Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 153/97Usnesení ÚS ze dne 10.09.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání /odpírání výkonu vojenské služby
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.153.97
Datum podání05.05.1997

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 153/97 ze dne 10. 9. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I.ÚS 153/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R.G., zastoupeného JUDr. L.M., proti Policii České republiky. Okresnímu úřadu vyšetřování, N.J., ve věci sp. zn. ČVS: OVV84/97, a Okresnímu státnímu zastupitelství v N.J., ve věci sdělení obvinění, pod sp.zn. Zn 220/96, takto:

Návrh se odmítá. Odůvodnění:

Navrhovatel svým podáním ze dne 30. dubna 1997 napadá Policii České republiky, Okresní úřad vyšetřování, N.J., pracoviště K., a Okresní státní zastupitelství v N.J. ve věci sdělení obvinění stěžovateli pod sp. zn.ČVS: OVV-84/97, ze dne 17. 3. 1997, týkající se opakovaného odepření povinné vojenské základní služby z důvodu, že navrhovateli v tom nadále bránilo jeho svědomí a náboženské přesvědčení.

Navrhovatel se svým podáním domáhá zrušení tohoto vzneseného obvinění, neboť podle jeho názoru odporuje zásadě "ne bis in idem" a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Ve svém podání dále navrhovatel uvádí, že již jedenkráte neuposlechl povolávací rozkaz k výkonu vojenské základní služby, za což byl uznán vinným, že v úmyslu vyhnout se

1

I.ÚS 153/97

trvale vojenské službě tuto službu nenastoupil, čímž spáchal trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona. Za toto jednání byl odsouzen rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 122/92, ze dne 9. 9. 1992, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku.

Okresní vojenská správa N.J. dne 27. 8. 1996 vystavila nový povolávací rozkaz. Navrhovatel však opětovně vojenskou službu nenastoupil, protože mu v tom nadále bránilo jeho svědomí a náboženské přesvědčení.

Následovalo trestní oznámení na navrhovatele ze strany Okresní vojenské správy N.J. Policejní orgán však usnesením věc odložil s poukazem na ustanovení § 159 odst. 2 tr. ř. a na skutečnost, že trestní stíhání je nepřípustné vzhledem k tomu, že dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem.

Okresní státní zástupce v N.J. však toto rozhodnutí zrušil a uložil policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, a to s odůvodněním, že nejde o tentýž skutek a každý další případ takového nenastoupení je novým skutkem. Na základě tohoto rozhodnutí 17. 3. 1997 Okresní úřad vyšetřování N.J. sdělil stěžovateli pod sp. zn. ČVS: OVV-84/97 obvinění.

Stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti právem na nález Ústavního soudu, publikovaný pod č. 32/1997 Sb., a dovozuje, že jeho věc je analogická s tímto případem.

Je třeba zdůraznit, že citovaný nález Ústavního soudu, publikovaný pod č. 32/1997 Sb., řeší skutečně otázku neopakovatelnosti trestního postihu pro stejný čin, kterou stanoví čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 4 odst.1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o

I.ÚS 153/97

ochraně lidských práv a základních svobod. Tento nález Ústavníhosoudu však reaguje na rozhodnutí obecných soudů v případě opakovaného nenastoupení základní vojenské služby, přičemž jeho závěr koresponduje s původním rozhodnutím policejního orgánu o odložení věci ve smyslu § 159 odst. 2 tr. ř. a tedy i s názorem stěžovatele na výklad zásady "ne bis in idem".

V daném případě však ještě nedošlo k vydání rozhodnutí obecnýchsoudů, přičemž nelze vyloučit, že jejich názory budou v rozporu s názorem okresního státního zástupce v N.J. Ústavní soud je proto toho názoru, že v tomto stadiu byla ústavní stížnost navrhovatelem podána předčasně. Sdělení obvinění ze strany policejního orgánu nespadá ještě pod kvalifikaci ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. S poukazem na tento závěr proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. září 1997 Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru