Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1339/15 #1Usnesení ÚS ze dne 28.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
škoda/odpovědnost za škodu
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1339.15.1
Datum podání07.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

133/1985 Sb., § 17 odst.1 písm.a

40/1964 Sb., § 438, § 415

99/1963 Sb., § 135 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1339/15 ze dne 28. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Fukaly, zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. 25 Cdo 1593/2013-280, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, a to pro rozpor se základním právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2011 č. j. 26 C 208/2010-167 byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (České pojišťovně a. s.) částku 900 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Soud takto rozhodl potom, co byl původní zamítavý rozsudek ze dne 18. 2. 2011 č. j. 26 C 208/2010-125 zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 5. 2011 č. j. 12 Co 124/2011-148 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Olomouci (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nelze mít za významný výsledek trestního stíhání ani přestupkového řízení a že je nutno věc posoudit z pohledu ustanovení § 438 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.").

3. Obecné soudy vyšly ze skutkového stavu, že v roce 2008 došlo k požáru budovy restaurace i půdní vestavby na ulici Lidická v Olomouci. Příčinou požáru bylo pálení větví a rostlinného odpadu na sousední zahradě ve vlastnictví žalovaného (stěžovatele). Žalobkyně (pojišťovna) vyplatila poškozenému na pojistném plnění celkem 1 389 222 Kč a nyní se domáhala náhrady (části) po stěžovateli. Oheň na pozemku byl založen jinou osobou, ovšem stěžovatel do ohně se svou přítelkyní přikládal a současně prováděl postřik pozemku látkou Roundup. V trestním řízení proti žalovanému (stěžovateli) došlo k postoupení věci jinému orgánu (statutárnímu městu Olomouc a pak Hasičskému záchrannému sboru Olomouckého kraje), kterým byla věc odložena s odůvodněním, že nebyl spáchán ani přestupek. Soud prvního stupně v řízení o náhradu škody dospěl k závěru, že všechny tři osoby, které se podílely na nakládání s otevřeným ohněm, porušily ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, protože za teplého větrného počasí přikládaly do neohraničeného a nezabezpečeného ohniště obklopeného suchou trávou, a stěžovatelem byla porušena i generální prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., neboť takový úklid zahrady zorganizoval.

4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 12. 2012 č. j. 12 Co 221/2012-258 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. 25 Cdo 1593/2013-280 pro nedůvodnost zamítnuto.

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno rozporem rozhodnutí dovolacího soudu s principy spravedlnosti. Stěžovatel s důrazem namítal, že se Nejvyšší soud nevypořádal s dovolacími námitkami. Dovolacím soudem bylo toliko poukázáno na možnou nepřesnost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu co do popisu povětrnostních podmínek a záměnu neškodného pesticidu Roundup za obecně známou hořlavinu. Stěžovatel mj. podotkl, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla původně žaloba zamítnuta a za shodného skutkového stavu bylo v návaznosti na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu žalobě vyhověno.

II.

Právní posouzení

6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

8. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].

9. Napadené rozhodnutí dovolacího soudu je ústavně konformní.

10. Otázka nároku na náhradu škody, u kterého došlo k přechodu na pojistitele (pojišťovnu, žalobkyni), nebyla obecnými soudy (tj. ani dovolacím soudem) vyřešena excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad hmotného a procesního práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu. Ani právní názor dovolacího soudu, že pokud ve věci nebylo vydáno rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, potom není podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dán výrok, kterým by byl soud v řízení o náhradu škody vázán, nelze pokládat za rozporný s principy spravedlnosti.

11. V procesním postupu dovolacího soudu (namítaný nedostatek odůvodnění, resp. nevypořádání se s námitkami v dovolání) rovněž není Ústavním soudem spatřováno porušení spravedlivého procesu. Nejvyšší soud rozhodnutí o zamítnutí dovolání odůvodnil v dostatečném rozsahu, logicky a s vypořádáním dovolacích námitek. Ústavní soud tak konstatuje, že v posuzovaném případě nedošlo k porušení základního práva na spravedlivý proces.

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru