Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1448/11 #1Usnesení ÚS ze dne 30.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříksoudce/podjatost
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1448.11.1
Datum podání19.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 14


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1448/11 ze dne 30. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 30. května 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Robertem Holmanem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 4 Nd 32/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou telefaxem dne 19. 5. 2011 a řádně doplněnou ve smyslu ust. § 42 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dne 20. 5. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Voclová a JUDr. Stanislav Bernard nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 255/2010. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že Nejvyšší soud se nevypořádal s jeho argumenty o podjatosti soudců vrchního soudu s tím, že soudci vrchního soudu byli členy KSČ a ztotožnili se s komunistickou ideologií, čemuž odpovídají i jejich povahové vlastnosti a snížená citlivost k lidským právům; Nejvyšší soud neuvedl, zda a jak se tito soudci zbavili svého dřívějšího pohledu na svět a nenávisti k disidentům. Stěžovatel odkázal na nálezy sp. zn. I. ÚS 517/2010 a I. ÚS 722/05, z nichž i citoval. Stěžovatel dále namítl, že rovněž soudci Nejvyššího soudu, kteří rozhodovali o námitce podjatosti soudců vrchního soudu, byli členové KSČ. Dle stěžovatele nemohou již z povahy věci soudci - bývalí členové KSČ rozhodovat o námitce podjatosti, jejíž podstatou je členství v KSČ soudců nižšího stupně. Dle stěžovatele je tak v podstatě rozhodnutí soudců Nejvyššího soudu - bývalých členů KSČ rozhodnutím ve vlastní věci v budoucnu (tito byli také členy KSČ).

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ust. § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Uvedenou argumentací stěžovatele se již zabýval III. senát Ústavního soudu, a to ve věci sp. zn. III. ÚS 3268/10 a sp. zn. III. ÚS 860/11. Závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení sp. zn. III. ÚS 3268/10 a sp. zn. III. ÚS 860/11 lze přitom zcela vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť rovněž v nyní projednávané věci stěžovatel opíral námitku podjatosti určitých soudců vrchního soudu pouze obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa, přičemž v předchozím řízení neuvedl k žádnému soudci vrchního soudu konkrétní skutečnosti nasvědčující podjatosti a tyto neuvádí ani nyní v ústavní stížnosti; Nejvyšší soud se přitom ve svém usnesení dostatečně s námitkou stěžovatele o podjatosti soudců vrchního soudu vypořádal. Ústavní soud proto odkazuje na své závěry uvedené v odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 3268/10 a sp. zn. III. ÚS 860/11. V projednávané věci je pak třeba ještě dodat, že pokud stěžovatel v ústavní stížnosti nyní de facto namítá podjatost i soudců Nejvyššího soudu, kteří rozhodovali o stěžovatelově námitce podjatosti soudců vrchního soudu, rovněž v tomto případě námitku podjatosti opírá toliko obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti ve smyslu nastíněném již v usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10, které by měly nasvědčovat podjatosti těchto tří soudců Nejvyššího soudu totožně viz usnesení sp. zn. III. ÚS 860/11 ze dne 5. 5. 2011).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2011

Vojen Güttler

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru