Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 146/02Usnesení ÚS ze dne 14.08.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuzastaveno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.146.02
Datum podání07.03.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9 odst.1

99/1963 Sb., § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 146/02 ze dne 14. 8. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Janouškem se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 24 C 302/99 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 13 Co 582/2001, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil Krajský soud v Plzni usnesení Okresního soudu Plzeň-město, kterým soud nepřiznal stěžovateli - jako žalobci - osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel totiž ve stanovené lhůtě soudu věrohodným způsobem neprokázal své majetkové a sociální poměry a navíc je prý soudu obecně známo, že stěžovatel - ač je starobním důchodcem - nadále provozuje advokátní činnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými usneseními porušily obecné soudy jeho základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) neboť tím, že rozhodly o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, mu odňaly možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Poukázal přitom na své majetkové poměry a namítal, že nemá peníze na zaplacení soudního poplatku.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.

V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Tato skutečnost byla ověřena dotazem na správní odbor Úřadu městské části Praha 10. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel zemřel dne 30. 4. 2002.

Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle ustanovení § 107 odst. 1, věta prvá občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ustanovení § 107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního řádu, § 7 odst. 1, 2 občanského zákoníku), zabýval se Ústavní soud otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právní nástupce.

V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že obecné soudy tím, že nevyhověly jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a nepřecházejí tudíž na jeho právní nástupce. Při posouzení dané otázky se Ústavní soud zabýval i povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Vyšel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž přiznání práva na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 občanského soudního řádu nepřechází na zákonného právního nástupce účastníka (srov. Rc 14/76, Sb.s.r. 76, 6 - 7: 331). Aplikovatelnost příslušného ustanovení § 138 občanského soudního řádu je totiž podmíněna existencí účastníka, jenž navrhuje, aby byl od povinnosti platit soudní poplatky osvobozen. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení a soud je povinen řízení zastavit (srovnej např. nepublikované usnesení Ústavního soudu II. ÚS 246/2002 ze dne 23. 7. 2002).

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 107 odst. 5 občanského soudního řádu s odkazem na ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, zastavit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 14. srpna 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru