Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 164/04Usnesení ÚS ze dne 31.03.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení stát... více
Věcný rejstříkhmotné zabezpečení
Důchod
EcliECLI:CZ:US:2004:1.US.164.04
Datum podání18.03.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

155/1995 Sb., § 61

2/1993 Sb., čl. 30


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 164/04 ze dne 31. 3. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci V. H., právně zastoupené JUDr. V. B., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2004, č.j. 2 Ads 68/2003-84,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 17. 3. 2004 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jejího práva na rovné zacházení, právní předpisy byly aplikovány retroaktivně k její újmě a došlo i k porušení principu právní jistoty, jakož i jiných principů právního státu. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud v důchodové věci stěžovatelky vyhověl kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení a věc přikázal krajskému soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Řízení před obecnými soudy tedy pokračuje.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v § 75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva.

Ústavní soud konstatuje, aniž by jakkoli hodnotil právní názory Nejvyššího správního soudu vyslovené v napadeném rozhodnutí, že podání přípustné ústavní stížnosti je podmíněno vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky. Taková situace však v daném případě nenastala. Nejprve bude muset opětovně rozhodnout krajský soud a případně i Nejvyšší správní soud. Teprve poté bude moci být podána přípustná ústavní stížnost.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 31. března 2004

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru