Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 14/96Usnesení ÚS ze dne 04.12.1996

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1996:1.US.14.96
Datum podání11.01.1996

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 14/96 ze dne 4. 12. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 14/96 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.S., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 17 Co 190/95, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 8 C 1168/93, jímž bylo zastaveno řízení o náhradě škody proti L., takto:

Návrh seodmítá.

Odůvodnění:

Z.S. podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení výše uvedených usnesení Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze. Usnesením Okresního soudu v Benešově bylo zastaveno řízení o náhradě škody ve výši 58 676 Kč s příslušenstvím, které Krajský soud v Praze potvrdil. Navrhovatelé podali svoji stížnost na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dle něhož ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem.

1

I. ÚS 14/96

V odůvodnění stížnosti navrhovatel uvedl, že žalobou u Okresního soudu v Benešově uplatnil nárok na náhradu škody proti L. Soudem byl vyzván, aby upřesnil označení žalovaného, což také učinil a doplnil přesnou adresu L. Okresní soud v Benešově však poté usnesením zastavil řízení s odůvodněním, že označení účastníka neodpovídá ustanovením občanského soudního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání ke Krajskému soudu v Praze, který usnesením zrušil napadené usnesení okresního soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Po tomto rozhodnutí Okresní soud v Benešově dalším usnesením řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel opět odvolání ke Krajskému soudu v Praze,který toto usnesení okresního soudu potvrdil, neboť se ztotožnil se stanoviskem Okresního soudu, že zde nebyly splněny všechny podmínky řízení, a to podmínka způsobilosti být účastníkem řízení na straně žalovaného, neboť žaloba směřuje proti L., která nemá právní subjektivitu. Navrhovatel je však toho názoru, že tím, že jako žalovaný jsou označeny L., je zcela nepochybné, že jsou žalovány L., jako právní subjekt a je-li dále uvedena nižší organizační složka, nemůže toto označení vést k závěru, že je také žalována tato organizační složka a nikoliv právní subjekt, který je uveden na prvním místě. Stát nemůže vystupovat v řízení, aniž by byla označena jeho organizační složka, která ho zastupuje.

Podle ust. § 87 o. s. ř. lze žalobu doručit i právnímu subjektu, který má povahu právnické osoby, prostřednictvím jeho nižší organizační složky. Podle tohoto ustanovení je v písm. c) vedle obecného soudu odpůrce k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka právnické osoby, která je odpůrcem, týká-li se spor této složky.

Dále navrhovatel uvádí jako stejný příklad případ, kdy je

I. ÚS 14/96

podána žaloba na náhradu za vazbu a trest, kdy je označení žalovaného Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR. Kdyby závěry Okresního soudu v Benešově byly správné, pak by i v takovýchto případech musel řízení zastavit, protože MS ČR nemá právní subjektivitu.

Pokud se Krajský soud v Praze ve svém usnesení ztotožnil s názorem Okresního soudu v Benešově, že z označení L., vyplývá, že je žalována pouze tato nižší organizační složka jako samostatný právní subjekt, pak je toto posouzení v rozporu se zákonem a oba soudy svým postupem porušily základní právo navrhovatele dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a to právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Z usnesení Okresního soudu v Benešově soudce zpravodaj zjistil, že řízení v předmětné věci bylo soudem zastaveno. Navrhovatel podal k soudu žalobu o náhradu škody proti L. Protože označení neodpovídalo ustanovením § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., byl žalobce vyzván, aby dle § 43 o. s. ř. doplnil podání tak, aby správně označil žalovaného jako právnickou osobu, i v čem má být označení doplněno. Na základě tohoto usnesení žalobce doplnil označení na L. Poněvadž ani toto označení nesplňovalo zákonem stanovené podmínky, Okresní soud v Benešově usnesením řízení zastavil. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Praze usnesením napadené usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění vyplývá, že v odvolání označil navrhovatel žalovaného jako L. Za tohoto stavu byl tedy žalovaný podle názoru krajského soudu již označen tak, aby jeho označení odpovídalo ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. V dalším řízení pak zkoumal Okresní soud v Benešově, zda jsou splněny podmínky, za nichž může ve věci jednat. Jednou z nich je i způsobilost být účastníkem řízení. V daném případě dospěl soud

3

I. ÚS 14/96

k závěru, že na straně žalovaného tato podmínka splněna není, proto soud dle § 104 o. s. ř. řízení zastavil. I když označení žalovaného již odpovídalo ustanovením o. s. ř., navrhovatelem označený žalovaný dle názoru soudu neexistuje, neboť na adrese V., sídlí jednak L., a jednak LS, což je pouze organizační jednotka L, která nemůže být účastníkem řízení. Uvedená adresa pak není sídlem L., jak je to patrno i z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Okresním soudem v Hradci Králové.

Z usnesení Krajského soudu v Praze soudce zpravodaj zjistil, že uvedené usnesení Okresního soudu v Benešově bylo potvrzeno s tím, že krajský soud se zcela ztotožnil se stanoviskem soudu prvního stupně, že je-li v návrhu označena LS, pak tato právní subjektivitu nemá, a poukázal na § 18 obč. zákoníku a §§ 5 a 7 odst. 1 obch. zákoníku, z nichž je zřejmé, že právnickou osobou je státní podnik, ale nikoliv jeho organizační složky, což je navíc doloženo i výpisem z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že nedostatek právní subjektivity je z hlediska podmínky řízení neodstranitelný, nezbylo krajskému soudu, než řízení zastavit.

Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v plném rozsahu odkázal na právní závěry uvedené v písemném vyhotovení usnesení.

Okresní soud v Benešově ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že by oba soudy odepřely navrhovateli právo na soudní ochranu, neboť oba dodržely postup, který jim občanský soudní řád zejména v ust. §§ 5, 43 odst. 1 ukládá. K zastavení řízení došlo proto, že navrhovatel prostřednictvím svého právního zástupce označil jako žalovaného právnickou osobu, aniž si její název a sídlo ověřil z výpisu z obchodního rejstříku. Takovýto postup je v době privatizace, kdy se mění většina právnických osob, přičemž vznikají subjekty

4

I. ÚS 14/96

podobných názvů, přinejmenším lehkomyslný. Jako příklad lze uvést, že na adrese V., sídlí i subjekt obdobného názvu, označený jako "L, a. s.". Rovněž nesouhlasil s tvrzením, že by se okresní soud od počátku snažil věc neprojednávat a řízení zastavil, jak navrhovatel v ústavní stížností uvádí. Naopak, soud vyzval navrhovatele k odstranění vady a poučil jej, jakým způsobem ji má odstranit a v odůvodnění usnesení dokonce uvedl celé správné označení žalovaného. Přesto se však právní zástupce navrhovatele z tohoto nepoučil a setrval na nesprávném označení sídla a stejné nesprávné označení je i v ústavní stížnosti.

Dále okresní soud ve svém vyjádření uvedl, že stát je specifická právnická osoba, což dokládá i zvláštní úprava v občanském zákoníku. Pro účely občanského soudního řízení se pak stát označuje uvedením jeho názvu - Česká republika - a označením jeho ústředního úřadu, který má za stát jednat. A to je i v případě navrhovatelem uvedeného příkladu, kdy Ministerstvo spravedlnosti ČR má právní subjektivitu a obdobně je to i u jiných ústředních úřadů. A konečně jako nepřípadné označil okresní soud i tvrzení dovolávající se ust. § 87 písm. c) o. s. ř., neboť toto ustanovení se týká místní příslušnosti soudu, nikoliv označení účastníků, ale i v těchto případech musí být žalovaný označen názvem a sídlem zapsaným v obchodním rejstříku.

L., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedly, že dle jejich názoru jsou rozhodnutí obou soudů v souladu s platnými právními předpisy. Odpůrce v soudním sporu musí být označen tak, jak je zapsán v obchodním rejstříku. Pokud navrhovatel označuje žalovaného jako L., LS ve V, nelze toto akceptovat, protože takový subjekt neexistuje. Správné označení je L., s. p., H.K., proto nemůže být v názvu uvedena LS, V.

5

I. ÚS 14/96

Soudce zpravodaj po zhodnocení všech důkazů, zejména spisů Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Původní označení žalovaného v žalobě bylo nepřesné a neúplné, neboť označení L. - LS,V., neobsahovalo označení žalovaného tak, jak to požaduje ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. Dle něho musí návrh obsahovat obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby. Základní podmínkou řízení před soudem je správné a úplné označení účastníků řízení. Proto musí být účastníci řízení v návrhu označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo se má řízení účastnit, aby nebylo možné je zaměnit s jinými osobami a aby s nimi soud mohl jednat. To je nezbytné ve vztahu k tomu, aby soud posoudil, zda účastník řízení má způsobilost být účastníkem řízení. Lze se ztotožnit s výklady k ustanovení § 79 o. s. ř., které se shodují na tom, že pokud jde o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, musí být v návrhu uvedeno její obchodní jméno (název, pod kterým je zapsána v obchodním rejstříku) a dále sídlo (adresa, která je jako sídlo zapsána v obchodním rejstříku).

Proto soud I. stupně správně vyzval navrhovatele, aby vadu návrhu spočívající v neúplném označení žalobce doplnil. Vzhledem k tomu, že doplnění návrhu bylo opět neúplné, neboť bylo pouze rozšířeno o adresu organizační složky žalovaného, která nemá právní subjektivitu (L. - LS, V.), soud nemohl pro tento nedostatek v řízení pokračovat, a proto řízení zastavil.

Vzhledem k tomu, že v odvolání navrhovatel dále doplnil označení žalobce o označení jeho právní formy - L., státní podnik, krajský soud toto označení již považoval za dostačující, a proto vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud však v tomto případě nepostupoval správně, neboť označení žalovaného nadále, i po dalším doplnění, vykazovalo vadu - chybělo úplné označení žalovaného, neboť zde nebylo uvedeno jeho sídlo, jak to vyplývalo z výpisu z obchodního rejstříku, ale

6

I. ÚS 14/96

bylo uvedeno pouze sídlo organizační složky, která nemá právní subjektivitu a nemůže jménem žalovaného jednat u soudu. Tuto překážku řízení však rozpoznal Okresní soud v Benešově, který řízení opět zastavil pro nesplnění podmínky způsobilosti být účastníkem řízení. Soud dovodil, že navrhovatelem označený žalovaný, L., LS,V., neexistuje, neboť na uvedené adrese sídlí pouze organizační jednotka žalovaného bez právní subjektivity a tato uvedená adresa není sídlem L., státního podniku, který právní subjektivitu má. Z tohoto důvodu dle § 103 za použití § 104 o. s. ř. řízení zastavil. Krajský soud pak, možno říci, poněkud změnil svůj právní názor a toto rozhodnutí potvrdil s tím, že se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně.

Soudce zpravodaj posoudil naposledy uvedené označení žalovaného L., LS,V., nadále jako neúplné a nepřesné, neboť jak je uvedeno výše, v označení účastníka, který má právní subjektivitu, chybí označení podstatné náležitosti návrhu podle § 79 odst. 1 o. s. ř., a to je přesné označení sídla žalovaného. L., jako právnická osoba nemají sídlo ve V., ale v H.K., a to v návrhu uvedeno nebylo. Tuto vadu návrhu je nutno považovat za neodstranitelnou překážku v řízení, pro kterou nelze v řízení dále pokračovat, neboť soud v tomto případě neměl možnost přezkoumat způsobilost žalovaného být účastníkem řízení, když jeho označení bylo neúplné. Zda je v návrhu ještě uvedena adresa organizační jednotky, která nemá právní subjektivitu, je významné pouze z hlediska místní příslušnosti soudu, ale nemá význam při posuzování správného a úplného označení účastníka řízení.

Bylo zcela věcí navrhovatele, aby na základě výzvy odstranil vady návrhu a k tomu si měl navrhovatel, např. z obchodního rejstříku, jehož výpis byl založen v soudním spisu, přesně a v souladu s o. s. ř. zjistit název, sídlo i právní subjektivitu žalovaného a tyto údaje pak přesně uvést i v doplněné žalobě.

7

I. ÚS 14/96

K tomu je navíc třeba uvést, že Okresní soud v Benešově ve svém prvním usnesení o zastavení řízení (8 C 1168/93) toto správné a úplné označení žalovaného v plném rozsahu navrhovateli uvedl těmito slovy: "...na uvedené adrese je pouze sídlo LS,V,, což je organizační jednotka bez subjektivity právnické osoby, L. - státní podnik v H.K., proti které měl zřejmě žalobce v úmyslu svůj nárok uplatnit."

Z uvedeného je zjevné, že obasoudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, upozornily navrhovatele na vadu návrhu a nutnost jejího odstranění a předmětnou věcí se řádně zabývaly.

Protože přes poučenísoudu, kterým byl stěžovateli sdělen přesný název a uvedena i adresa žalovaného, vada návrhu nebyla odstraněna, nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 4. prosince 1996 Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru