Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1598/18 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Brno
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Olomouc
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Brno
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2018:1.US.1598.18.1
Datum podání08.05.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1598/18 ze dne 19. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele J. O., t. č. neznámého pobytu, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kružíkem, advokátem, sídlem Příkop 27/2a, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2018 č. j. 5 To 11/2018-1269 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2018 č. j. 48 T 1/2000-1255, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 5. 2018, bylo navrhnuto zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") z důvodu tvrzeného porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 8. 2001 č. j. 48 T 1/2000-980 ve spojení s rozsudkem vrchního soudu ze dne 25. 7. 2002 sp. zn. 1 To 64/2002 shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), kterého se dopustil - stručně řečeno - tím, že v letech 1996 a 1997 jako jednatel společnosti XX uzavřel kupní smlouvu se společností XY na nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. X1 v katastrálním území Pasohlávky, avšak společnost XX současně stejné nemovitosti prodávala společnosti YY. Tato společnost uhradila na kupní cenu částku 11 982 655 Kč, ale s ohledem na současný prodej společnosti XY, spol. s r.o. se stala společnost YY vlastníkem nemovitostí pouze v hodnotě 686 400 Kč. Jednáním stěžovatele tak poškozené společnosti YY byla způsobena škoda ve výši 11 296 255 Kč a za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele společností zapsaných v obchodním rejstříku na dobu pěti let. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 5 Tdo 246/2003.

3. Stěžovatel uložený trest odnětí svobody nenastoupil a dne 9. 7. 2003 byl krajským soudem vydán příkaz k jeho dodání do výkonu trestu.

4. Návrhem ze dne 28. 12. 2015 se stěžovatel prostřednictvím svého obhájce domáhal povolení obnovy řízení, což odůvodnil zejména tím, že od osob, které v trestním řízení vystupovaly jako svědci a později byly samy prověřovány v souvislosti s propojenou trestnou činností, byly zjištěny nové skutečnosti týkající se účtů, mezi kterými proběhla platba výše popsané částky 11 982 655 Kč. Tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že nedošlo k jejímu zaplacení, tj. nevznikla škoda a nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu. Dále je možné, že k zaplacení kupní ceny došlo jiným způsobem, a to plněním ze smlouvy o postoupení, která měla být uzavřena mezi Komerční bankou a.s. a společností YY, přičemž tyto skutečnosti je třeba ověřit vyžádáním listinných důkazů od Komerční banky a.s. a výslechem ředitele pobočky této banky v I. Tyto důkazy nebylo možné opatřit v předchozím řízení z důvodu ochrany bankovního tajemství, ovšem v současnosti již neexistují subjekty účastnící se předmětné transakce a důkazy je tak možno opatřit a provést.

5. Návrh stěžovatele byl napadeným usnesením krajského soudu zamítnut. Krajský soud provedeným dokazováním zjistil, že k označeným osobám nebyl veden žádný spisový materiál, neobjevily se tak žádné nové skutečnosti. K bankovním informacím, které soud od Komerční banky a.s. vyžádal, bylo pouze zjištěno, že jimi banka již nedisponuje, neboť jde o informace starší 10 let. Další stěžovatelem uváděné důvody pro povolení obnovy řízení jsou pouze polemikou s odsuzujícím rozsudkem a navazujícími rozhodnutími obecných soudů, a to konkrétně tvrzení o neužití zásady subsidiarity trestní represe, absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu a učinění některých odlišných skutkových závěrů. Krajský soud shrnul, že neshledal žádné nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již dříve známými mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. V napadeném usnesení krajský soud mimo jiné uvedl, že stěžovatel se k veřejnému zasedání konanému dne 10. 1. 2018 nedostavil a soudu se ani nepodařilo doručit stěžovateli předvolání k tomuto jednání. Obhájce stěžovatele uvedl, že s ním není nijak ve styku a nemá na něj žádný kontakt. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto podle § 302 a násl. trestního řádu, že proti stěžovateli bude nadále vedeno řízení jako proti uprchlému.

6. Proti napadenému usnesení podal obhájce stěžovatele stížnost, v níž krajskému soudu vytkl nesprávnost postupu podle § 302 a násl. trestního řádu, neboť k tomuto postupu nebyly splněny zákonné podmínky, když již nejde o trestní řízení a ze skutečnosti, že obhájce stěžovatele, kterého zvolil syn stěžovatele, nemá informace o pobytu stěžovatele, nelze vyvozovat, že jsou dány podmínky pro vedení řízení proti uprchlému. Dále měl krajský soud pochybit tím, že nedostatečně a nedůsledně opatřoval důkazy navrhované stěžovatelem v návrhu na povolení obnovy řízení.

7. Vrchní soud stížnost napadeným usnesením zamítl a uvedl, že krajský soud zajistil anebo se pokusil obstarat navrhované důkazy v dostatečném rozsahu a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Vrchní soud se s krajským soudem ztotožnil a uzavřel, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení není opřen o nové skutečnosti nebo důkazy a nejsou dány důvody pro povolení obnovy řízení. Současně však vrchní soud připustil, že ve věci došlo k procesnímu pochybení spočívajícímu v nevyrozumění stěžovatele o konání veřejného zasedání. Krajský soud totiž neobeslal stěžovatele na adresu posledního známého bydliště a pouze se mu snažil předvolání doručit prostřednictvím jeho obhájce. Toto pochybení však nelze hodnotit jako závažné, a to z toho důvodu, že stěžovatel se již více než 10 let skrývá před orgány činnými v trestním řízení a vyhýbá se nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud tedy správně rozhodl o tom, že se řízení proti stěžovateli povede jako řízení proti uprchlému, když na stěžovatele byl vydán v roce 2003 příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, který se dodnes nepodařilo realizovat, od stejného roku je po něm vyhlášeno celostátní pátrání a obhájce a syn stěžovatele nemají poznatky o jeho pobytu. Nadto vrchní soud podotkl, že § 302 a násl. trestního řádu se vztahují na celé trestní řízení a nikoli jen na trestní stíhání (jak mylně uváděl stěžovatel) představující toliko jeho dílčí část.

II.

Argumentace stěžovatele

8. V ústavní stížnosti se namítá, že v řízení o povolení obnovy řízení bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Ve věci se nemělo postupovat podle § 302 a násl. trestního řádu, neboť se již nejedná o trestní řízení, které je možno vést proti uprchlému. Trestní řízení v této věci již proběhlo a je skončeno pravomocným rozhodnutím. Stěžovatel tak nebyl v rozporu s § 233 odst. 1 trestního řádu vyrozuměn o konání veřejného zasedání, což považuje za podstatné porušení svých práv a má za to, že veřejné zasedání nemělo proběhnout do nápravy tohoto stavu. Provedení důkazu o pohybech na bankovních účtech by přitom mohlo vést k jinému rozhodnutí ve věci a stěžovatel není přesvědčen o tom, že tento důkaz již není možno provést a že byl skartován.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Před meritorním posouzením ústavní stížnosti Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a shledal, že tyto splněny nejsou.

10. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uplatnění ústavní stížnosti jsou tak vyloučeny všechny subjekty, do jejichž ústavně zaručených práv nebo svobod nemohlo být zasaženo, nebo které podávají ústavní stížnost za někoho jiného.

11. V nyní posuzované věci podal ústavní stížnost obhájce stěžovatele, avšak nedoložil plnou moc k zastupování podle § 29 a násl. zákona o Ústavním soudu. Této skutečnosti si byl obhájce JUDr. Jaroslav Kružík evidentně vědom, když na toto v ústavní stížnosti poukázal a uvedl, že jej k jejímu podání legitimuje skutečnost, že bylo krajským soudem rozhodnuto o tom, že řízení bude vedeno jako řízení proti uprchlému. Z procesní opatrnosti k ústavní stížnosti dále přiložil plnou moc udělenou mu synem stěžovatele, který jej pověřil k zastupování v řízení o povolení obnovy řízení.

12. V prvé řadě je nutno konstatovat, že plnou moc udělenou synem stěžovatele akceptovat nelze. Oproti úpravě okruhu oprávněných osob k podání (mimořádných) opravných prostředků obsažené v trestním řádu (srov. § 280 odst. 3 ve spojení s § 247 odst. 2 trestního řádu) není syn stěžovatele podle zákona o Ústavním soudu aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti za svého otce. Plná moc udělená advokátovi synem stěžovatele je tak v posuzovaném řízení před Ústavním soudem nicotná, byť je ústavní stížnost podávána v rámci řízení o povolení obnovy řízení iniciovaného právě synem stěžovatele.

13. Ústavní soud se dále neztotožnil s argumentem stěžovatelova obhájce JUDr. Jaroslava Kružíka, který svou aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti odvozuje z toho, že je obhájcem stěžovatele v trestním řízení, které je proti němu vedeno jako proti uprchlému. Je sice pravdou, že obhájce má v řízení proti uprchlému stejná práva jako obviněný podle § 304 trestního řádu, avšak tato skutečnost se uplatní pouze v rámci trestního řízení. Zákon o Ústavním soudu je autonomním procesním předpisem, který obsahuje vlastní úpravu aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti, což vylučuje, aby ta byla založena ustanovením § 304 trestního řádu.

14. Je třeba podotknout, že řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. trestního řádu je možno vést po celou dobu trestního řízení, tedy i v jeho vykonávacím stadiu. Fakt, že ústavní stížnost proti usnesení obecných soudů o nepovolení obnovy řízení je nyní neprojednatelná, je důsledek toho, že stěžovatel prokazatelně po pravomocném odsouzení uprchnul a před orgány činnými v trestním řízení se skrývá. Pokud by měl stěžovatel skutečný zájem o podání ústavní stížnosti, nic mu nebránilo, aby se přestal skrývat a vystupoval vůči Ústavnímu soudu aktivně, respektive aby alespoň kontaktoval svého obhájce a tomu udělil plnou moc. V projednání ústavní stížnosti tak v současnosti stěžovatel brání sám sobě tím, že se dlouhodobě skrývá.

15. Vzhledem k nedoložení plné moci k zastupování v souladu se zákonem o Ústavním soudu bylo nutné ústavní stížnost považovat za podanou přímo advokátem JUDr. Jaroslavem Kružíkem za stěžovatele [srov. usnesení ze dne 12. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 324/05; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a tudíž za ústavní stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou.

16. V takovém případě nezbývalo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2018

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru