I.ÚS 1395/13 ze dne 16. 7. 2013
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2013, č. j. 160 EC 673/2010, spolu s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu. Obecný soud přiznal procesně úspěšné stěžovatelce náklady řízení v intencích dosavadní judikatury Ústavního soudu, která se týkala účelnosti a přiměřenosti přiznávané výše nákladů na právní zastoupení u hromadně vymáhaných bagatelních pohledávek (zejm. nálezy sp. zn. I. ÚS 3923/11 a sp. zn. I. ÚS 988/12).
Ústavní stížnost vykazuje stejné rysy jako stovky předchozích ústavních stížností stěžovatelky, pročež Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. s ní spojený jako návrh podaný osobou k jeho podání zjevně neoprávněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2013
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu