Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 145/96Usnesení ÚS ze dne 25.02.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.145.96
Datum podání28.05.1996

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 145/96 ze dne 25. 2. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 145/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelek 1) J.L., 2) M.F., 3) A.Š., všech zastoupených advokátem JUDr. V.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 1996, sp. zn. 11 Co 754/95,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Svým podáním ze dne 28. 5. 1996 došlým včas ve shodě s ustanovením § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podávají stěžovatelky Ústavnímu soudu návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 1996, sp. zn. 11 Co 754/95. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 2. 1995, čj. 7 C 59/92 - 92, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci vůči O., a to nemovitostí pozemků parc. č. 1590/1 a parc. č. 1590/2 zapsaných u Katastrálního úřadu v J. na LV č. 3 pro obec a katastrální území P., jakož i budov na těchto pozemcích postavených, a aby žalovaný -Č., OŘ., byly povinny uzavřít se stěžovatelkami dohodu o vydání věci - pozemků parc. č. 1583, parc. č. 1584 v katastrálním území P., vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.

V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že soudy obou stupňů se nezabývaly věcnou stránkou předmětné žaloby a svá rozhodnutí opřely pouze o formálně právní skutečnosti vyplývající z aplikace zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v platném znění, když soud prvního stupně dovodil

1

I. ÚS 145/96

(a odvolací soud rozhodnutí potvrdil), že právo stěžovatelek na vydání nemovitostí zaniklo v důsledku opožděného podání u soudu. Stěžovatelky dále namítají, že okresní soud v Novém Jičíně vůči nim nesplnil odpovídajícím způsobem svou poučovací povinnost ve smyslu § 5 a § 43 o. s. ř. Z toho stěžovatelky dovozují porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Namítají dále porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod s tím, že původní vlastník F.L. nikdy nepřestal být vlastníkem uvedených nemovitostí, když konfiskace jeho majetku podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byla provedena nezákonně, neboť nebyly splněny podmínky konfiskace podle ustanovení § 1 odst. 1 bod 2 tohoto dekretu, naopak splňoval podmínky pro výjimku z konfiskace.

Podle čl. 83 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Při postupu ,podle §§ 42 a 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud vychází z principu, že své přezkumné pravomoci vykonává zejména došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky.

Ústavní stížnost vytýká předcházejícím řízením vady spočívající v nesprávném posouzení veci při formalistickém přístupu. Ústavní soud již dříve judikoval, že jeho postavení je specifické v tom, že "hodnocení" již dříve provedeného řízení provádí jen do té míry, došlo-li k porušení ústavněprávního rámce řízení. Toto však v dané věci nebylo zjištěno. Jak vyplývá ze spisového materiálu, soud prvního stupně se nejprve vypořádal s otázkou, zda stěžovatelky jsou oprávněnými osobami podle § 3 zákona č. 87/1991 Sb., a zda svůj nárok vůči povinným osobám uplatnily ve lhůtě dle § 4 citovaného zákona a zda svůj návrh na soud podaly ve lhůtě podle ustanovení § 5 odst. 4 citovaného zákona. Správně dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok stěžovatelek je již prekludován (a odvolací soud tento názor potvrdil), neboť otázka marného uplynutí lhůt dle zákona č. 87/1991 Sb. má zásadní význam pro posouzení celé věci, dochází k zániku práva, a k němu musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Důsledkem je zamítnutí návrhu.

Ústavnísoud tedy nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů z titulu námitek uplatněných stěžovatelkami, dospěl k závěru, že stěžovatelky předkládají návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněně a ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jej soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením odmítl.

I. ÚS 145/96

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 1997JUDr. Vladimír Pau 1 soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru