Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 144/2000Nález ÚS ze dne 15.11.2001Přikázání věci k projednání jinému soudu z důvodů vhodnosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
Věcný rejstříkodůvodnění
příslušnost/místní
soud/odnětí/přikázání věci
soudní uvážení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 172/24 SbNU 281
EcliECLI:CZ:US:2001:1.US.144.2000
Datum vyhlášení15.01.2002
Datum podání08.03.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 12 odst.2, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 144/2000 ze dne 15. 11. 2001

N 172/24 SbNU 281

Přikázání věci k projednání jinému soudu z důvodů vhodnosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní

stížnosti J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.

10. 1999, sp. zn. Ncd 128/99, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 1999, sp. zn.

Ncd 128/99, se zrušuje.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze tak,

že se věc Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 13 C 139/98,

přikazuje Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí. V odůvodnění tohoto

rozhodnutí uvedl jako důvod pro postup podle § 12 odst. 2 o.s.ř.

zdravotní stav stěžovatele, který mu údajně nedovoluje zúčastnit

se jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1, jenž je soudem místně

příslušným. Přihlédl i k tomu, že náhradu škody vyřizuje pobočka

České pojišťovny ve Vysokém Mýtě, a vzal v úvahu skutečnost, že

o nárocích stěžovatele z téhož úrazu ze dne 4. 10. 1972 již

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodoval.

V záhlaví uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní

stížností. V ní zejména namítl, že tímto rozhodnutím byla porušena

jeho základní práva zaručená čl. 38 odst. 1 a 2, čl. 37 odst.

2 a 3 Listiny základních práv a svobod, neboť byl odňat svému

zákonnému soudci a bylo mu prý upřeno právo na spravedlivý proces

současně s porušením rovného postavení účastníků. Je tomu tak

proto, že Vrchní soud v Praze shledal důvody pro přikázání věci

proti jeho vůli, ačkoliv není jasné, proč by stěžovatel nebyl

schopen zúčastnit se jednání u pražského soudu, jestliže do Prahy

normálně přijel na prohlídku k soudním znalcům. Podle tvrzení

stěžovatele je dále běžné, že se vedlejší účastník (Česká

pojišťovna) "zastupuje delegací svých pracovníků po celém území

státu".

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení Vrchní soud

v Praze a vedlejší účastník Česká pojišťovna, a.s.

Vrchní soud v Praze zejména uvedl, že v rozhodnutí

o přikázání věci, tedy v opatření, se kterým občanský soudní řád

počítá, nelze spatřovat odnětí věci zákonnému soudci. Na ústním

projednání ústavní stížnosti před Ústavním soudem netrvá.

Vedlejší účastník zejména uvedl, že postoupením předmětného

sporu z důvodu vhodnosti Vrchní soud v Praze neporušil zákon,

nýbrž naopak, účelu, sledovanému zákonem v ust. § 12 odst. 2

o.s.ř., tj. zejména hospodárnějšímu a rychlejšímu projednání věci,

plně vyhověl. Vhodnost spatřuje zejména ve zdravotním stavu

žalobce, který (jak je popisován též žalobou) nemůže zaručit

projednávání věci bez značného rizika, že se žalobce nebude

schopen dostavit k jednání Obvodního soudu pro Prahu 1. Jsou zde

však i další dosud neuváděné důvody, jako např. to, že v daném

případě bude s největší pravděpodobností zapotřebí provádět

složitější dokazování výslechem zaměstnanců pobočky, provádějících

likvidaci pojistné události stěžovatele. Dle jeho přesvědčení

napadeným rozhodnutím nebyla porušena ústavně zaručená práva

stěžovatele. Ústavní stížnost proto považuje za nedůvodnou.

Závěrem dále sdělil, že netrvá na ústním jednání, a že se práva

vystupovat jako vedlejší účastník vzdává.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp.zn. 5 Ca

27/2000, Ústavní soud zjistil, že podnětem pro rozhodnutí

o postoupení věci jinému soudu, než který je místně příslušný, byl

návrh vedlejšího účastníka, odůvodněný jednak zdravotním stavem

stěžovatele, který mu údajně znemožňuje účast při jednání

u Obvodního soudu pro Prahu 1, jednak tím, že se případ týká

regionu, pro který je místně příslušný Okresní soud v Ústí nad

Orlicí. O tyto důvody, spolu s důvodem, že Okresní soud v Ústí nad

Orlicí již rozhodoval o nárocích žalobce z téhož úrazu, pak Vrchní

soud v Praze opřel své rozhodnutí, jímž přikázal věc z důvodu

vhodnosti dle ust. § 12 odst. 2 o.s.ř. jinému soudu než soudu

obecnému. V těchto důvodech shledal okolnosti, které umožní

hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným

soudem.

Podle názoru Ústavního soudu lze zajisté souhlasit s tím, že

předpokladem překázání věci z důvodu vhodnosti podle ust. § 12

odst. 2 o.s.ř. je (typicky) existence okolností, jež umožňují

hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba

mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc

projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti

jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba

- jako výjimku - vykládat restriktivně. Jak Ústavní soud

z předmětného spisu dále zjistil, vyjádřil stěžovatel k delegaci

negativní stanovisko, což náležitě odůvodnil a prohlásil, že se

ústních jednání obecného soudu v Praze zúčastní. V souzené věci

však Vrchní soud v Praze vyšel z tvrzení vedlejšího účastníka

o zdravotním stavu stěžovatele, k jehož zápornému stanovisku

nepřihlédl a blíže nerozvedl ani svůj argument, že se stěžovatel

nebude moci dostavit ze svého bydliště v Králíkách k Obvodnímu

soudu pro Prahu 1, byť se k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí

dostavit může. Optická vzdálenost stěžovatelova bydliště (Králíky)

od sídla uvedeného soudu není samo o sobě rozhodující. V tomto

směru shledává Ústavní soud v odůvodnění napadeného usnesení

takovou mezeru, již z hlediska ochrany základních práva a svobod

stěžovatele aprobovat nelze.

Jak je z odůvodnění napadeného rozhodnutí dále patrno,

nevypořádal se Vrchní soud v Praze ani s dalšími důvody

stěžovatele uvedenými v jeho vyjádření ze dne 12. 3. 1999, které

je jako procesní úkon účastníka řízení povinen vzít v úvahu. To

zdůrazňovala uznávaná odborná literatura již před 1. 1. 2001

(srov. Občanský soudní řád, komentář, 4. vydání 2000, str. 52)

a novela občanského soudního řádu to uvádí i výslovně (§ 12 odst.

3 věta druhá o.s.ř.). Za oprávněnou považuje v této souvislosti

Ústavní soud i další námitku stěžovatele, že vedlejší účastník je

schopen zabezpečit své zastoupení delegací svých pracovníků po

celém území státu. Pokud se konečně jedná o to, že důvodem

vhodnosti delegace Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí bylo

i dřívější projednávání nároků stěžovatele týmž soudem, pak tento

důvod - ve srovnání s důvody svědčícími proti delegaci z důvodu

vhodnosti - se jeví jako méně významný.

Ústavní soud konečně odkazuje na své dřívější rozhodnutí pod

sp.zn. IV. ÚS 222/96, ve kterém zaujal stanovisko, že pokud soud

přikáže věc jinému soudu podle § 12 odst. 2 o.s.ř., aniž by pro

takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně

zaručené právo zakotvené v článku 38 odst. 1 Listiny, podle

kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Tento

závazný právní názor, jejž lze považovat za ústavně konformní,

sdílí Ústavní soud také v souzené věci.

Proto Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl a napadené

usnesení Vrchnísoudu v Praze zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. listopadu 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru