Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1432/20 #1Nález ÚS ze dne 31.08.2020Lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Brno
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
základní práva a svobody/svoboda osobní/v... více
Věcný rejstříkDoručování
lhůta/zmeškání
vazba/vzetí do vazby
stížnost
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.1432.20.1
Datum vyhlášení15.09.2020
Datum podání19.05.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 67 písm.b, § 137, § 136, § 134


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1432/20 ze dne 31. 8. 2020

Lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., nyní ve Vazební věznici Brno, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 133/2020-19 ze dne 16. dubna 2020, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 133/2020-19 ze dne 16. dubna 2020 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí obecných soudů

1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen "soud prvního stupně") usnesením č. j. 19 Nt 300/2020-10 ze dne 13. března 2020 vzal stěžovatele do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a b) trestního řádu. Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně jako opožděnou.

II. Ústavní stížnost

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že byl přítomen vyhlášení usnesení soudu prvního stupně, jímž byl vzat do vazby, k rozhodnutí se ale nijak nevyjádřil ani on, ani jeho obhájce. Tato skutečnost vedla stížnostní soud k závěru, že podal-li stížnost proti usnesení soudu prvního stupně vyhlášenému dne 13. března 2020, připadl poslední den lhůty na pondělí 16. března 2020, a proto stížnost podaná dne 17. března 2020 je opožděná.

3. Stěžovatel je přesvědčen, že takový postup je nesprávný a porušuje jeho základní práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na obhajobu, zakotvené v 40 odst. 3 Listiny. Písemné vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne 17. března 2020, a ten na jeho základě podal téhož dne stížnost. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 3780/18 ze dne 5. února 2019 (všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz) začíná lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby běžet dnem doručení písemného vyhotovení usnesení. Stěžovatel postupoval v souladu s uvedenou judikaturou Ústavního soudu, a přesto byla jeho stížnost odmítnuta jako opožděná; z uvedeného důvodu požaduje, aby napadené usnesení stížnostního soudu Ústavní soud zrušil.

4. Ač vyzván a urgován, předseda senátu stížnostního soudu se k věci nevyjádřil.

III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

6. Problematikou běhu lhůty k podání stížnosti v trestním řízení se Ústavní soud opakovaně zabýval a jeho rozhodovací činnost lze považovat za ustálenou.

7. Nejrozšířenější formou soudního rozhodnutí, nejen v trestním řízení, je usnesení, jež musí být dáno na vědomí - oznámeno jeho adresátům způsobem, který jim umožní, připouští-li to trestní řád, napadnout je opravným prostředkem - stížností. Podle § 137 trestního řádu se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti osob, jimž je jeho obsah adresován, anebo doručením opisu usnesení. Není-li třeba usnesení písemně vyhotovit (§ 136 odst. 1, 2 trestního řádu), je vyhlášení dostačující; je-li však stanovena povinnost usnesení písemně vyhotovit i se stanovenými obsahovými náležitostmi podle § 134 trestního řádu, lze účinky oznámení podle § 137 odst. 1 trestního řádu spojovat teprve s doručením jeho opisu adresátům, přestože již bylo dříve vyhlášeno v jejich přítomnosti [srov. nález ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787)].

8. Lhůtu pro podání stížnosti proti usnesení, jímž byl obviněný vzat do vazby, je proto třeba odvozovat až od doručení písemného vyhotovení usnesení. V opačném případě by oprávněná osoba musela podat stížnost proti usnesení, jehož odůvodnění jí není známo, a nemohla by reagovat na argumentaci obecného soudu, který o vazbě rozhodl; takový opravný prostředek by bylo možno považovat za samoúčelný - stěžovatel by byl nucen svoji stížnost doplňovat o relevantní námitky. Jakkoliv je vyhlášení usnesení o vzetí do vazby spjato se sdělením podstatných bodů odůvodnění, existují-li lhůty k podání opravných prostředků, není jejich účelem pouze "naznačit", jak rychle se má účastník rozhodnout, uplatní-li opravný prostředek, ale rovněž je mu tím poskytnut prostor zvážit, zda opravný prostředek skutečně podá, i to, jakou argumentaci - formu obhajoby - v opravném prostředku zvolí. To platí zvláště u rozhodnutí o vazbě, které ve svém důsledku obviněného zbavuje osobní svobody v době, kdy není na jisto postaveno, je-li pachatelem konkrétního trestného činu (srovnej § 67 trestního řádu, podle něhož smí být do vazby vzat obviněný, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních okolností vyplývá důvodná obava); usnesení o vzetí do vazby se svým významem a zásahem do práva na osobní svobodu blíží rozsudku [obdobně viz nálezy sp. zn. III. ÚS 457/05 ze dne 5. ledna 2006 (N 4/40 SbNU 39), sp. zn. III. ÚS 303/04 ze dne 10. března 2005 (N 52/36 SbNU 555), či sp. zn. I. ÚS 3842/17 ze dne 31. května 2018].

9. Podle protokolu o vazebním zasedání soudu prvního stupně ze dne 13. března 2020 si po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby v 17:30 hod. stěžovatel ponechal lhůtu; obhájci stěžovatele bylo písemné vyhotovení usnesení doručeno dne 17. března 2020 v 8:08 hod., a podle napadeného usnesení stížnostního soudu byla stížnost podána do datové schránky dne 17. března 2020 v 9:59 hod.

10. Zamítl-li stížnostní soud stížnost jako opožděnou proto, že byla podána necelých 89 hodin po vyhlášení a necelé dvě hodiny po doručení usnesení obsahujícího odůvodnění usnesení o vzetí stěžovatele do vazby, postupoval v rozporu se závěry uvedené judikatury Ústavního soudu. Stěžovateli bylo upřeno právo seznámit se před podáním stížnosti s důvody uvedenými v písemném vyhotovením usnesení soudu prvního stupně; odmítnutím stížnosti jako opožděné (napadeným usnesením) porušil stížnostní soud právo stěžovatele na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).

IV. Závěr

11. Usnesením soudu prvního stupně č. j. 17 Nt 354/2020-7 ze dne 8. června 2020 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu; stížnost proti tomuto usnesení stížnostní soud usnesením č. j. 9 To 220/2020-13 ze dne 25. června 2020 zamítl. Za dané situace, kdy je zjevné, že o vazbě stěžovatele bylo rozhodováno v dalším řízení, by zrušení napadeného usnesení stížnostního soudu postrádalo význam, a proto Ústavní soud podle § 82 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu toliko konstatoval porušení práva stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. srpna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru