Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1642/08 #1Nález ÚS ze dne 17.03.2009Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/nepřípustnost přepjatého formalismu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /práv... více
Věcný rejstříkOpatrovník
střet zájmů
pobyt
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 58/52 SbNU 577
EcliECLI:CZ:US:2009:1.US.1642.08.1
Datum vyhlášení03.04.2009
Datum podání03.07.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 29 odst.3


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Je-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, aniž by byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tj. nejedná se o osobu neznámého pobytu, neboť pobyt osoby bylo možné zjistit s využitím soudu dostupných informací, jedná se o nesprávný postup soudu, kdy účastníku byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele D. D. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 17. 3. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006 č.j. 38 C 147/2005 - 35 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Se stěžovatelem bylo v řízení, ve kterém mu byla uložena povinnost zaplatit dlužnou částku žalobci, nakládáno jako s osobou neznámého pobytu, poté co se městskému soudu nepodařilo doručit na adresu jeho trvalého bydliště. Stěžovatel namítá, že soud neučinil všechny potřebné úkony ke zjištění jeho faktického pobytu, pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady a byla mu odňata možnost jednat před soudem.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se již opakovaně vyjádřil k podmínkám pro ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt nebyl znám, a zdůraznil, že šetření pobytu takové osoby musí být řádné a dostatečné (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 559/2000, II. ÚS 351/04, II. ÚS 629/04, II. ÚS 2704/07 a další).

Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že soud nevyčerpal všechny dostupné možnosti ke zjištění jeho pobytu. Ze spisu je patrno, že soud si sice vyžádal informace z Centrální evidence obyvatel, z Centrální evidence vězňů a od Policie ČR, avšak neučinil další vhodná opatření ke zjištění skutečného pobytu stěžovatele, jako je např. dotaz na orgán správy sociálního zabezpečení či možnost požádat o součinnost příslušný orgán k ověření, zda a kdo v místě trvalého pobytu stěžovatele bydlí a zda by mohl podat soudu podrobnější informace, případně i výpověď poštovního doručovatele k ověření, na základě jakých informací jím byla učiněna poznámka o tom, že adresát se odstěhoval, případně je v místě bydliště neznámý (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 1778/08).

Ústavní soud shledal důvodnou i námitku, týkající se faktické nečinnosti stěžovatelovy opatrovnice. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení (stejně nález sp. zn. IV. ÚS 273/05).

Další zásadní vadou řízení je, že soud označil za nesprávný postup soudu, který ustanovil opatrovnicí soudní úřednici, která je zaměstnána u téhož soudu. Na problematičnost praxe ustanovování opatrovníků z řad zaměstnanců soudu Ústavní soud poukázal již v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04, v němž konstatoval, že při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit a vyloučit kolizi zájmů zástupce a zastoupeného.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud konstatoval, že v posuzované věci došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a napadený rozsudek zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 1642/08 ze dne 17. 3. 2009

N 58/52 SbNU 577

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 17. března 2009 sp. zn. I. ÚS 1642/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. D. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. března 2006 č. j. 38 C 147/2005-35, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit peněžitou částku.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006 č. j. 38 C 147/2005-35 došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a práva na možnost jednat před soudem, zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006 č. j. 38 C 147/2005-35 se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 7. 2008, stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku, vydaného v řízení o zaplacení částky 847 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel uvedl, že o existenci tohoto rozsudku se dozvěděl až 20. 6. 2008, kdy mu bylo doručeno usnesení Městského soudu v Brně (dále též "městský soud") ze dne 17. 12. 2007 č. j. 96 Nc 6600/2007-2 o nařízení exekuce, resp. dne 25. 6. 2008 nahlédnutím do spisu městského soudu prostřednictvím advokáta.

Podle stěžovatele městský soud neučinil všechny potřebné úkony ke zjištění faktického pobytu stěžovatele. Poukázal na možnosti, které zmíněný soud měl využít. Na základě nedostatečného šetření pak městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je neznámého pobytu, a ustanovil mu opatrovnici. Pro takový postup však nebyly splněny zákonné předpoklady, a stěžovateli tak byla odňata možnost jednat před soudem. Tím byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti, ale byla vytvořena proto, aby opatrovník hájil zájmy nepřítomného. Podle stěžovatele opatrovnice pouze přebírala písemnosti, k věci se nevyjadřovala, jednání se nezúčastnila (omluvila se), a tedy zřejmě nehájila práva stěžovatele. Tím došlo k porušení i čl. 36 odst. 1 Listiny.

II.

Z ústavní stížnosti a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 38 C 147/2005, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že žalobou, podanou u Městského soudu v Brně dne 20. 6. 2005, se žalobce - České dráhy, a. s. - domáhal po žalovaném stěžovateli zaplacení částky 847 Kč s přísl. Stěžovatel totiž dne 29. 6. 2004 cestoval vlakem bez platné jízdenky, čímž porušil své povinnosti cestujícího, takže je povinen, v souladu s tarify a přepravním řádem, zaplatit žalobci uvedenou částku.

Soud doručoval stěžovateli žalobu na adresu jeho trvalého bydliště, tj. Brno střed, H. ul. 165/5. Při doručování žaloby zjistil, že se stěžovatel na této adrese nezdržuje. Poté zjišťoval pobyt stěžovatele z centrální evidence obyvatel, z centrální evidence vězňů Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky. Učinil rovněž dotaz na Policii České republiky, oddělení cizinecké a pohraniční policie. Protože toto šetření nebylo úspěšné, soud usnesením ze dne 3. 2. 2006 č. j. 38 C 147/2005-31 ustanovil stěžovateli podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu pro další řízení opatrovnici - vedoucí kanceláře Městského soudu v Brně. Ve věci se dne 31. 3. 2006 konalo jednání, po kterém městský soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Uvedeného jednání se opatrovnice nezúčastnila. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 6. 2006.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 14. 10. 2008 městský soud uvedl, že v předmětné věci provedl odpovídající šetření o pobytu stěžovatele jako žalovaného účastníka, při kterém nezjistil jeho faktický pobyt. Proto mu ustanovil opatrovnici. V opačném případě (pokud by stěžovateli ustanoven nebyl) by šlo o zmatečnost v řízení a stěžovateli by byla odňata možnost jednat před soudem. Tím, že stěžovatel již při jízdě vlakem, bez platné jízdenky, uvedl žalobci nesprávnou adresu, vystavil se možnosti, že žalobce se bude svojí pohledávky domáhat i v občanskoprávním řízení, a ponechal tak žalobce v omylu, že se zdržuje na adrese uvedené v žalobě. Neuvedení faktické adresy v registru obyvatel tak může mít za následek nezjištění reálného bydliště dané osoby.

K vyjádření Městského soudu v Brně stěžovatel repliku nepodal.

III.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména, zda byla dodržena lhůta pro její podání. Napadený rozsudek nabyl totiž právní moci, podle vyznačení ve spisu, již dne 17. 6. 2006 (opatrovnice odvolání nepodala). Ústavní soud se obdobnou otázkou ve své předchozí rozhodovací praxi již opakovaně zabýval. Dospěl k závěru, že pokud je podstatou ústavní stížnosti právě otázka, zda příslušný orgán postupoval správně, když účastníku řízení ustanovil opatrovníka coby osobě neznámého pobytu, přičemž z tohoto důvodu nebylo rozhodnutí ve věci účastníku nikdy doručeno (a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv), je taková ústavní stížnost projednatelná. Lhůtu k podání ústavní stížnosti v takovém případě počítá ode dne, kdy se účastník o existenci rozhodnutí dozvěděl [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), nález sp. zn. II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233) a další].

Případ stěžovatele je z hlediska jeho postavení v řízení před obecným soudem zcela srovnatelný. I v této věci je důvodem podání stížnosti skutečnost, že stěžovateli byla v řízení před soudem ustanovena opatrovnice, které byl následně rozsudek doručen. Stěžovatel tím nedostal příležitost podat proti němu odvolání, sám opatrovník zůstal v řízení nečinný, a rozsudek tak nabyl právní moci. Stěžovatel se o jeho existenci dozvěděl až dne 20. 6. 2008, v souvislosti s převzetím usnesení o nařízení exekuce. Pokud tedy podal ústavní stížnost dne 3. 7. 2008, učinil tak ve lhůtě stanovené zákonem.

Po zhodnocení skutkové a právní stránky věci Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

K podmínkám pro ustanovení opatrovníka účastníka řízení, jehož pobyt nebyl znám, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že šetření pobytu takové osoby musí být řádné a dostatečné [srov. např. výše uvedené nálezy sp. zn. I. ÚS 559/2000 a sp. zn. II. ÚS 351/04, nález sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), nález sp. zn. II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521) a další].

Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že městskýsoud nevyčerpal všechny dostupné možnosti ke zjištění jeho pobytu. Ze spisu je patrno, že soud si sice vyžádal zprávu z centrální evidence obyvatel, centrální evidence vězňů a zjišťoval informace od Policie České republiky, avšak neučinil další vhodná opatření ke zjištění skutečného pobytu stěžovatele, jako je např. dotaz na orgán správy sociálního zabezpečení či možnost požádat o součinnost příslušný orgán k ověření, zda a kdo v místě trvalého pobytu stěžovatele bydlí a zda by mohl podat soudu podrobnější informace, případně i výpověď poštovního doručovatele k ověření, na základě jakých informací jím byla učiněna poznámka o tom, že adresát se odstěhoval, případně je v místě bydliště neznámý; srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 1778/08 ze dne 29. 10. 2008 (N 185/51 SbNU 277).

Ústavnísoud shledal důvodnou i námitku týkající se faktické nečinnosti stěžovatelovy opatrovnice. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení [stejně i nález sp. zn. IV. ÚS 273/05 ze dne 11. 1. 2007 (N 7/44 SbNU 73)]. V posuzovaném případě se opatrovnice jednání nezúčastnila a neučinila žádný právní úkon ve prospěch stěžovatele. Proto se ustanovení osoby opatrovníka ve zkoumaném případě jeví Ústavnímu soudu jako zcela formální a nesplňující požadavky stanovené čl. 36 Listiny.

Další zásadní vadou řízení je, že opatrovnicí stěžovatele byla ustanovena zaměstnankyně - vedoucí kanceláře procesníhosoudu. Na problematičnost praxe ustanovování opatrovníků z řad zaměstnanců soudu Ústavní soud poukázal již v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04 (viz výše), v němž konstatoval, že pokud byl soudem ustanoven jako opatrovník justiční čekatel, který je zaměstnán u téhož soudu, pak tento postup správným shledat nelze. Při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Opatrovník je osobou, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Podle názoru Ústavního soudu je spíše těžko představitelné, aby pracovník soudu (v daném případě vedoucí kanceláře soudu) v postavení opatrovníka účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem jakkoliv brojil proti postupu a rozhodnutí soudu. Naopak je v takovém případě velmi pravděpodobný konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka (a tím i jeho samotného) na co nejrychlejším skončení věci a zájmem účastníka řízení, kterého má zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. Proto je praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, v naprostém rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi řízení dosaženo. V nálezu sp. zn. II. ÚS 303/05 ze dne 13. 9. 2007 (N 141/46 SbNU 361) Ústavní soud označil za nesprávný postup soudu, který ustanovil opatrovnicí soudní úřednici, která je zaměstnána u téhož soudu, a za porušení práva na spravedlivý proces též považoval tolerování zcela nečinného opatrovníka účastníka řízení.

Závěrem Ústavnísoud konstatuje, že v posuzované věci se městský soud dopustil stejných pochybení, která byla ve shora zmíněných případech důvodem ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu. Pokud za tohoto stavu městský soud ve věci jednal a rozhodl, odňal stěžovateli možnost jednat před soudem. V důsledku toho došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadený rozsudek zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru