Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 138/97Usnesení ÚS ze dne 05.11.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
vlastnické právo/ochrana
katastr nemovitostí/záznam
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.138.97
Datum podání24.04.1997
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 4 odst.4, čl. 11

Ostatní dotčené předpisy

119/1990 Sb., § 23 odst.2

265/1992 Sb., § 7, § 8 odst.2

87/1991 Sb., § 19, § 20, § 23 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 138/97 ze dne 5. 11. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.J. a V.J., obou zastoupených JUDr. E.K., proti sdělení Katastrálního úřadu P., ze dne 3. 4. 1997, č. j. 858/97-20710, za účasti vedlejšího účastníka obce Ch., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností napadají navrhovatelé sdělení Katastrálního úřadu P., ze dne 3. 4. 1997, č. j. 858/97-20710. Uvedeným sdělením vrátil katastrální úřad navrhovatelům návrh na provedení záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí s poukazem na ustanovení §§ 7 a 8 zák. č. 265/1992 Sb., v platném znění.

Navrhovatelé uvádějí, že byli bezpodílovými spoluvlastníky nemovitostí v kat.úz. Ch., domu, se zastavěnou plochou par. č. 453 o výměře 268 m2 a zahrady par. č. 454 o výměře 430 m2, zapsaných na LV č. 10001 pro kat. úz. Ch.

Rozsudkem Okresního soud Plzeň-sever ze dne 8. 2. 1984, sp. zn. 1 T 7/84, byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl jim uložen trest propadnutí majetku včetně výše specifikovaných nemovitostí.

Usneseními Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 2. 1991, sp. zn. Rt 300/90, byl zrušen shora citovaný trestní rozsudek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zák. č. 119/1990 Sb., současně byla zrušena všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. Všechna rozhodnutí byla zrušena k datu, kdy byla vydána. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. bylo trestní stíhání obou stěžovatelů zastaveno.

Na základě těchto rozhodnutí o trestní rehabilitaci soudní požádali oba navrhovatelé návrhem ze dne 10. 3. 1997 Katastrální úřad P. o provedení záznamu vlastnického práva ve prospěch obou navrhovatelů na LV č. 10001 pro kat. úz. Ch. Ve svém návrhu poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1996, sp. zn. II. ÚS 173/95.

Katastrální úřad P. tomuto návrhu nevyhověl. Formou sdělení stěžovatelům oznámil, že dne 27. 2. 1996 převzal žádost obce Ch. o provedení záznamu, která byla doplněna sdělením Finančního referátu Okresního úřadu P. ze dne 14. 12. 1996, jenž potvrdil, že obec Ch. je vlastníkem nemovitostí, ve vztahu k nimž se navrhovatelé dožadovali provedení záznamu. Vzhledem k ustanovení §§ 7 a 8 zák. č. 265/1992 Sb., v platném znění, proto odmítl vyhovět návrhu stěžovatelů a záznam jejich vlastnického práva neprovedl.

Stěžovatelé dovozují, že tímto postupem Katastrální úřad P. porušil právo navrhovatelů zaručené Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 4 odst. 4. Proto stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, jímž stanoví, že pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, vydaná ohledně obou navrhovatelů Okresním soudem Plzeň-sever, která obsahují i výrok o zrušení vedlejších trestu propadnutí majetku, jsou listinou opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb., v platném znění, Katastrálním úřadem P.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl Katastrální úřad P., že navrhovatelé nepředložili listinu, která odpovídá ustanovení §§ 7, 8 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, popřípadě návrh na vklad dohody o vydání věci do katastru. Pokud je v ústavní stížnosti poukazováno na nález sp. zn. II. ÚS 173/95, konstatuje Katastrální úřad P., že z ustanovení § 82 zák. č. 182/1993 Sb. nevyplývá, že nálezem a právním názorem Ústavního soudu vydaným v určité věci jsou vázány další třetí osoby, které nebyly účastníky řízení. V závěru písemného vyjádření Katastrálního úřadu P. je poukaz na zák. č. 87/1991 Sb., podle něhož měli navrhovatelé uzavřít dohodu o vydání věci.

Vedlejší účastník obec Ch. uvedl v písemném vyjádření k ústavní stížnosti, že k ní nemá co dodat, pouze upozornil, že objekt je dnes zrekonstruován a sídlí v něm Z.Š. v Ch.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatelů s odmítavým stanoviskem Katastrálního úřadu P.ve věci provedení záznamu do katastru na základě soudních rozhodnutí o trestní rehabilitaci soudní, přičemž stěžovatelé poukazují v rámci této polemiky na nález Ústavního soudu z 11. 7. 1996, sp. zn. II. ÚS 173/95.

K uvedenému nálezu Ústavního soudu zaujal sám Ústavní soud stanovisko dne 11. března 1997 pod sp. zn. Pl. ÚS st. 4/97. Plénum Ústavního soudu v tomto stanovisku rozhodlo podle § 23 zák. č. 182/1993 Sb. ve věci právního názoru IV. senátu Ústavního soudu odchylného od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu II. senátu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 173/95. Citovaným stanoviskem pléna Ústavního soudu bylo rozhodnuto, že pravomocná soudní rozhodnutí podle zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, nejsou listinou způsobilou být podkladem k provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst.2 zák. č. 265/1992 Sb.. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

Z odůvodnění citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu pak vyplývá, že soudní rozhodnutí podle zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, by mohla být listinou způsobilou být podkladem k provedení záznamu v katastru nemovitostí pouze tehdy, pokud by konstituovala nabytí vlastnictví k nemovitostem. Ustanovení 23 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. však váže úpravu podmínek uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku. jakož i způsob náhrady a rozsah nároků na zvláštní zákon, kterým je zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (§§ 19 a 20). Při úvaze o tom, zda citované ustanovení § 23 odst. 2 je či není v rozporu zejména s čl. 11 odst. 1 Listiny, je nutno vycházet z toho, že smyslem a účelem tohoto ustanovení je v prvé řadě také ochrana původního vlastníka, a to především vzhledem k možné námitce vydržení. Ustanovení § 23 chrání tedy právo každého vlastnit majetek potud, že se mu náhrady dostane v každém případě, i když nikoliv vždy cestou naturální restituce.

Ve smyslu ustanovení § 23 zák. č. 182/1993 Sb. je stanoviskem pléna senát v dalším řízení vázán.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatelů v této věci je zcela shodná z hlediska své obsahové náplně s podstatou ústavních stížností ve vztahu, k nimž zaujalo plénum Ústavního soudu shora citované stanovisko, je návrh stěžovatelky uplatněný formou ústavní stížnosti nutno považovat za zjevně neopodstatněný. Sdělení Katastrálního úřadu P., jímž odmítl provést záznam v katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatelů na základě pravomocného soudního rozhodnutí podle zák. č. 119/1990 Sb., je v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb. Uvedeným postupem neporušil Katastrální úřad P. čl. 4 odst. 4 Listiny. S poukazem na shora uvedené proto Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru