Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1341/17 #1Usnesení ÚS ze dne 01.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Teplice
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
výživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.1341.17.1
Datum podání03.05.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 913, § 915, § 917

99/1963 Sb., § 132, § 120


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1341/17 ze dne 1. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti P. F., zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 278/2016-456 ze dne 24. ledna 2017 a Okresního soudu v Teplicích č. j. 15 P 285/2013-384 ze dne 1. února 2016, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích jako účastníků řízení a vedlejších účastníků 1) L. F. K., 2) nezl. L. F., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Teplicích napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného k vedlejšímu účastníku 2). Stěžovatel se svým návrhem domáhal snížení výživného z částky 8 200 Kč na 2 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že předchozí návrhy na snížení výživného byly zamítnuty (rozsudek Okresního soudu v Teplicích č. j. 15 P 285/2013-187 ze dne 24. 3. 2014, potvrzen rozhodnutím krajského soudu č. j. 13 Co 308/2014-244 ze dne 9. 12. 2014). Stěžovatel ukončil předchozí pracovní poměr dohodou z důvodu "podivného" podnikání společnosti, které nebylo prokázáno, a ukončil také trenérskou činnost, která byla rovněž zdrojem příjmu. Stěžovatel nastoupil od 1. 6. 2015 na pozici tester do společnosti ŠIK CZ s. r. o s průměrným měsíčním příjmem 9 200 Kč a nadále byl pronajímatelem nemovité věci v L., ze které plyne příjem 5 000 Kč měsíčně. Okresní soud z provedeného dokazování neshledal na straně stěžovatele takové změny, které by vedly ke změně výživného. Soud dále konstatoval, že stěžovatel má odborné vzdělání i dostatečnou praxi, aby dosahoval vyšších příjmů a byl schopen platit výživné v původní výši.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek okresního soudu potvrdil. Shledal, že ke změně poměrů došlo u všech účastníků řízení, jelikož vedlejší účastnici 1) i stěžovateli se příjem snížil, naopak nezletilému L. se výdaje zvýšily v souvislosti s nástupem do základní školy. Krajský soud tyto změny vnímal ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že nenastala taková změna poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného na nezletilého L.

3. Proti výše popsaným rozhodnutím okresního a krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost s přesvědčením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod zejména tím, že soudy nezhodnotily objektivně změnu majetkových poměrů, porušily právo na spravedlivý proces a zákaz nucených prací. Stěžovatel zdůraznil, že se znovu oženil a nepřeje si opustit Ústecký kraj ani rodinu, protože dojíždění do vzdálenějšího zaměstnání za cílem vyššího výdělku bylo příčinou rozpadu manželství s matkou nezletilého L. Stěžovateli tedy přijde absurdní argumentace soudů, aby byl kvůli placení výživného povinen dojíždět za prací do Prahy nebo do Brna. Stěžovatel dále připomněl, že má další vyživovací povinnost vůči druhému synovi Š. F. a není schopen platit výživné vůči nezletilému L. ve stanovené výši.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, spisem okresního soudu a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Ústavní soud již dříve uvedl, že pouhý aktuální výčet všech potenciálních míst evidovaných příslušným úřadem práce sám o sobě ještě nezaručuje, že by stěžovatel byl některým ze zaměstnavatelů skutečně zaměstnán a byl by mu poskytnut vyšší výdělek. Za potenciální příjem je možné považovat jen takový příjem, který odpovídá jak schopnostem a možnostem povinného, tak zejména reálné nabídce na trhu práce, která je schopnostem a možnostem povinného adekvátní [nález sp. zn. II. ÚS 1846/09 ze dne 24. 11. 2009 (N 244/55 SbNU 355)].

6. V posuzované věci stěžoval setrval na argumentaci, že jeho výdělkové možnosti nemohou být hodnoceny ve vztahu k zaměstnání, jehož by mohl dosahovat v jiném, vzdáleném kraji. V tomto lze stěžovateli zčásti přisvědčit, neboť jeho motiv - snaha o udržení nové rodiny - taktéž zasluhuje právní ochranu [to ostatně ve vyjádření k odvolání uznává i vedlejší účastnice 1)]. Tato námitka však nijak nezpochybňuje zásadní skutkové závěry obecných soudů: stěžovatel v současné době nemá zaměstnání (či jinou výdělečnou činnost), v němž by výše výdělku odpovídala jeho odborné kvalifikaci. Tento nepoměr přesvědčivě nevysvětlil a neprokázal, že by se aktivně snažil najít lépe placenou pracovní pozici, aby dostál svým závazkům vůči nezletilým dětem.

7. Co se týče hodnocení důkazů o životní úrovni stěžovatele a schopnosti plnit vyživovací povinnost ve stanovené výši, lze odkázat na setrvalou judikaturu Ústavního soudu. Podle ní by byl dán důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Nic takového však Ústavní soud nezjistil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se obecné soudy celou věcí podrobně zabývaly a v odůvodnění svého rozhodnutí logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ve výkladu použitých právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru