Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1435/10 #1Usnesení ÚS ze dne 22.06.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.1435.10.1
Datum podání17.05.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1435/10 ze dne 22. 6. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky R. V., zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo nám. 17, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2010 sp. zn. 23 Co 82/2010, spojeném s návrhem na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. května 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti spatřuje zásah do svých práv jednak v tom, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti - důvody podání žaloby i procesní postoje účastníků řízení v průběhu soudního sporu. Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a mechanicky aplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., aniž by toto rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Stěžovatelka uvedla, že z provedeného soudního řízení a obsahu spisu je zcela evidentní zavinění žalovaného, neboť v důsledku jeho chování nebylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno dohodou. Stěžovatelka poukázala na svoji nepříznivou sociální situaci a vyslovila přesvědčení, že ji měla být přiznána náhrada nákladů řízení.

S odkazem na ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala, aby Ústavní soud rozhodl dle § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak, že náklady na její zastupování před Ústavním soudem ponese stát. Současně udělila souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 5 C 101/2009 vedený u Okresního soudu v Rakovníku. Ze spisu vyplynulo, že se stěžovatelka jako žalobce domáhala proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti. Stěžovatelka současně požádala soud o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, neboť zaplacení soudního poplatku ve výši dané druhem a Sazebníkem soudních poplatků ji nedovolují její současné příjmové poměry.

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 24. března 2009 (5C 53/2009-69) stěžovatelce přiznal osvobození od soudních poplatků z 1/2 (jedné poloviny).

Okresní soud v Rakovníku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k blíže specifikovanému bytu a společným částem budovy a přikázal tento předmětný byt a společné části budovy do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu 785 000,- Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku a na nákladech řízení 58 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Dále žalovanému uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku soudní poplatek ve výši 3 500,-Kč a náklady řízení ve výši 2 700,-Kč a to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Na základě odvolání, které žalovaný podal, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. března 2010 č. j. 23 Co 82/2010-100 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů předchozího ani odvolacího řízení.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

III.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání náhrady nákladů, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy). Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 14/10, sp. zn. II. ÚS 465/10 a další dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele v rozhodnutích napadených ústavní stížností vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Podstata ústavní stížnosti stěžovatelky spočívá toliko v polemice stěžovatelky se způsobem aplikace zákona obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost zůstává zcela v rovině podústavního práva a staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že ve věci rozhodující odvolací soud se celou věcí podrobně zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil.

V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 občanského zákoníku (dále "obč. zák") není soud vázán návrhem na způsob vypořádání a může tedy rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem, než navrhovaným (tzv. iudicium duplex - srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. R 4/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Možné způsoby vypořádání vyplývají z § 142 odst. 1 obč. zák.

Podle § 142 odst. 1 obč. zák., nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.

V daném případě sporu stěžovatelky proti žalovanému o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti se jednalo o spor, ve kterém soud není vázán návrhem na vypořádání tzv. iudicium duplex, a proto nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu některého z nich. V tomto případě se jedná o dvojitý soudní spor, v němž se obě strany současně považují za žalobce i žalovaného, a pokud odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze v této věci zvolený postup považovat za odepření spravedlnosti.

Závěry, které soudy v posuzované věci učinily v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy, nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti [čl. 36 odst. 1 Listiny], které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky. Tímto postupem nedošlo k zásahu do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud neshledal stěžovatelčin návrh důvodným a nepřiznal stěžovatelce zaplacení nákladů řízení před Ústavním soudem vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2010

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru