Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 16/03Usnesení ÚS ze dne 13.04.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkDražba
vlastnické právo/přechod/převod
náhrada
EcliECLI:CZ:US:2004:1.US.16.03
Datum podání10.01.2003
Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., čl.

95/1999 Sb., § 7


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 16/03 ze dne 13. 4. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. E. B., zastoupeného JUDr. B. K., advokátem, proti postupu Pozemkového fondu České republiky, územní pracoviště Jihlava, Fritzova 4, jímž nevydává podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, náhradní pozemky ve vlastnictví státu v katastrálním území Jihlava a protiprávně upřednostňuje prodej půdy podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2003 a doplněnou dne 6. 3. 2003, MUDr. E. B. (dále jen "stěžovatel") napadl postup Pozemkového fondu České republiky, územní pracoviště Jihlava (dále jen "Fond"), při uspokojování jeho restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") s tím, že je v rozporu se zákonem o půdě a zákonem č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o prodeji půdy"), a porušuje jeho vlastnické právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že od roku 1992 žádá územní pracoviště Fondu, se sídlem v Jihlavě, Fritzova 4, o vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě. Jeho žádostem nebylo vyhověno, a proto v roce 1995 postoupil za úplatu část své restituční pohledávky. Zbývající část restituční pohledávky nebyla do dne podání ústavní stížnosti vykryta. Toto územní pracoviště Fondu svým postupem, kdy před zařazením náhradních pozemků pro oprávněné osoby do veřejné nabídky podle zákona o půdě, žádá od Města Jihlavy a jiných institucí o vyjádření, zda je možno převést tyto pozemky z vlastnictví státu, a tím je zařadit do veřejné nabídky, obchází zákon o půdě. Současně upřednostňuje prodej půdy podle zákona o prodeji půdy před vydáním náhradních pozemků oprávněným osobám podle zákona o půdě, ačkoli postup by měl být přesně opačný.

Z těchto důvodů se stěžovatel domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud uložil Fondu:

I. povinnost zařadit do veřejné nabídky náhradních pozemků pro oprávněné osoby podle zákona o půdě pozemky ve vlastnictví státu, které se nacházejí v tzv. současně zastavěném území města Jihlavy a v tzv. zastavitelném území vymezeném uzemním plánem města Jihlavy, bez ohledu na vyjádření Města Jihlavy a jiných institucí, zda je možno převést tyto pozemky z vlastnictví státu;

II. povinnost zařadit pozemky ve vlastnictví státu v katastrálním území Jihlava do veřejné nabídky náhradních pozemků pro oprávněné osoby podle zákona o půdě a teprve tehdy, jestliže se o nabídnuté náhradní pozemky nepřihlásí žádná oprávněná osoba, mohou být tyto pozemky nabízeny k prodeji podle zákona o prodeji půdy.

Předtím než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může se jím zabývat také věcně. Ústavní soud se zejména zaměřil na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu, v případě ústavní stížnosti, je primárně upravena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, které by dovolovalo adresovat jinému orgánu veřejné moci příkaz, jehož vydání se stěžovatel domáhá. Pokud stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud vázán, navrhl, aby Ústavní soud uložil Fondu a jeho územnímu pracovišti povinnost zařadit do veřejné nabídky náhradních pozemků pro oprávněné osoby podle zákona o půdě pozemky ve vlastnictví státu, bez ohledu na vyjádření Města Jihlavy a ostatních institucí, a povinnost nabídnout náhradní pozemky pro oprávněné osoby k prodeji podle zákona o prodeji půdy teprve tehdy, až se o takto nabídnuté náhradní pozemky nepřihlásí žádná oprávněná osoba, není Ústavní soud, podle Ústavy ČR a zákona o Ústavním soudu, k takovému rozhodnutí příslušný. Pokud by Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele, překročil by pravomoci dané mu Ústavou ČR a zasáhl by do ústavně garantovaného principu dělby moci.

Nad rámec uvedeného považuje Ústavní soud za nutné v tomto směru poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a nutnost v projednávané věci podat k obecným soudům žalobu na splnění povinnosti Fondu vydat stěžovateli následně soudem určené nemovitosti spravované Fondem, jako náhradu podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě.

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2004

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru