Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1456/10 #1Usnesení ÚS ze dne 07.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Náklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.1456.10.1
Datum podání19.05.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 60 odst.1, § 60 odst.7


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1456/10 ze dne 7. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem, se sídlem AK v Hradci Králové, Komenského 266, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 51 Ca 1/2009-18 ze dne 26. 2. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše citovaného výroku II rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Opírá jí zejména o následující důvody:

Stěžovatel se v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, vedeném pod sp. zn. 51 Ca 1/2009, domáhal zrušení rozhodnutí vydaných správními orgány v řízení o přestupku. Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 26. 2. 2010 pod č. j. 51 Ca 1/2009-18 rozsudek (dále jen "rozsudek"), kterým rozhodl tak, že v ústavní stížnosti citované rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 8. ledna 2009, a tamtéž citované rozhodnutí Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 10. 2008, zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci (stěžovateli) náklady řízení ve výši 2.026,- Kč k rukám JUDr. Jakuba Havlíčka, advokáta se sídlem AK v Hradci Králové.

Podle stěžovatele krajský soud ve výroku II uvedl, že stěžovatel byl ve věci úspěšný, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Za důvodně vynaložené náklady však označil jen zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč za podání žaloby a poštovné ve výši 26,- Kč. Dále konstatoval, že v průběhu přezkumného řízení sice převzal zastupování žalobce advokát, leč ten již neučinil žádný úkon, jenž by odůvodňoval poskytnout mu za něj odměnu; žalobce si napsal žalobu sám a věc byla rozhodnuta bez jednání.

Stěžovatel napadá ústavní stížností citovaný rozsudek pouze co do výroku II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Má za to, že tímto výrokem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na právní pomoc v řízení před soudy zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny a právo vlastnit majetek, resp. legitimní očekávání jeho nabyti zaručené čl. 11 Listiny.

Stěžovatel totiž využil v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové svého práva na právní pomoc v řízení před soudem a požádal JUDr. Jakuba Havlíčka, advokáta, o právní pomoc a pověřil ho plnou mocí k zastupování v tomto řízení; není rozhodné, v jakém okamžiku tak učinil. Měl přitom legitimní očekávání, že obecný soud rozhodující tuto věc mu v případě úspěchu ve věci přizná nárok na náhradu nákladů řízení, které mu v tomto řízení vznikly.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl ze strany JUDr. Jakuba Havlíčka seznámen s rozhodováním o nákladech řízení a s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s tím, že v případě úspěchu ve věci samé bude povinnost k úhradě nákladů řízení uložena správnímu orgánu. V souladu s udělenou plnou mocí učinil JUDr. Jakub Havlíček v řízení u krajského soudu dva úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení a vyjádření ve věci samé (doplnění právní argumentace v řízení).

Podle stěžovatele nese napadené rozhodnutí v inkriminované části znaky libovůle a činí tak rozhodnutí soudu nepředvídatelným. Obecný soud totiž zjevně není - podle stěžovatele - oprávněn posuzovat potřebu či nepotřebu právního zastoupení účastníka v řízení a rovněž není oprávněn posuzovat kvalitu úkonů právní služby. Pokud tedy obecný soud rozhodl o tom, že účastník řízení, který byl plně úspěšný ve věci, nemá nárok na náhradu nákladů řízení, musí tento výrok řádně odůvodnit. Takovým řádným odůvodněním však není konstatování, že advokát již neučinil v řízení žádný takový úkon, za který by mu příslušela odměna, jelikož tento závěr není správný; advokát stěžovatele totiž zjevně učinil výše zmíněné dva úkony právní služby.

II.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové evidovaný pod sp. zn. 51 Ca 1/2009. Zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 2. 2010, č. j. 51 Ca 1/2009-18, rozhodl tak, že:

"I. Rozhodnutí Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 8. ledna 2009, č.j. 253/DS/2009/GL, a rozhodnutí Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 10. 2008, č.j. SPR-5197/08-696/2008/Krč/83, se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.026,- Kč k rukám JUDr. Jakuba Havlíčka, advokáta se sídlem AK v Hradci Králové, Komenského 266, PSČ 500 03, do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Právě citovaný výrok II pak odůvodnil následujícím způsobem: "Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s). Jeho důvodně vynaloženými náklady soudního řízení byly zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč za podání žaloby ke krajskému soudu a poštovné ve výši 26,- Kč. Náhrada nákladů řízení celkem tak činí 2.026,-Kč. V průběhu přezkumného řízení převzal zastupování žalobce sice advokát, ovšem ten již neučinil v řízení žádný takový úkon, jenž by odůvodňoval poskytnout mu za něj odměnu. Žalobu si napsal žalobce sám a věc byla rozhodnuta bez jednání. Přesto je přiznanou náhradu nákladů řízeni před krajským soudem žalovaný povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupci žalobce, neboť je advokátem (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.)." Vycházel přitom zjevně z žaloby sepsané stěžovatelem [č.l. 1 - 2] a doplnění sepsaného právním zástupcem stěžovatele na základě plné moci [č.l. 14] v rozsahu čtrnácti řádků, kdy toto doplnění v podstatě jen opětovně zdůrazňuje argumentaci stěžovatele uvedenou v žalobě.

III.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové. Uvedl, že při rozhodování o nákladech řízení mu nešlo o rozsah doplnění žaloby, ale o jeho obsah. Zde krajský soud dospěl k závěru, že zástupce žalobce svým podáním nevnesl do věci nic nového, na co by již nebylo poukazováno v žalobě. Ostatně, podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, přičemž po této lhůtě již žádné novoty nejsou přípustné (poznámka: žaloba byla podána 16. 2. 2009, oznámení o převzetí zastoupeni a doplnění žaloby stěžovatele zaslal zástupce stěžovatele krajskému soudu dne 29. 7. 2009 - doplnění zaslané právním zástupcem stěžovatele tak mohlo mít vliv jedině na rozhodnutí nákladech řízení). Veden pak zásadou spravedlnosti a rozumnosti rozhodl krajský soud tak, jak uvedeno ve výroku II. napadeného rozhodnuti. Ani po podání ústavní stížnosti přitom neshledává důvody, že by tomu mělo být jinak. Pouze by v odůvodnění rozsudku pro jeho formální správnost odkázal na § 60 odst. 7 s. ř. s.

S případným upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyjádřil souhlas.

Vyjádření krajského soudu bylo stěžovateli zasláno k event. replice, leč bezvýsledně.

IV.

Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře týkající se rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení traktoval na jedné straně názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. nález sp. zn. I. ÚS 653/03, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 33, č. 69, str. 189, akceptovaný i pro případ správního soudnictví v nálezu sp. zn. I. ÚS 462/07, bod 12 in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 45, č. 94, str. 343). Na druhé straně však Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Byť pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti i sporné, Ústavní soud v souladu se svojí obecně dostupnou judikaturou dovodil, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces sám o sobě nemůže založit (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 27, č. 25, str. 307).

V právě projednávaném případě má Ústavní soud za to, že napadeným výrokem rozsudku krajského soudu k porušení žádného stěžovatelova ústavně zakotveného základního subjektivního práva nedošlo. Lze sice připustit, že krajský soud - jak sám uvádí ve vyjádření k ústavní stížnosti - opomněl odkázat na ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s. Je zřejmé, že samo odůvodnění nákladového výroku je - a tu lze přisvědčit stěžovateli - až příliš lakonické a úsporné, leč to samo o sobě, se zřetelem na všechny okolnosti, roviny ústavnosti nedosahuje.

Ústavní soud tedy usuzuje, že v dané věci podmínky pro jeho zásah nejsou dány. Nelze totiž podlehnout představě, jak zřejmě činí stěžovatel, že je Ústavní soud nadán speciální pravomocí pro přezkum nákladových rozhodnutí soudů, ať již obecných nebo správních, jestliže jiné opravné soudní instance zde není.

V návaznosti na to pak stojí ještě za připomenutí, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné"; tím se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho posouzení věcné. Z předchozího textu - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných (soudy správní nevyjímaje) - plyne, že tak je tomu i v této souzené věci.

Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Za tohoto stavu Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2010

Vojen Güttler v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru