Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 16/02Nález ÚS ze dne 12.08.2002Vrácení věci podle § 80 trestního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkvlastnické právo/omezení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 103/27 SbNU 161
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.16.02
Datum vyhlášení24.09.2002
Datum podání09.01.2002
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 80


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 16/02 ze dne 12. 8. 2002

N 103/27 SbNU 161

Vrácení věci podle § 80 trestního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní

stížnosti stěžovatele J. T., proti usnesení Okresního státního

zastupitelství Most ze dne 9. 11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001-12,

a usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Lom ze dne 8. 10. 2001,

č. j. ORMO-28/LO-Tč-2001, takto:

Usnesení Okresního státního zastupitelství Most ze dne 9.

11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001-12, a usnesení Policie ČR, Obvodního

oddělení Lom ze dne 8. 10. 2001, č. j. ORMO-28/LO-Tč-2001, se

zrušují pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.

Odůvodnění:

V řádně a včas podané ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)

napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí. Usnesením Policie ČR

bylo rozhodnuto podle ust. § 80 trestního řádu o vrácení osobního

automobilu Škoda Felicia modré barvy, včetně blíže specifikovaného

příslušenství (kromě technického průkazu a osvědčení o technickém

průkazu) společnosti GE Capital Leasing, a. s. Policejní orgán tak

rozhodl s ohledem na právní názor vyslovený v předchozím usnesení

Okresního státního zastupitelství Most, jímž bylo zrušeno původní

usnesení, kterým byl předmětný osobní automobil vydán stěžovateli.

V odůvodnění usnesení se uvádí, že společnost GE Capital

Leasing, a. s., nabyla vozidlo na základě řádně uzavřené smlouvy

v režimu Obchodního zákoníku jednoznačně a toto právo je

nevyvratitelné, přičemž k dalšímu řízení není třeba a nepřichází

v úvahu propadnutí či zabrání věci.

Okresní státní zastupitelství Most rozhodlo o stížnosti

stěžovatele tak, že ji napadeným usnesením ze dne 9. 11. 2001, č.

j. 1 Zt 546/2001 - 12, zamítlo. Vyšlo přitom ze zjištění, že

společnost GE Capital Leasing, a. s., uzavřela v zastoupení P. D.

dne 25. 5. 2001 s prodávající paní L. H-ovou, zastoupenou M. S.,

kupní smlouvu o prodeji a koupi předmětného vozidla, a to podle

ust. § 409 a násl. Obchodního zákoníku.

Vzhledem k tomu, že kupní smlouva byla uzavřena v režimu

Obchodního zákoníku, lze podle názoru Okresního státního

zastupitelství Most předpokládat, že společnost GE Capital

Leasing, a. s., nabyla vlastnictví. Předpokladem nabytí

vlastnického práva kupujícím je podle okresního státního

zastupitelství dobrá víra v době uzavření smlouvy, která se

předpokládá. Proto musí být, aby kupující nenabyl vlastnictví,

prokázáno, že věděl nebo vědět měl a mohl o tom, že prodávající

nebyl vlastníkem.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že

oba účastníci postupovali nesprávně, neboť nebylo pochyb o tom, že

originálním vlastníkem osobního automobilu byl on. Odkázal přitom

na vyjádření Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze

dne 14. 12. 2001, podle něhož v trestní věci nebylo od počátku

pochyb o originálním vlastnictví stěžovatele. Pokud byl v průběhu

řízení automobil zajištěn a vydán a podle § 80 odst. 1 trestního

řádu bylo rozhodnuto o jeho vrácení, měl být skutečně vydán tomu,

o jehož právu na věc není pochyb. Z toho důvodu namítl stěžovatel

porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.

Okresní státní zastupitelství Most ve svém písemném vyjádření

k ústavní stížnosti uvedlo, že vydání věci společnosti GE Capital

Leasing, a. s., bylo odůvodněno tím, že tato společnost se stala

vlastníkem automobilu se zřetelem na ustanovení § 446 Obchodního

zákoníku. Podle stanoviska Okresního státního zastupitelství Most

vyplynulo z kupních a leasingových smluv založených ve spise, že

L. H-ová prodávala osobní automobil prostřednictvím firmy S.

- autobazar, odtahová služba, společnosti GE Capital Leasing,

a. s., která jej hned pronajala na základě leasingové smlouvy

P. D. Se zřetelem k tomu, že doklady k vozidlu, byť padělané, byly

pro společnost GE Capital Leasing, a. s., formálně v pořádku,

nelze podle okresního státního zastupitelství dovozovat, že by

společnost mohla vědět nebo věděla, že prodávající L. H-ová není

vlastníkem.

Vedlejší účastník, společnost GE Capital Leasing, a. s., ve

svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti argumentoval tím, že

pokud kupuje ojetá vozidla pro potřeby leasingu, vždy uzavírá

kupní smlouvu v režimu Obchodního zákoníku s využitím bazarů,

které koupi a prodej téměř vždy zprostředkovávají. V konkrétním

případě, kterého se dotýká ústavní stížnost, byla dne 25. 5. 2001

uzavřena kupní smlouva mezi L. H-ovou a GE Capital Leasing, a. s.,

když za stranu prodávající jednal a podepisoval M. Š. a za stranu

kupující příjemce leasingu P. D.

Současně však vedlejší účastník uvedl, že v tomto případě,

bezprostředně poté, co M. Š. zjistil problémy příjemce leasingu

s registrací, odstoupil tento bazar (firma S.) od kupní smlouvy

a zaslal společnosti GE Capital Leasing, a. s., dobropis na kupní

cenu. Tato iniciativa byla jednak podle vedlejšího účastníka

u zprostředkovatele neobvyklá a navíc zaměstnanec, který toto

odstoupení jménem vedlejšího účastníka akceptoval, neinformoval

oddělení, jehož pracovníci tvrdili a uplatňovali vlastnické právo

k vozidlu.

Podle ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci,

která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu

řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo

zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož

právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do

úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej

uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle stávající soudní judikatury, s níž se ztotožňuje také

Ústavní soud, nastávají pochybnosti o právu k věci ve smyslu ust.

§ 80 tr. řádu zpravidla tehdy, když právo k takové věci uplatňuje

další osoba, popřípadě více osob. Je-li tomu tak, je třeba učinit

opatření podle výše citované věty třetí ustanovení § 80 odst. 1

tr. řádu o uložení věci do úschovy. Orgán činný v trestním řízení

pochybnosti o právu neodstraňuje samostatným dokazováním zaměřeným

pouze na tuto otázku.

V projednávané věci usoudilo Okresní státní zastupitelství

Most o nepochybnosti vlastnického práva společnosti GE Capital

Leasing, a. s., ze skutečnosti, že tato společnost předložila

kupní smlouvu, v jejímž záhlaví je uvedeno, že se uzavírá podle

ustanovení § 409 a následujících Obchodního zákoníku. Jako smluvní

strany této smlouvy jsou označeni L. H-ová, zastoupená M. S., jako

prodávající a GE Capital Leasing, a. s., zastoupená P. D., jako

kupující. Již samotná kvalifikace této smlouvy a její výklad jdou

v tomto případě nad rozsah pravomoci svěřené orgánu činném

v trestním řízení podle ust. § 80 tr. ř. Tato skutečnost vyplývá

také ze samotného vyjádření k ústavní stížnosti, v němž Okresní

státní zastupitelství Most označuje stěžovatele za původního

vlastníka, zatímco nově konstituované vlastnictví společnosti GE

Capital Leasing, a. s., má s ohledem na znění ustanovení § 446

Obchodního zákoníku jako nepochybné. Přitom - jak již bylo uvedeno

výše - mimo rozsah kompetence orgánu činného v trestním řízení je

provádění samostatného dokazování, které bezprostředně nesouvisí

s trestním vyšetřováním. Okresní státní zastupitelství proto

nemohlo například zohlednit, zda je kupní smlouva vůbec platná či

zda nedošlo od počátku k jejímu zrušení tím, že jedna ze stran

smluvního vztahu od smlouvy odstoupila; taková pravomoc by mu však

ani nepříslušela.

Okresní státní zastupitelství Most zdůvodnilo svůj postup

především tím, že dobrou víru na straně společnosti GE Capital

Leasing, a. s., je nutné presumovat do doby, než bude prokázán

opak. Takové důkazy však lze uplatňovat pouze v občanskoprávním

řízení. Tím spíše bylo v tomto případě na místě postupovat podle

věty třetí ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu, tedy uložit

předmětné věci do úschovy a vyzvat stěžovatele, aby svůj nárok

uplatnil v řízení ve věcech občanskoprávních.

Ústavní soud již několikrát ve svých rozhodnutích vyjádřil

názor, že smyslem a účelem ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí tr.

řádu je zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva na ni

disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést

k již neodčinitelným důsledkům (nálezy sp. zn. IV. ÚS 325/98, IV.

ÚS 66/99, I. ÚS 178/01).

Napadená rozhodnutí jsou tedy v rozporu s čl. 2 odst. 2

Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc

uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Tyto meze

byly napadenými rozhodnutími překročeny tím, že státní orgány, jež

rozhodovaly, kvalifikovaly soukromoprávní úkon a bez dalšího

dokazování, které jim však ani nepřísluší, presumovaly správnost

takového úkonu. Tím mohlo dojít ke stavu "neodčinitelnosti", když

v situaci, kdy o sporném vlastnickém právu nerozhodl orgán k tomu

příslušný, by s předmětnými věcmi disponovala osoba, která není

oprávněným vlastníkem.

Porušením principu obsaženého v čl. 2 odst. 2 Listiny

základních práv a svobody v konečném důsledku zasáhly orgány

státní moci do práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem

svého práva u příslušného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny).

Procesní garance obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny získává

spojením s ústavním principem obsaženým v čl. 2 odst. 2 Listiny

materiální obsah, neboť překročení zákonem stanovené kompetence

státním orgánem znamenalo ve svém důsledku neposkytnutí ochrany

právu, respektive nastolení nerovného postavení dvou subjektů

uplatňujících vlastnické právo k téže věci. Tím, že orgány státu

svými rozhodnutími nevyloučily další možnou dispozici

s předmětnými věcmi, ztížily, snad i znemožnily soudní ochranu

v této fázi jen tvrzeného vlastnického práva, o jehož existenci je

oprávněn rozhodnout pouze obecný soud.

Za situace, kdy je vlastnické právo k věci sporné, přirozeně

neobstojí důvody ústavní stížnosti, dovolávající se porušení čl.

11 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 2

odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení § 82 odst.

3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. srpna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru