování stěžovatele, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížnost doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2015 stěžovatel podává podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť zásahem orgánu veřejné moci měla být porušena jeho základní práva zaručená čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 29. 1. 2014 č. j. KRPU-226004/TČ-2013-040781 podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

3. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. 2 ZT 24/2014 bylo usnesení policie zrušeno a příslušenému policejnímu orgánu přikázáno, aby o věci podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění státní zástupce uvedl, že rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné a předčasné, neboť policejní orgán si pro svůj procesní postup neopatřil dostatek podkladů.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že v souvislosti s trestním řízením se od svých klientů dozvěděl, že policejní orgán vznáší dotazy na jeho klienty, a to ve věci finančních produktů jím poskytovaných. Z tohoto důvodu podal stěžovatel žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a tr. řádu. Dne 3. 10. 2014 mu bylo doručeno vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 24. 9. 2014 sp. zn. 2 ZT 24/2014. Státní zástupkyně přezkoumala jak žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, tak předložený spisový materiál, a shledala žádost jako nedůvodnou.

5. Stěžovatel poté podal žádost o výkon dohledu dle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Dne 24. 11. 2014 bylo stěžovateli doručeno vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne 19. 11. 2014 č. j. KZT 1547/2014-15, jehož obsahem bylo sdělení, že lze souhlasit s názorem státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, že v dané věci se trestná činnost měla týkat činnosti podezřelého jako finančního poradce a jeho klientů, je tedy nejen zákonné a správné, ale i z hlediska účelu trestního řízení zcela nezbytné, pokud policejní orgán vyžaduje vysvětlení od jednotlivých klientů podezřelého.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nevidí žádnou souvislost mezi skutkovým stavem popsaným ve zrušeném usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho klienty, kterým poskytuje finanční služby. Kroky podnikané policejním orgánem poškozují jeho dobré jméno a klienty stěžovatele obtěžují nepříjemnosti spojené s dostavením se k podání vysvětlení a tato skutečnost pak negativně ovlivňuje vztah mezi ním a jeho klienty. V petitu ústavní stížnosti stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud "přikázal účastníku řízení, aby ukončil prověřování stěžovatele vedené pod sp. zn. KRPU-276852-6/TČ-2012-040611".

7. Ústavní soud se před samotným věcným projednáním ústavní stížnosti nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti, kladené zákonem o Ústavním soudu na ústavní stížnost, zejména zda je podána ve lhůtě stanovené zákonem, zda je přípustná a zda je vůbec Ústavní soud, a ohledem na její obsah, k jejímu projednání příslušný.

8. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Dle odst. 5 citovaného ustanovení, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

9. Stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 2. 6. 2015. Jak vyplývá z jejího obsahu, nejprve se obrátil na příslušné stání zastupitelství s žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu při prověřování jeho osoby podle trestního řádu a následně podal žádost o výkon dohledu podle zákona o státním zastupitelství.

10. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 Ústavní soud k předmětné procesní problematice zejména uvedl, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá, že došlo k závadnému postupu v průběhu trestního řízení (obdobně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2896/13). Žádost o výkon dohledu je tedy prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být podatel vyrozuměn.

11. V nyní posuzované věci lze konstatovat, že uvedený postup dle zákona o státním zastupitelství mohl být ve věci stěžovatele efektivní a že lhůta k podání ústavní stížnosti počala stěžovateli běžet ode dne doručení vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne 19. 11. 2014 o výsledku provedeného dohledu podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, tj. ode dne 24. 11. 2014. Z uvedených lhůt je evidentní, že dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti dodržena nebyla a že je tedy ústavní stížnost opožděná.

12. Nad rámec shora uvedeného důvodu k odmítnutí ústavní stížnosti je třeba stěžovatele upozornit, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených a kasaci pravomocných rozhodnutí, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, str. 243).

13. Ústavní soud ustáleně potvrzuje svůj maximálně zdrženlivý přístup při přezkumu rozhodnutí vydaných v rámci přípravné fáze trestního stíhání. Ústavní soud se necítí oprávněn zasahovat do přípravné fáze trestního řízení, nedochází-li současně s ním k významným zásahům do ústavních práv postižených osob (např. rozhodnutím o vazbě, zajištěním majetku, apod.). Intervence Ústavního soudu tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. kupř. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jinak řečeno, svůj zásah shledává Ústavní soud důvodným toliko v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti [srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467)].

14. Na základě výše uvedeného byla proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem odmítnuta.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru