Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1347/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - VS Olomouc
SOUD - NS
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
právo na soudní a jinou právní o... více
Věcný rejstříkTrest
trestný čin/ublížení na zdraví
zavinění/úmyslné
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1347.15.1
Datum podání07.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 39, čl. 40 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 39, § 37 odst.2, § 145 odst.1, § 145 odst.3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1347/15 ze dne 19. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. O., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Ing. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 T 1/2014 ze dne 13. 6. 2014, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 94/2014-458 ze dne 8. 9. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 115/2015-31 ze dne 11. 3. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení svého práva na rovnost v řízení před soudem dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále práva na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny. Napadená rozhodnutí podle stěžovatele zasahují i do jeho práv zakotvených v čl. 6 (právo na spravedlivý proces) a čl. 13 (právo na účinný právní prostředek nápravy) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")

2. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2014 sp. zn. 37T 1/2014 byl stěžovatel odsouzen za těžké ublížení na zdraví, kterým způsobil smrt, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků ve věznici se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek byl včas napaden odvoláním stěžovatele. Odvolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 94/2014-458 zamítnuto dne 8. 9. 2014. Stěžovatel si v dané věci podal rovněž i dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 115/2015-31 odmítnuto dne 11. 3. 2015. Obecné soudy svá rozhodnutí rozsáhle odůvodnily a podrobně se zabývaly i návrhem obhajoby na jiné právní posouzení jednání stěžovatele i důvody, proč dospěly k závěru o existenci úmyslné formy zavinění. Odmítly tvrzení obhajoby, že nůž, jímž byl poškozený zabit, byl neškodný a že k zranění poškozeného nedošlo nějakým náhodným, nečekaným nebo nepředpokládaným způsobem. Ze směru a hloubky bodného kanálu v souladu se závěry znalce dovodily, že se jednalo o aktivní útok vedený nejméně silou střední intenzity, a to do části těla, kde se nachází životně důležité orgány, což je obecně známo i laikovi.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti připouští, že způsobil poškozenému zranění, v jehož důsledku poškozený zemřel, avšak učinil tak ve stavu opilosti a ke svému skutku se doznal. Ve své ústavní stížnosti rozporuje výši trestu, který mu byl uložen. Stěžovatel považuje uložený trest za nepřiměřený, neodpovídající charakteru spáchaného skutku, nezohledňující polehčující okolnosti daného případu a poukazuje na to, že je zcela srovnatelný s tresty ukládanými za daleko závažnější trestné činy - např. za trestný čin vraždy. Poukazuje na to, že neměl úmysl způsobit poškozenému těžké ublížení na zdraví, o čemž svědčí i způsob provedení daného činu, neboť bodnutí bylo způsobeno zdánlivě neškodným nožíkem, došlo pouze k jednomu bodnutí poškozeného a stěžovatel po útoku zůstal sedět na pokoji, neměl tendenci utéct či se skrývat. Stěžovatel se nikdy v minulosti žádné násilné činnosti nedopustil, a to ani tehdy, byl-li pod vlivem alkoholu. Stěžovatel rovněž vyjádřil svou opravdovou lítost nad daným činem i své úsilí o nápravu, spočívající ve vážném zájmu podrobit se ochrannému protialkoholnímu léčení. Stěžovatel má za to, že v jeho případě došlo k narušení právní zásady, že soudy by měly rozhodovat obdobně v obdobných věcech (stěžovateli byl uložen trest, který daleko převyšuje tresty ukládané za spáchání obdobné trestné činnosti), a rovněž se domnívá, že v jeho případě došlo ze strany obecných soudů rovněž k narušení zásady přiměřenosti a účelnosti ukládaného trestu.

4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud připomíná, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Stěžovatel svou ústavní stížností brojí zejména proti výši jemu uloženého trestu. K tomu Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že pokud jde o otázku přiměřenosti uloženého trestu, zásadně mu nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [nález sp. zn. II. ÚS 455/05 ze dne 24. 4. 2008 (N 74/49 SbNU 119); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/], protože rozhodování obecných soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (srov. čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě, že by obecné soudy nerespektovaly zásadu zákonnosti ukládaného trestu zakotvené v čl. 39 Listiny (k tomu srov. nález sp. zn. I. ÚS 4503/12 ze dne 11. 6. 2014), respektive by extrémně vybočily z pravidel stanovených pro tyto účely § 37 a násl. trestního zákoníku (srov. například usnesení sp. zn. III. ÚS 1323/13 ze dne 27. 11. 2013 či usnesení sp. zn. I. ÚS 3121/13 ze dne 3. 3. 2014). Ústavní soud tedy do rozhodování o ukládání trestu nemůže zasáhnout ani tehdy, pokud by mohl mít za to, že v konkrétním případě by bylo přiléhavější uložení jiného trestu (v jiné výměře), pokud se obecné soudy zároveň nedopustily extrémního, a proto protiústavního, pochybení.

8. Ústavní soud tedy souhrnně konstatuje, že z ústavněprávní perspektivy nemá napadeným rozhodnutím obecných soudů co vytknout, neboli stěžovatelem uváděné výhrady proti těmto rozhodnutím nedosahují ústavněprávní relevance. Zejména je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o trestu náleží obecným soudům a Ústavní soud do jejich posouzení, co do přiměřenosti trestu, zásadně není oprávněn zasahovat, leda v případech vskutku extrémního vybočení z relevantních zákonných pravidel. Žádné takové extrémní pochybení obecných soudů však ve stěžovatelově případě Ústavní soud neshledal.

9. Ústavnímu soudu tak nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2014

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru