Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 15/2000Nález ÚS ze dne 16.04.2002Označení žalovaného ve správním soudnictví

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Přestupek
soud/jednání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 46/26 SbNU 27
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.15.2000
Datum vyhlášení19.06.2002
Datum podání07.01.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

200/1990 Sb., § 52 písm.c

283/1991 Sb., § 1

71/1967 Sb., § 58 odst.1

99/1963 Sb., § 43 odst.1, § 103, § 246c, § 250 odst.4


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 15/2000 ze dne 16. 4. 2002

N 46/26 SbNU 27

Označení žalovaného ve správním soudnictví

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti

stěžovatelky MUDr. I.R. zastoupené JUDr. J.P., proti usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co

317/99-30, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze

dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.1999,

č.j. 25 Co 317/99-30, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové

ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, se zrušují.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11.3.1999,

č.j. 10 C 199/98-23, zastavil řízení, ve kterém se žalobkyně MUDr.

I.R. (dále jen "stěžovatelka") domáhala přezkumu rozhodnutí

Policie ČR - Správy Východočeského kraje, Krajského dopravního

inspektorátu Hradec Králové (dále jen "krajský dopravní

inspektorát") ze dne 1.6.1998, č.j. PVC-448/DS-98, kterým bylo

potvrzeno rozhodnutí Policie ČR - Okresního ředitelství,

dopravního inspektorátu Havlíčkův Brod (dále jen "dopravní

inspektorát"), ze dne 7.5.1998 (pozn. 5.5.1998 - viz dále), č.j.

ORHB-5-307/OV-DI-97, ve výroku o uložení pokuty v částce 1000,-

Kč, jímž byl změněn výrok (rozhodnutí dopravního inspektorátu)

o výši náhrady nákladů řízení na 1000,- Kč (pozn.: oproti ve

výroku rozhodnutí dopravního inspektorátu původně uložené náhradě

nákladů řízení ve výši 500,-Kč) a opravena chyba v datu vydaného

(pozn.: prvostupňového) rozhodnutí, kde bylo omylem uvedeno datum

7.5.1998, byť správně má být uvedeno datum 5.5.1998.

V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud v prvé řadě uvedl,

že dle §104 (pozn.: správně §103) o.s.ř. kdykoli za řízení

přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může

jednat ve věci (podmínky řízení). I když zákon tyto podmínky

výslovně neuvádí, je nepochybné, že mezi ně patří způsobilost mít

práva a povinnosti a způsobilost být účastníkem řízení. Okresní

soud ve vztahu k (žalované) Policii ČR a k jejím organizačním

složkám uvedl, že ji (je) nelze považovat za právnickou osobu

a konstatoval, že nositelem způsobilosti mít práva a povinnosti

týkající se policie nemůže být nikdo jiný než stát, tedy Česká

republika. Okresní soud dále odkázal na ustanovení §1 zákona č.

283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, podle kterého policie je ozbrojeným bezpečnostním sborem

České republiky a posléze s odkazem na ustanovení § 21 o.z. a § 19

o.s.ř., konstatoval, že stát je způsobilým účastnit se řízení před

soudem. Okresní soud proto podle §104 o.s.ř. řízení zastavil,

neboť Policie ČR (jako "označený žalovaný") "nemá způsobilost

k právům a povinnostem a nemá způsobilost být účastníkem řízení".

Okresní soud konečně pro stěžovatelku v "Poučení" uvedl, že proti

jeho ("tomuto") rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne

jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím

soudu podepsaného.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.9.1999,

č.j. 25 Co 317/99-30, odvolací řízení zastavil a dále rozhodl, že

žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Krajský soud v odůvodnění tohoto usnesení především uvedl, že

odvolání nemohl věcně projednat vzhledem k nedostatku funkční

příslušnosti (§ 104 odst.1 a § 246c o.s.ř.), neboť (s výjimkou

odvolání a dovolání ve věcech důchodového zabezečení - § 250s

odst.2 o.s.ř.) "je řízení ve správním soudnictví přísně

jednostupňovým řízením". Krajský soud závěrem konstatoval, že na

důvodu, který tkví v nedostatku funkční příslušnosti, pro který

bylo odvolací řízení zastaveno, nic nemění okolnost, že okresní

soud v rozporu s ustanovením § 250j odst.4 o.s.ř. poučil

stěžovatelku o přípustnosti odvolání.

Citovaná usnesení obecných soudů napadla stěžovatelka ústavní

stížností, v níž tvrdí, že obecné soudy (a zejména Okresní soud

v Hradci Králové) svými rozhodnutími porušily její základní práva

zaručené čl.36 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále

jen "Listina").

Stěžovatelka uvedla, že při podání návrhu na přezkoumání

zákonnosti rozhodnutí správního orgánu postupovala (při určení

orgánu na straně žalované) podle ustanovení §250 o.s.ř., dle něhož

jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný; žalovaný je vymezen

v ustanovení §250 odst.4 o.s.ř. a je jím správní orgán, který

rozhodl v posledním stupni. V souzené věcí takovým orgánem byl

krajský dopravní inspektorát, který stěžovatelka také (dle jejího

názoru) správně určila jako žalovaný orgán. Stěžovatelka poukázala

na skutečnost, že označení žalovaného není dle judikatury

podstatnou náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu,

neboť "kdo je žalovaný, určuje zákon (viz např. SP č. 33/2)".

V souzené věci se stěžovatelka navíc domnívá, že pokud žalovaného

označila nesprávně, měl soud splnit svoji poučovací povinnost a ve

smyslu ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. ji měl vyzvat k odstranění

vad podání, což neučinil. Stěžovatelka navíc poukázala na

nesprávné poučení o přípustnosti odvolání Okresním soudem v Hradci

Králové.

Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud přijal

nález, jímž pravomocná usnesení Okresního soudu v Hradci Králové

ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, a usnesení Krajského soudu

v Hradci Králové ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, zruší

a prohlásila, že souhlasí, aby bylo upuštěno od ústního jednání

před Ústavním soudem.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje

všechny zákonné náležitosti a že proto nic nebrání projednání

a rozhodnutí ve věci samé.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení - Krajský

soud v Hradci Králové, Okresní soud v Hradci Králové a dále

Policie ČR - Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu

Havlíčkův Brod.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že

stěžovatelka v ničem nenamítala nesprávnost rozhodnutí či postupu

krajského soudu; všechny její výhrady směřují vůči postupu

a rozhodnutí okresního soudu. Krajský soud sdělil, že na ústním

jednání před Ústavním soudem netrvá.

Okresní soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že

rozhodnutí ponechává na úvaze Ústavního soudu a prohlásil, že na

Ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Policie ČR - Okresní ředitelství, dopravní inspektorát

Havlíčkův Brod, ve svém vyjádření uvedla, že se necítí být

kompetentní vyjadřovat se k ústavní stížnosti a že na ústním

jednání před Ústavním soudem netrvá.

Policie ČR - Správa Východočeského kraje, Krajský dopravní

inspektorát Hradec Králové, se postavení vedlejího účastníka

řízení vzdala (a současně prohlásila, že na ústním jednání před

Ústavním soudem netrvá).

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byl v souzené

věci Krajský soud v Hradci Králové vůbec oprávněn (a v jakém

směru) rozhodovat o odvolání proti uvedenému usnesení Okresního

soudu v Hradci Králové. Ústavní soud - v souladu s právním názorem

judikatury (usnesení NS ze dne 24.6.1998, sp. zn. 20 Cdo 63/98, In

sp. zn. I. ÚS 355/97 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka

nálezů a usnesení - svazek 17. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 2001,

str. 247) - stojí na stanovisku, že při rozhodování o žalobách

podle hlavy druhé části páté o.s.ř., proti rozhodnutí soudu, jenž

rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není

přípustný opravný prostředek podle o.s.ř. Z toho je zřejmé, že

k projednání takového opravného prostředku funkčně příslušný soud

vskutku neexistoval. Současně však nelze přehlédnout, že Okresní

soud v Hradci Králové v poučovací části usnesení ze dne

11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, výslovně uvedl, že "Proti tomuto

rozhodnutí lze podat odvolání do 15 ode dne doručení jeho

písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové

prostřednictvím soudu podepsaného." a stěžovatelce nelze přičítat

k tíži, pokud za této okolnosti odvolání skutečně podala. Ústavní

soud si je vědom skutečnosti, že pokud by ústavní stížnosti

vyhověl, leč nezrušil-li by obě napadená rozhodnutí (srov. str.

7 tohoto nálezu), pak by se zřejmě krajský soud opět odmítl

podaným odvoláním z důvodu funkční nepříslušnosti zabývat a na

situaci stěžovatelky by se fakticky nic nezměnilo. Tím by byla

ústavní stížnost, jako prostředek ochrany ústavně zaručených

základních práv a svobod, zjevně neefektivní.

Ústavní soud se dále zabýval věcnou podstatou ústavní

stížnosti, tj. otázkou právního statusu žalovaného správního

orgánu, který v souzené věci rozhodl v posledním stupni (srov.

ustanovení §250 odst.4 o.s.ř.). Tímto orgánem byl orgán Policie ČR

- krajský dopravní inspektorát, který stěžovatelka označila jako

správní orgán, jenž vystupuje na straně žalované. Ústavní soud

nemá důvod odchylovat se od ustálené judikatury, neboť nelze

přehlédnout, že i když Policie ČR není právnickou osobou (srov.

stanovisko pléna Nejvyššího soudu ČR, Plsn 2/96), přestupky

spáchané porušením obecně závazných právních předpisů

o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu projednávají orgány

Policie ČR ustanovení §52 písm.c) zákona č. 200/1990 Sb.; pokud

nebyly projednány uložením pokuty v blokovém řízení, projednávají

je v prvním stupni útvary Policie ČR v okresech. Odvolacím orgánem

je správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený orgánu, který

napadené rozhodnutí vydal (ustanovení §58 odst.1 správního řádu),

tj. v souzené věci krajský dopravní inspektorát. Právní teorie

i praxe v této souvislosti poukazují na zákonnou delegaci

(v souzené věci zákonem č. 200/1990 Sb.) příslušnosti veřejného

ozbrojeného sboru - Policie ČR - k výkonu státní správy (srov. též

Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 4. vydání. Praha:

C.H. Beck, 2001, str. 280, 144-145). Orgány (útvary) Policie ČR

zde na základě zákonného zmocnění vystupují v postavení státních

orgánů disponujících svěřenou působností a pravomocí.

I komentářová literatura uvádí, že "správní úřad není eo ipso

osobou v právním smyslu a z hlediska veřejnoprávního si jej lze

představit také jako výčet, množinu pravomocí. Žalobce žaluje

nikoli osobu, ale nositele těchto pravomocí." (viz Bureš, J.

- Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3.

vydání. Praha, C.H. Beck 1997, str. 803). Jestliže tedy

stěžovatelka ve správní žalobě označila - v souladu s ustanovením

§250 odst.4 o.s.ř. - krajský dopravní inspektorát jako žalovaný

správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, postupovala tak

v souladu s ustanovením §244 odst.1 o.s.ř., podle něhož ve

správním soudnictví přezkomávají soudy na základě žalob (nebo

opravných prostředků) zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy

(tedy i orgánů Policie ČR v postavení správních orgánů, resp. jako

nositelů určitých zákonem svěřených pravomocí).

Ústavní soud dále odkazuje na svou ustálenou judikaturu,

podle níž z hlediska ustanovení §43 o.s.ř. žaloba má mít

(i s poučením soudu, je-li toho třeba) takové náležitosti, aby

mohla být podkladem pro jednání ve věci samé. Není věcí soudu, aby

žalobce poučoval o hmotném právu a tedy ani v otázce věcné

legitimace. Soud však má (pozn.: pokud by se snad v souzené věci

domníval, že žalovaný není správně označen) žalobce poučit ve věci

správného označení účastníků řízení, i když jistěže ne poukazem na

toho, kdo má být jako žalovaný uveden (srov. sp. zn. III. ÚS

74/94 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení

- svazek 3. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1995, str. 297 -299; sp.

zn. I. ÚS 388/97 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů

a usnesení - svazek 10. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1998, str.63).

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud

okresní soud bez náležitého poučení stěžovatelky zastavil řízení,

dovodiv, že žalovaný krajský dopravní inspektorát nemá způsobilost

být účastníkem řízení o správní žalobě, a pokud krajský soud

odvolací řízení z důvodů nedostatku své funkční příslušnosti

zastavil, bylo tím porušeno stěžovatelčino základní právo na

spravedlivý proces podle čl.36 odst.1 a 2 Listiny, jichž se

stěžovatelka dovolává.

Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.3.1999, č.j. 10

C 199/98-23, a usnesení Krajskéhosoudu v Hradci Králové ze dne

30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, zrušil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze

odvolat.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru