Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 136/99Nález ÚS ze dne 05.09.2000Právo účastníka řízení, aby se věc projednávala v jeho přítomnosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
Věcný rejstříkprocesní postup
zástupce
soud/odročení jednání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 129/19 SbNU 193
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.136.99
Datum vyhlášení05.09.2000
Datum podání15.03.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 119, § 241 odst.2 písm.e


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 136/99 ze dne 5. 9. 2000

N 129/19 SbNU 193

Právo účastníka řízení, aby se věc projednávala v jeho přítomnosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní

stížnosti stěžovatelů M. Č. a G. Č., I. a O. Č., proti usnesení

Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 11 Co 680/98, ze dne

24. 11. 1998, takto:

Ústavní stížnosti se vyhovuje a usnesení Krajského soudu

v Ústí nad Labem, sp. zn. 11 Co 680/98, ze dne 24. 11. 1998, se

zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu

doručena dne 15. 3. 1999, se stěžovatelé domáhali zrušení ve

výroku uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Jako důvod ústavní stížnosti uvedli, že postupem soudu jim

bylo upřeno právo na spravedlivý proces a tím byl porušen čl. 6

odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K porušení jejich práv mělo dojít tak, že v odvolacím řízení proti

rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 C 246/93, ze

dne 25. 6. 1998, nebyli stěžovatelé jako žalobci zastoupeni

zvolenou advokátkou, neboť soud nevyhověl její žádosti o odročení

jednání.

Dne 13. 10. 1998 obdržela právní zástupkyně navrhovatelů,

JUDr. K. V., předvolání k jednání před odvolacím soudem, které

bylo nařízeno na 24. 11. 1998. Téhož dne (13. 10. 1998) zaslala

vedoucí sekretariátu právní zástupkyně Krajskému soudu v Ústí nad

Labem žádost o odročení jednání, a to z důvodu rizikového

těhotenství právní zástupkyně, které již dosáhlo devátého měsíce.

K této omluvě byla rovněž přiložena kopie potvrzení o pracovní

neschopnosti právní zástupkyně. Dne 14. 10. 1998 zaslal JUDr.

J. N., předseda senátu, právní zástupkyni navrhovatelů přípis,

v němž jí sdělil, že soud nevyhovuje žádosti o odročení jednání,

neboť důvod v žádosti uvedený je osobní překážkou, která nebrání

v řízení, a v soukromé advokátní praxi lze zajistit substituci.

Následně dne 17. 11. 1998 zaslala vedoucí sekretariátu AK JUDr. K.

V. k rukám předsedy senátu omluvu, že se nemůže k jednání dostavit

z důvodu svého zdravotního stavu a že substituci se jí nepodařilo

zajistit. Dále bylo v omluvě uvedeno, že od února 1999 se bude

moci JUDr. K. V. opět všech jednání ve věci účastnit. O závažnosti

zdravotního stavu právní zástupkyně podle názoru navrhovatelů

svědčí i to, že dne 19. 11. 1998 porodila, šest týdnů před řádným

termínem porodu. Ani tuto omluvu však nevzal Krajský soud na

vědomí a jednání dne 24. 11. 1998 skutečně proběhlo, a to bez

účasti právní zástupkyně navrhovatelů. Jednání bylo ukončeno

vydáním usnesení, v němž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl

odvolání M. a G. Č., rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem

částečně potvrdil a ve zbytku jej zrušil a vrátil okresnímu soudu

k dalšímu řízení.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti dále poukazují na to, že

zajištění substituce v této bytové věci bylo značně obtížné, neboť

spor je veden již pět let a je zde značné množství faktů, které je

třeba prostudovat, nehledě na publicitu celého sporu. Řízení bylo

zahájeno v roce 1993. K prvnímu nařízenému jednání došlo až poté,

co stěžovatelé podali ústavní stížnost k Ústavnímu soudu na

průtahy v jednání. Nálezem sp. zn. 5/96, ze dne 5. 11. 1996, byla

stížnost uznána důvodnou a Ústavní soud nařídil Okresnímu soudu

v Ústí nad Labem ve věci jednat. Ještě před podáním ústavní

stížnosti se právní zástupkyně navrhovatelů obracela se stížnostmi

na předsedy obou soudů. V souvislosti s důvodem omluvy právní

zástupkyně navrhovatelů z nařízeného jednání pak stěžovatelé

poukazují na dopis předsedy Okresního soudu v Ústí nad Labem ze

dne 15. 7. 1994, v němž se uvádí, že důvodem nenařízení jednání ve

věci je pracovní neschopnost a následná mateřská dovolená

soudkyně, které byl spis přidělen. Stěžovatelé uvádějí, že po

celou dobu řízení nedošlo k jedinému jednání, které by bylo

z jejich strany zmařeno. Uvedená omluva byla v průběhu řízení

jediná, která byla z jejich strany podána.

Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal stanovisko

účastníka řízení i vedlejšího účastníka řízení. Krajský soud

v Ústí nad Labem uvedl, že v zájmu plynulého postupu v řízení,

který byl v minulosti zanedbán, nepřicházelo v úvahu vyčkávat

s jednáním ve věci do února 1999, kdy by byla právní zástupkyně

navrhovatelů schopna se jednání zúčastnit. Ve věci bylo možno

podle § 214 písm. e) občanského soudního řádu zrušit napadený

rozsudek, aniž bylo třeba nařizovat jednání. Vedlejší účastník

řízení se k obsahu ústavní stížnosti nevyjádřil.

II.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná a že postupem soudu bylo

skutečně porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces.

Ze soudního spisu v bytové záležitosti účastníků,

postoupeného Okresním soudem v Ústí nad Labem, zjistil Ústavní

soud následující skutečnosti. Řízení ve věci bylo zahájeno na

základě žaloby stěžovatelů dne 21. 5. 1993. V důsledku prokázaných

průtahů v řízení uložil Ústavní soud svým nálezem, sp. zn. I. ÚS

5/96, ze dne 5. 11. 1996, Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby

nepokračoval v průtazích ve věci a aby v této věci neprodleně

jednal. První jednání tak bylo nařízeno na 30. 1. 1997. Rozsudek

soudu I. stupně byl vyhlášen dne 25. 6. 1998. Dne 14. 7. 1998

podali navrhovatelé prostřednictvím právní zástupkyně proti

rozsudku soudu I. stupně odvolání. Jednání u soudu II. stupně pak

bylo nařízeno na 24. 11. 1998. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná

o poměrně dlouhodobý soudní spor, který podle obsahu spisu není do

dnešního dne ukončen. Další jednání u soudu I. stupně bylo

nařízeno na 22. 6. 2000.

Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 24. 11.

1998 vyplývá, že se jednání nezúčastnila právní zástupkyně

navrhovatelů z důvodů již výše uvedených, ani navrhovatelé, kteří

k jednání nebyli vůbec předvoláni. Na tomto jednání přijal senát

usnesení, jímž nevyhověl žádosti právní zástupkyně navrhovatelů

o odročení jednání "jednak proto, že je přesvědčen o možnosti

substituce při tomto jednání, jednak je nezbytné objasnit některé

procesní otázky významné pro další průběh řízení". V napadeném

usnesení pak odvolací soud konstatoval na str. 5, že "Z hlediska

dalšího postupu v řízení se jevila jako podstatná i otázka

vlastnictví objektů, v nichž se předmětné byty nacházejí. Vzhledem

k tomu byla nezbytná součinnost právní zástupkyně navrhovatelů se

soudem. Proto bylo nařízeno odvolací jednání, které se uskutečnilo

přes žádost zástupkyně navrhovatelů o odročení jednání vzhledem

k jejímu zdravotnímu stavu. Se zřetelem k těmto skutečnostem

a předpokladu, že lze zajistit možnou substituci zástupkyně

navrhovatelů při odvolacím jednání, nebylo vyhověno požadavku, aby

jednání bylo odročeno do února příštího roku, jak bylo požadováno.

Stav řízení i ohled na to, že jde o dlouhotrvající spor, takovýto

postup neumožňoval."

V daném případě zvažoval Ústavní soud, zda soud tím, že

neodročil nařízené jednání na žádost právní zástupkyně

stěžovatelů, mohl zasáhnout do jejich ústavně zaručeného práva na

spravedlivý proces. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech

u jiného orgánu. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez

zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke

všem prováděným důkazům. Ve věci stěžovatelů se evidentně jedná

o dlouhotrvající soudní spor, složitý jak vzhledem k počtu

účastníků řízení, tak k množství prováděných důkazů a právnímu

posouzení. Je také zřejmé, že v průběhu soudního řízení došlo ze

strany soudu k takovým průtahům ve věci, že byl nutný zásah

Ústavního soudu, na jehož základě teprve začaly soudy jednat.

Z tohoto hlediska zdá se být argumentace odvolacího soudu, s níž

odůvodnil zamítnutí žádosti o odročení jednání, neopodstatněná.

Možnost odročit jednání upravuje ustanovení § 119 občanského

soudního řádu, podle něhož může být jednání odročeno jen

z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Ústavní soud si je

vědom, že posouzení uplatňovaných důvodů k odročení jednání je

plně v kompetenci soudu, který ve věci jedná. Nicméně i v takovém

případě musí mít soud na zřeteli práva účastníků řízení, k nimž

nepochybě patří právo na projednání věci v jejich přítomnosti nebo

v přítomnosti jejich zvoleného právního zástupce.

Žádost právní zástupkyně o odročení nařízeného jednání byla

odůvodněna jejím zdravotním stavem vzhledem k vysokému stupni

rizikového těhotenství. O závažnosti uplatněného důvodu odročení

jednání svědčí sama skutečnost, že JUDr. K. V. skutečně dne 19.

11. 1998 porodila. Lze souhlasit s názorem soudu, že těhotenství

je osobní překážkou v účasti na jednání, nicméně argumentace

možností zajištění substituce, tedy zajištění účasti náhradního

právního zástupce na nařízeném jednání ve věci, je za daných

okolností nepřípadná, neboť soudní spor vedený od roku 1993 je

natolik složitý, že účast substituta u odvolacího jednání (pokud

by se ji vůbec podařilo zajistit), by do věci zřejmě jasno

nevnesla, když i podle usnesení soudu ze dne 24. 11. 1998 "byla

nezbytná součinnost právní zástupkyně navrhovatelů se soudem",

a to vzhledem k otázkám vlastnictví objektů, v nichž se nacházejí

byty, o něž se soudní spor vede. Navíc právní zástupkyně

navrhovatelů žádala o odročení jednání do února 1999, tedy na

necelé tři měsíce, což v celkové délce sporu, v němž dokonce došlo

k prokázaným průtahům ze strany soudů, již nemohlo hrát tak

zásadní roli, jak argumentoval odvolací osud. Odvolací jednání

mělo být soudem odročeno tím spíše, když soudu byla dopředu známa

neúčast právní zástupkyně navrhovatelů a navrhovatelé sami

k jednání nebyli vůbec předvoláni. Odvolacího jednání se tak

účastnil pouze právní zástupce odpůrce, což lze přísným měřítkem

charakterizovat jako porušení principu rovnosti účastníků

v řízení. Argumentaci soudu, že jednání nemuselo být s ohledem na

ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu, vůbec

nařizováno, není možné přijmout s ohledem na to, že je na zvážení

soudu, zda i v takovém případě jednání nařídí. V daném případě

však jednání před odvolacím soudem nařízeno bylo a projednávaly se

na něm otázky rozhodné pro další postup v řízení. Jestliže tedy

soud dle vlastního zvážení dospěl k závěru, že je nutné nařídit

jednání ve věci, bylo na místě v něm postupovat s ohledem na

ústavně zaručená práva navrhovatelů.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu

než ústavní stížnosti vyhovět, aniž by se zabýval meritem soudního

sporu, a napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušit, a to pro

porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod a v konečných důsledcích také pro rozpor

s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod, neboť spravedlivé a veřejné projednání věci zakládá

i nárok účastníka a jeho právního zástupce na přímou účast na

tomto jednání.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 5. září 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru